Rod (mytologie)

Rod je východoslovanský démon osudu či božstvo. V písemných pramenech se objevuje vždy společně s rožanicemi, v pozdních etnografických pramenech se vyskytuje jen zřídka.[1] Nejstarší zmínka o něm pochází z církevního traktátu Slovo nekogejo christoljubca z 11. či 12. století. Prameny uvádí, že se lidé k Rodu a rožanicím modlili, přinášeli jim med, sýr, chléb, kaši a obilí jako oběti.[2] Jejich svátek připadal na svátek Bohorodičky, tedy 26. prosince[3] Slovo sv. Grigorija Bogoslova [pozn. 1] uvádí dobovou hypotézu, že kult Roda a rožanic převzali Slované od Chaldejců, Egypťanů, Řeků a Římanů a také spojuje Roda s Artemidem (!) a rožanic s Artemidou.[4] Jeden z rukopisů, pocházející z přelomu 12. a 13. století, také uvádí „...je Bůh, ne Rod.“[5] Prameny dále uvádí, že Rod tvoří lidi tím, že hází na zem hroudy hlíny a z nich se rodí děti.[6] Tento mýtus se podobá řecké báji o Deukaliónovi a Pyrrze, ale na rozdíl od něj probíhá stvoření člověka házením hlíny neustále.

Rod
Rod a rožanice od Andreje Šiškina
Rod a rožanice od Andreje Šiškina
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rod vyobrazený v chrámu ukrajinské RUNVíry

Nejčastěji je chápán jako démon, bytost nižšího řádu. Izmail Srezněvskij, Jevgenij Aničkov a Lubor Niederle jej pokládali za domácího ducha s mocí nad osudem mužů, rožanice ztotožňovali s řeckými moirami[7], římskými parkami nebo severskými nornami[4] Podle Niederleho Rod představuje duše předků ochraňující rodinu.[8] Podle Alexandra Veselovského byl Rod nahrazen domovojem.[8] Podle Zdeňka Váni byl démonem plodnosti, snad související s falickým kultem, jehož uctívání se rozmnohlo v 11. a 12. století, tedy v době, kdy proti němu nejvíce brojí církevní prameny, který sesílal duše na zem, aby se mohli zrodit lidé.[9] Jako důkaz démonického charakteru Roda poukazovali na zmínku ve Slovu Daniela Zatočnika, že jím strašili rodiče děti. Proti tomuto výkladu stojí názor, že po christianizaci došlo k jeho degradaci z božstva v nižší bytost.[7]

Boris Rybakov jej považoval za nejstarší a nejvyšší slovanské božstvo, až v době vzniku knížecí vlády zastíněné Perunem. Dle jeho názoru byl stvořitelem, bohem zrození a lidského osudu a ochráncem úrody. Podle Vjačeslava Ivanova byl Rod božskou persofinikací rodu.[1] Za významné božstvo jej považoval také Aleksander Gieysztor.[9] Tato teorie je podpořena tím, že je vždy, na rozdíl od rožanic i jiných duchů, zmiňován v jednotném čísle.[7]

PoznámkyEditovat

  1. ruský překlad Besed Řehořových doplněný o komentáře.

ReferenceEditovat

  1. a b MAČUDA, Jiří. Rodnověřské obřady a ruská lidová kultura [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 2013-08-27]. S. 14. 
  2. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 68. Díl II., svazek I.. 
  3. PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. S. 193. 
  4. a b VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 127. 
  5. PROFANTOVÁ, Naďa; PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-219-8. S. 192. 
  6. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 58. 
  7. a b c MAČUDA, Jiří. Rodnověřské obřady a ruská lidová kultura [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2012 [cit. 2013-08-27]. S. 15. 
  8. a b NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 69. Díl II., svazek I.. 
  9. a b VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 126. 

Externí odkazyEditovat