Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu

Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu (Robert Devereux, 2nd Earl of Essex, 3rd Viscount Hereford, 9th Baron Bourchier, 11th Baron Ferrers of Chartley) (10. listopadu 1565 Netherwood, Herefordshire, Anglie25. února 1601 Londýn, popraven)[3] byl anglický šlechtic, vojevůdce, státník a dvořan. Díky příbuzenským konexím zastával od mládí vysoké funkce v armádě a u dvora, patřil k oblíbencům královny Alžběty I. a významným osobnostem závěrečné fáze její vlády. Vrcholem jeho kariéry byla funkce místokrále v Irsku (1599), kde však selhal v boji proti povstalcům vůči anglické nadvládě. Po návratu do Anglie byl souzen a po propuštění v roce 1600 inicioval vzpouru proti Alžbětě I. Vzápětí byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a popraven v Toweru.[4]

Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu
Portrét z roku 1596 (Marcus Gheeraerts mladší, sbírky Národní portrétní galerie (Londýn)
Portrét z roku 1596 (Marcus Gheeraerts mladší, sbírky Národní portrétní galerie (Londýn)
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
12. března 1599 – 24. září 1599
Nejvyšší maršálek Anglie
Ve funkci:
1597 – 1601
Nejvyšší štolba Anglie
Ve funkci:
1588 – 1601
PředchůdceRobert Dudley, 1. hrabě z Leicesteru
NástupceEdward Somerset, 4. hrabě z Worcesteru

Narození10. listopadu 1565
Bromyard
Úmrtí25. února 1601 (ve věku 35 let)
Tower
Příčina úmrtípoprava stětím
Místo pohřbeníChurch of St Peter ad Vincula, Tower Hamlets
ChoťFrances Walsingham (1590–1601)
RodičeWalter Devereux, 1st Earl of Essex a Lettice Blount
DětiRobert Devereux, 3. hrabě z Essexu
Walter Devereux
Frances Seymour, Duchess of Somerset
Dorothy Stafford
PříbuzníDorothy Percy[1] a Penelope Rich[1] (sourozenci)
Robert Devereux[2] (vnuk)
Alma materTrinity College
Profesevoják a politik
OceněníPodvazkový řád
CommonsRobert Devereux, 2nd Earl of Essex
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Erb 2. hraběte z Essexu s dekorací Podvazkového řádu

Pocházel ze starého šlechtického rodu Devereuxů, jehož historie sahá do normanského osídlení Anglie (původní jméno d'Evreux). Narodil se jako jediný syn Waltera Devereuxe, 1. hraběte z Essexu (1541–1576) a jeho manželky Lettice Knollys (1540–1634), po matce byl mimo jiné spřízněn s rodinou Anny Boleynové, druhé manželky Jindřicha VIII. a matky královny Alžběty I. Po předčasném úmrtí otce převzal Robertovu výchovu královnin ministr William Cecil. Robertova matka se v roce 1578 podruhé provdala za královnina oblíbence 1. hraběte z Leicesteru, což později urychlilo Robertovu kariéru. Vystudoval na univerzitě v Cambridge (1581)[5] a po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů, téhož roku získal Řád lázně (1586). Pod velením svého nevlastního otce hraběte z Leicesteru se zúčastnil bojů v Nizozemí a již v roce 1587 byl jmenován do hodnosti generála jízdy.

Po úmrtí svého nevlastního otce hraběte z Leicesteru byl jmenován do funkce nejvyššího štolby království (Master of the Horse, 1588-1601), téhož roku obdržel nejvyšší vyznamenání, Podvazkový řád.[6] Stal se vlivným oblíbencem královny Alžběty I., i když často jednal proti její vůli a nezřídka k ní nechoval náležitý respekt (odvolával se na svůj původ v královské rodině Plantagenetů). Historické prameny dokládají několik inzultací Alžběty I. vůči Essexovi, několikrát jej veřejně profackovala, když ji fakt nasral. V roce 1591 velel pomocnému vojenskému sboru v tažení francouzského krále Jindřicha IV. proti Španělsku. V roce 1591 byl zároveň jmenován členem Tajné rady a od roku 1593 byl i jejím lordem prezidentem. Proti Španělsku bojoval i v následujících letech a v roce 1596 proslul dobytím Cádizu, jeho další samostatné akce však skončily neúspěchem. Přesto byl v roce 1597 jmenován do funkce správce zbrojního arzenálu, respektive generálního polního zbrojmistra (Master General of the Ordnance).

Přestože se dostával do sporů s královnou Alžbětou I. a prvním ministrem Sirem Robertem Cecilem, prosadil své jmenování do funkce irského místokrále, kde měl za úkol potlačit povstání hraběte z Tyrone proti anglické nadvládě. Essex se svým vojskem operoval především v jižní části Irska, plýtval financemi a rozdával šlechtické tituly svým přívržencům, zatímco povstalci bez problémů opanovali severní Irsko. Se vzbouřenci uzavřel mírovou smlouvu, která však v Londýně byla vnímána jako velezrada. Narychlo se vrátil do Anglie a své působení v Irsku se snažil obhájit před Alžbětou I., bylo mu ale uloženo domácí vězení. Stanul před soudem, ale v srpnu 1600 byl osvobozen. O půl roku později se ze svého londýnského sídla Essex House pokusil vyvolat vzpouru proti Alžbětě I., na příkaz Roberta Cecila byl prohlášen za zrádce, uvězněn a 25. února 1601 popraven v Toweru. Tzv. Essexova vzpoura byla za dlouhé vlády Alžběty I. posledním v řadě neúspěšných pokusů o její sesazení z trůnu. Rodině byly odňaty šlechtické tituly, ale po úmrtí Alžběty I. a nástupu skotského krále Jakuba I. na anglický trůn byla všechna jejich privilegia obnovena (1604).

 
Robertova manželka Frances se synem Robertem (1594,

Zastával také řadu dalších čestných funkcí, v hrabstvích, kde vlastnil statky, byl nejvyšším sudím (custos rotulorum) (Staffordshire, Pembrokeshire), v hrabství Staffordshire byl od roku 1594 také lordem-místodržitelem (Lord-lieutenant). Od roku 1598 byl lordem kancléřem univerzity v Cambridge,[pozn. 1] po jmenování do funkce irského místokrále se stal i kancléřem univerzity v Dublinu (1598–1601). Již v roce 1585 dostal do pronájmu ostrov Alderney v Lamanšském průlivu, kde byl v roce 1590 jmenován guvernérem. Požíval také značných finančních výhod v hrabství Essex.

V roce 1590 se oženil s Frances Walsinghamovou (1569–1631), dcerou ministra Francise Walsinghama. Z jejich manželství pocházely tři děti. Dcera Frances (1599–1679) se provdala za 2. vévodu ze Somersetu. Dědicem titulů byl jediný syn Robert Devereux, 3. hrabě z Essexu (1592–1646), který byl významným vojevůdcem v době občanské války.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Přehled personálního obsazení postu univerzitního kancléře v Cambridge je zajímavou sondou do dramatických historických zvratů anglických dějin, protože 2. hrabě z Essexu byl v průběhu vlády Tudorovců již šestým cambridgským kancléřem, který skončil na popravišti. Před ním to byli John Fisher (1534), Thomas Cromwell (1540), 1. vévoda ze Somersetu (1552), 1. vévoda z Northumberlandu (1553) a Stephen Gardiner (1555). Z následujících kancléřů zemřel násilnou smrtí již jen 1. vévoda z Buckinghamu (1628), který však nebyl popraven, ale zavražděn.

Reference editovat

  1. a b Kindred Britain.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu na webu thepeerage dostupné online
  4. Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 761–762 (heslo Essex) ISBN 80-7203-136-8
  5. Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu na webu cambridgeské univerzity dostupné online
  6. LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 256 ISBN 978-80-244-5621-8

Literatura editovat

Externí odkazy editovat