Soupeření

(přesměrováno z Rivalita)

Soupeření neboli rivalita je stav kdy jsou dva lidé nebo skupiny zapojeny do trvalého konkurenčního dění. Někdy se však konkurence ((z latinského concurrere, „vést spolu“, „běžet spolu“) považuje za širší pojem. Samotný vztah k druhému může být také nazván rivalitou a každý jeho účastník nebo strana soupeřem, rivalem.[1] Aby rivalita přetrvávala, musí to být konkurenční vztah mezi spíše rovnými, než aby vyústil v trvalou dominanci jedné strany.[2]

Rivalita se vyskytuje v mnoha různých oblastech společnosti a "na všech úrovních lidské interakce, často mezi přáteli, firmami, sportovními týmy, školami a univerzitami. Rodiny, politici, politické strany, etnické skupiny, regionální úseky zemí a státy, ti všichni se účastní trvalého soupeření různé délky a intenzity. V některých případech může být soupeření natolik náročné, že si účastníci budou dělat starosti pouze s tím, zda jejich jednání poškodí nebo zvýhodní jejich soupeře."[3]

V politice lze rivalitu definovat jako „percepční kategorizační proces, ve kterém aktéři identifikují, které státy dostatečně ohrožují své konkurenty“[2].

Soutěže, přátelské soupeřeníEditovat

Rivalitu, ve které konkurenti zůstávají ve sporu ve specifických záležitostech, ale jinak si udržují normální občanské vztahy, lze nazvat přátelskou rivalitou nebo soutěživostí. Jako příklad může sloužit většina sportů (viz např. soutěžní lezení) nebo oblíbené televizní soutěžní pořady. V takovém případě není soupeření opakem spolupráce. Instituce, například univerzity, často záměrně udržují přátelské soupeření v přesvědčení, že "přátelské soupeření motivuje instituci, aby podpořila to nejlepší co může nabídnout, protože pokud selže, nahradí ji ostatní"[4]. Některé firmy, sportovní svazy nebo vojenské jednotky podporují přátelské soupeření mezi skupinami v rámci vlastní instituce.[5][6]

Soupeření ve specifických oblastechEditovat

Soupeření není jen výsadou člověka. Rivalita biologických druhů se odborně označuje nako kompetice a může vést až ke konkurenčnímu vyloučení jednoho ze soupeřů.

Mezilidské vztahyEditovat

Sourozenecké soupeření je druh soutěže nebo nepřátelství mezi sourozenci, ať už se jedná o pokrevní sourozence nebo ne. V mnoha rodinách se například při narození sourozence objevuje soupeření o pozornost. Sourozenecká rivalita je obzvláště intenzivní, když jsou děti velmi blízké věkem a stejného pohlaví anebo jsou-li jedno nebo obě děti intelektuálně nadané.

K soupeření dochází také mezi lidmi, kteří mají konkurenční zájem o stejného partnera, nebo kde chce každý z novomanželů mít v rodině rozhodující slovo.

Ekonomika a politikaEditovat

Zboží se na trhu považuje za konkurenční, pokud jeho spotřeba jedním spotřebitelem brání současné spotřebě jinými spotřebiteli. Firmy o specifický segment trhu svádějí konkurenční boj a získávají konkurenční výhody nebo je ztrácí (konkurenční vyloučení). Zde se používají pojmy jako

Sportovní děníEditovat

Soutěž a soupeření je vedle radosti z pohybu a hravosti další podstatnou vlastností velké většiny sportů. Horst Helle říká: „Společnost potřebuje určitý kvantitativní vztah harmonie a disharmonie, sdružování a konkurence, laskavosti a nelásky, aby se mohla formovat specifickým způsobem“.[7] Společnost je tím přitahována ke sportu, protože to zná z každodenního života, což lze vidět například v historických náboženských rivalitách. Diváky přitahuje konkurenční soupeření, protože je zajímavé je sledovat a je nepředvídatelné. Společnost sleduje soutěže, protože soutěže ovlivňují „jednotu společnosti“. Loajalita k jednomu týmu v soupeření přináší pocit sounáležitosti s komunitou příznivců, kteří doufají, že tým vyhraje a oni zažijí pocit vítězství. Fanoušci dvou různých týmů nesedí vedle sebe, protože to narušuje komunitu. Tento způsob soupeření je společensky přijatelný. Ze stejného důvodu existuje mnoho příznivců hospodářské soutěže, protože ta podporuje způsob, jak se lidé mohou účastnit soupeření bez následků boje jednoho proti druhému. Pokud však ve sportu nestačí soutěž a napětí je vysoké, může i zde k boji dojít.

DůsledkyEditovat

Soupeření může zvýšit motivaci, vést k většímu úsilí a lepšímu výkonu. Může ale také přispět k většímu riskování mezi účastníky a zvýšit náchylnost k neetickému chování. Rozdíly mezi soupeři mohou vést ke špatnému rozhodování ze strany skupin a jednotlivců, ke kterému by bez soupeření asi nedocházelo.[8][9] V extrémních případech konkurence mezi soupeři zvyšuje pravděpodobnost eskalace až k agresivnímu jednání, například k fyzickému napadení soupeře (rvačka, hokejová bitka, válka).

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku rivalry na anglické Wikipedii.

  1. THOMPSON, William R. Identifikace soupeřů a soupeření ve světové politice. International Studies Quarterly. 2001, s. 557–586. DOI:10.1111/0020-8833.00214. (anglicky) 
  2. a b Michael Brecher, Svět protahovaných konfliktů (2016), p. 11, ISBN 1498531881; citace Gary Goertz and Paul F. Diehl, "Enduring Rivalries: Theoretical Constructs and Empirical Patterns", International Studies Quarterly, Vol. 37, No. 2 (Jun. 1993), pp. 147-171.
  3. William R. Thompson, Velká moc rivality (1999), p. 3, ISBN 1570032793.
  4. ROCHE, Mark William. Realizace distinctivní univerzity: Vize a hodnoty, strategie a kultura. [s.l.]: University of Notre Dame Pess, February 28, 2017. Dostupné online. ISBN 978-0-268-10149-7. (anglicky) 
  5. Charlotte Brewer, Treasure-house of the Language: The Living OED (2007), p. 24, ISBN 0300124295
  6. Tony Mason, Eliza Riedi, Sport a vojenství: Britské ozbrojené síly 1880–1960 (2010), p. 17, ISBN 1139788973.
  7. SELIGMAN, Adam B. Rituál, já a upřímnost.. Social Research: mezinárodní čtvrtletník. Johns Hopkins University Press, Winter 2009, s. 1073–1096. Dostupné online. (anglicky) 
  8. TO, Christopher; KILDUFF, Gavin; ORDÓÑEZ, Lisa D.; SCHWEITZER, Maurice E. Research: Když soupeříme tak více riskujeme [online]. July 17, 2018 [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. YIP, Jeremy A.; SCHWEITZER, Maurice E.; NURMOHAMED, Samir. Trash-talking: Konkurenční nezdvořilost motivuje rivalitu, výkon a neetické chování. časopis Organizational Behavior and Human Decision Processes. January 2018, s. 125–144. DOI:10.1016/j.obhdp.2017.06.002. (anglicky)