Otevřít hlavní menu

Rineke Dijkstra (* 2. června 1959 Sittard, Holandsko) je holandská portrétní fotografka. Žije a pracuje v Amsterdamu.[1] Dijkstra získala čestné stipendium Královské fotografické společnosti Royal Photographic Society,[2], cenu Citibank Private Bank za rok 1999 (později cena Deutsche Börse Photography)[3] a v roce 2017 cenu Hasselblad Award[4]. Mezinárodní věhlas získala díky svým portrétním cyklům, ve kterých se zaměřuje především na zcela konkrétní, obyčejné lidi s jejich individuálním osudem a pocity. Její velkoformátové portréty jsou prosté, barevně subtilní, výrazově intenzivní, kompozičně vyvážené a emotivně působivé a s jednoduchým pozadím.[5]

Rineke Dijkstra
Rineke Dijkstra (2011)
Rineke Dijkstra (2011)
Narození 2. června 1959 (60 let)
Sittard
Alma mater Gerrit Rietveld Academie
Povolání fotografka
Ocenění Hasselblad Award (2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rineke Dijkstra: Jeho Veličenstvo král Willem-Alexander 2014
Snímek fotografa Jona Feinsteina, který se nechal Rineke Dijkstrou inspirovat
Typický rukopis Dijkstry - portréty celé postavy s nízkým nerušivým horizontem moře, autor: Jon Feinstein
V roce 1999 muzeum MoMa vystavilo fotografii dospívajícího chlapce na pláži Oděsa, Ukrajina, 4. srpna 1993 vedle Cézannova Muže v plavkách, 1885–1887

VzděláníEditovat

Dijkstra studovala od roku 1981 do roku 1986 na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Poté několik let pracovala komerčně a pořizovala firemní portréty a snímky pro výroční zprávy.[6]

Život a díloEditovat

Portréty Rineke Dijkstry jsou mnohotvárné. Fotografuje jednotlivé portréty a obvykle pracuje v sériích, na pláži, novopečené maminky těsně po porodu, toreadory po zápasu s býky, návštěvníky berlínské ZOO, dívky v liverpoolském tanečním klubu, izraelské vojáky a vojačky. Natočila také například videa s názvem Buzzclub/Mysteryworld (1996–1997), Tiergarten Series (1998–2000), Israeli soldiers (1999–2000) a jednotlivé portréty Almerisa (1994–2005), Shany (2001–2003), Olivier (2000–2003) a Park Portraits (2005–2006).[7] Pořizuje velkoformátové zvětšeniny nenalíčených, neupravovaných a přirozeně vypadajících chlapců, mužů, dívek a žen. Dijkstra si stále udržuje svůj rozpoznatelný rukopis a hledá přirozenost v lidské tváři.

Snad o všech portrétovaných lze říci, že se autorce podařilo je zachytit v okamžicích, kdy přirozeně žijí svůj vlastní, jedinečný život vztažený k okamžitému vnitřnímu prožitku, který je nesmírně vzdálený manipulujícímu a umělému světu médií. Tvůrčí přístup Rineke Dijkstry je transparentní, formální a přesný. Nepoužívá žádné fotografické triky ani manipulace s obrazem. Prostota vizuálních prostředků směřuje veškerou pozornost na portrétované osoby, které svým jedinečným způsobem odhalují určitou nejistotu před kamerou, zranitelnost a zároveň křehkou osobitost. Její subjekty stojí často čelem k fotoaparátu s minimálně rušivým pozadím. Tento kompoziční styl je zřejmý v jejích plážových portrétech, který obecně představuje jednoho nebo více dospívajících lidí s přímořskou krajinou v pozadí.[8] Snímek polské dívky na pláži pojmenovaný Kolobrzeg, Poland, July 26, 1992 je fotografován stejně jako jiná americká dívka, ale obrazem se velmi odlišuje. Polská dívka nechtěně zaujímá postoj podobně jako Venuše na obraze od Botticelliho; s mírně vysunutou kyčlí znázorňuje nezralou a cudnou ženu.[9] Americká dívka má mnohem vyspělejší (a tedy snad „lepší“) postoj a koupací oblečení, ale polská dívka je mnohem elegantnější. Tento její klidný styl je opět vidět ve studiích žen, které právě porodily.

Dijkstra datuje své umělecké probuzení autoportrétem v roce 1991. S fotografickou kamerou 4 × 5 palců pořídila fotografii poté, co se vynořila z bazénu - terapie, kdy se zotavovala z nehody na kole - představuje ji téměř ve stavu kolapsu.[10] Poté, co ji nizozemské noviny pověřily fotografováním založeným na pojetí léta, fotografovala dospívající návštěvníky koupaliště.[11] Tento projekt vyústil v Beach Portraits (Plážové portréty 1992–94), sérii barevných fotografií postav teenagerů a o něco mladších dětí, které byly pořízeny na vodním břehu ve Spojených státech, Polsku, Británii, na Ukrajině a v Chorvatsku.[6] Série ji přivedla k mezinárodnímu významu poté, co byla vystavena v roce 1997 ve výroční výstavě nové fotografie v Muzeu moderního umění v New Yorku[12] v roce 1999 muzeum vystavilo její barevnou fotografii dospívajícího chlapce na pláži Oděsa, Ukrajina, 4. srpna 1993, vedle Cézannova Muže v plavkách (1885–1887).[13][14][15]

Během rezidence Dijkstry na DAAD v Berlíně v letech 1998–1999 vznikla série Tiergarten (1998–2000), která představuje portréty dospívajících dívek a chlapců fotografovaných v parku Tiergarten v Berlíně, stejně jako v jiném parku v Litvě. Další sérii prací si objednala Nadace Anne Frank Foundation v Amsterdamu pro svou novou budovu: portréty dospívajících školaček se svými nejlepšími přáteli, což mělo připomínat, že každá dívka by mohla být v nešťastných situacích "Anne Franková". Tyto portréty byly pořízeny hlavně v Berlíně, ačkoli Dijkstra později fotografovala i v Miláně, Barceloně a Paříži.[16]

Během projektu, který dokumentoval uprchlíky, požádala šestiletá Almerisa, jejíž rodina uprchla z Bosny, Dijkstru aby ji vyfotografovala. Dijkstra pak fotografovala Almerisu přibližně každé dva roky. Poprvé v azylovém středisku jako malé dítě 14. března 1994. Poslední fotografie ze série Almerisa byla pořízena 19. června 2008.[17] Tak začal autorčin cyklus sledování proměny po přestěhování z východní do západní Evropy. [18] Dijkstra používá v této sérii blesk spolu s redukcí barev. Zcela tak potlačí místnost, snímek je bez jakýchkoli zbytečných detailů, jako je nábytek nebo obrazy na zdi. To poskytuje prázdné pozadí. Tuto techniku používá také v jiných sériích, například v Beach Portraits.[17]

Pozdější cyklus s názvem Israeli Soldiers (Izraelští vojáci 1999–2003) ukazuje mladou izraelskou ženu Shany, ve třech sáadiích v průběhu jednoho a půl roku. Při jejím odvodu, dvakrát ve vojenské uniformě a doma po opuštění armády.[19]

Série Olivier (2000–2003) sleduje mladého muže, Oliviera Silvu[20] od jeho zapsání do francouzské cizinecké legie po několik let jeho služby na Korsice, v Gabonu, na Pobřeží slonoviny a Džibuti,[19] která ukazovala jeho vývoj a přeměnu, fyzickou a psychologickou ve vojáka.[21] Pro sérii Park Portraits (2003–06) Dijkstra fotografovala děti, adolescenty a teenagery, kteří na okamžik pozastavili své rozmanité aktivity, aby pohlédli do objektivu v malebných místech jako například v amsterdamském Vondelparku, brooklynském Prospect Parku, madridském Parku Buen Retiro nebo v botanické zahradě Xiamen Amoy.[11]

Dijkstra používá japonský velkoformátový 4×5 palcový fotoaparát se standardním objektivem na stativu a se zábleskem na dalším stativu za ním. I když fotografuje děti na pláži, moduluje slunečním světlem. Denní světlo je tak vždy jejím hlavním zdrojem světla. V roce 1998 začala tisknout fotografie v laboratoři Grieger Photo Lab v německém Düsseldorfu, dvě a půl hodiny vlakem z Amsterdamu, kde své velkoformátové fotografie nechávají vyvolávat také fotografové Thomas Struth nebo Andreas Gursky.[20]

Ve svém cyklu pojmenovaném Daniel, Adi, Shira, and Keren, Rishonim High School, Herzliya, Israel (1999 / 2000) představuje dvě fotografie téhož člověka pořízené po dvaceti měsících. Nastoluje otázku, jak se změní mladý člověk, když byl, je nebo bude v uniformě.[22]

Dijsktra experimentuje také s natáčením videa. Videozáběry Buzzclub/Mysteryworld (1996–1997) jsou z Liverpoolského tanečního klubu, kde Rineke Dijkstra přesvědčila místní mladé návštěvníky k „tiché performanci“. Stojí před světlou stěnou, kde se beze slov mírně pohybují do rytmu moderní hudby. Někteří hrdě kouří, někteří popíjí pivo. Ve stylu pop nebo snad house music se nejdříve nesměle vlní a těkají očima. Nejsou však snímáni jen pár sekund a tak se jejich výrazy i pohyby mění (tzv. rozpohybovaná fotografie).

Na snímku Chen a Efrat se zabývá podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývaly autorky Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby[23]), Diane Arbus (Identická dvojčata[24]), Dagmar Hochová, August Sander[25], Mary Ellen Mark[26][27], Wendy McMurdo[28][29] nebo Chantal Michel[30].[31][32]

PublikaceEditovat

Výstavy (výběr)Editovat

Ocenění a stipendiaEditovat

SbírkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. "Rineke Dijkstra Archivováno 17. 7. 2017 na Wayback Machine" Marian Goodman Gallery
  2. a b Honorary Fellowships (HonFRPS) [online]. Royal Photographic Society [cit. 2017-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Citibank Photography Prize 1999 [online]. The Photographers' Gallery [cit. 2017-07-11]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. a b Rineke Dijkstra: Hasselblad Award Winner 2017 [online]. Hasselblad Foundation [cit. 2017-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. http://www.galerierudolfinum.cz/cs/vystavy/archiv-vystav/rineke-dijkstra-portrety/
  6. a b Roberta Smith (July 5, 2012), What’s Hiding in Plain Sight - Rineke Dijkstra at the Guggenheim Museum The New York Times.
  7. Rineke Dijkstra, April 29 - June 5, 2010 Archivováno 30. 7. 2017 na Wayback Machine Marian Goodman Gallery, Paris.
  8. Jonathon Keats (August 10, 2012), How Rineke Dijkstra Transforms Trite Subjects Into Profoundly Revealing Photographs Forbes
  9. http://www.tate.org.uk/art/artworks/dijkstra-kolobrzeg-poland-july-26-1992-p78330
  10. Richard B. Woodward (July 10, 2012), The Awkward Years Wall Street Journal.
  11. a b Rineke Dijkstra Guggenheim Collection.
  12. Hilarie M. Sheets (March 15, 2012), A Photographer’s Testament of Youth New York Times.
  13. Michael Kimmelman (September 22, 2000), Art in Review; Rineke Dijkstra New York Times.
  14. Holland Cotter (October 8, 1999), Art Review; Time Jumps the Track New York Times.
  15. Mark Stevens (October 8, 1999), Shuffling the Deck New York Magazine.
  16. Rineke Dijkstra: Buzzclub, Liverpool, UK; Mysteryworld, Zaandam, NL and The Tiergarten Series, September 12 - October 28, 2000 Archivováno 30. 7. 2017 na Wayback Machine Marian Goodman Gallery, New York.
  17. a b PHILLIPS, Sandra. Rineke Dijkstra - A Retrospective. [s.l.]: Guggenheim Museum Publications, 2012. ISBN 9780892074242. (anglicky) 
  18. Rineke Dijkstra Archivováno 2. 8. 2012 na Wayback Machine Institute of Contemporary Art, Boston.
  19. a b Michael Kimmelman (September 26, 2003), Art in Review; Rineke Dijkstra New York Times.
  20. a b c Michael Kimmelman (August 3, 2001), IN THE STUDIO WITH: RINEKE DIJKSTRA; An Artist Exploring An Enlisted Man's Look New York Times.
  21. Rineke Dijkstra: A Retrospective, June 29 – October 8, 2012 Archivováno 1. 7. 2014 na Wayback Machine Solomon R. Guggenheim Museum, New York.
  22. Robert Ayers. “Dateline Israel” at the Jewish Museum [online]. ARTINFO, duben 11, 2007. 2008-04-28. 
  23. http://www.torchgallery.com/loretta-lux/sasha-and-ruby-1.html
  24. http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/05/11/AR2005051102052.html
  25. http://www.womeninthebible.net/2.3.Martha_and_Mary.htm
  26. {title}. www.americansuburbx.com [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-06. 
  27. http://njanjankiri.blogspot.com/
  28. {title}. www.iniva.org [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-31. 
  29. http://monique-kaput.blogspot.com/
  30. Der fünfte Tag. www.chantalmichel.ch [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-03. 
  31. ŽŮREK, Radim. Bakalářská práce, Mladé české fotografky [online]. Opava: Institut tvůrčí fotografie, 2010 [cit. 2010-12-13]. Dostupné online. 
  32. http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a
  33. Foam Magazine Issue #30, page 88 (physical page 54)
  34. Rineke Dijkstra Wexner Center for the Arts.
  35. Rineke Dijkstra wins the 2017 Hasselblad Award [online]. British Journal of Photography, 9 March 2017 [cit. 2017-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Rineke Dijkstra in the Tate Collection. Tate. Retrieved 1 April 2012.
  37. Rineke Dijkstra in the MoMA Collection. Museum of Modern Art. Retrieved 1 April 2012.
  38. Rineke Dijkstra [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Rineke Dijkstra: b. 1959, Sittard, Netherlands [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. The Jewish Museum [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Rineke Dijkstra [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Hel, Poland, August 12 [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Rineke Dijkstra [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Dijkstra, Rineke [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Rineke Dijkstra [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Walker Art Center [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Tiergarten, Berlin, August 31, 2000 [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. Zilvitis, Lithuania, July 28. Museum of Fine Arts, Boston. 2018-02-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  49. Stale Session [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. Museum De Pont [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat