Otevřít hlavní menu

Richard Karl svobodný pán von Weizsäcker (15. dubna 1920 Stuttgart31. ledna 2015 Berlín[1]) byl německý diplomat a politik (CDU), v letech 1981–1984 byl primátorem západního Berlína a v letech 19841994 šestým prezidentem Spolkové republiky Německo.

Richard von Weizsäcker
Bundesarchiv Bild 146-1991-039-11, Richard v. Weizsäcker.jpg

prezident Spolkové republiky Německo
Ve funkci:
1984 – 1994
Předchůdce Karl Carstens
Nástupce Roman Herzog
Stranická příslušnost
Členství Křesťanskodemokratická unie (od 1954)

Narození 15. dubna 1920
Neues Schloss (Stuttgart)
Úmrtí 31. ledna 2015 (ve věku 94 let)
Berlín, NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbení Waldfriedhof Dahlem
Choť Marianne von Weizsäcker (od 1953)
Rodiče Ernst von Weizsäcker
Děti Robert K. von Weizsäcker
Andreas von Weizsäcker
Beatrice von Weizsäcker
Fritz von Weizsäcker
Příbuzní Karl von Weizsäcker (děd)
Viktor von Weizsäcker (strýc)
Carl Friedrich von Weizsäcker (bratr)
Sídlo Basilej (1920–1924)
Kodaň (1924–1926)
Oslo (1931–1933)
Bern (1933–1936)
Berlín (od 1936)
Alma mater Univerzita v Göttingenu (1945–1955)
Balliol College
Oxfordská univerzita
Profese politik, advokát a vojenská osoba
Ocenění Železný kříž 2. třídy (1941)
Železný kříž 1. třídy (1944)
velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1975)
medaile Ernsta Reutera (1982)
Sonderstufe des Großkreuzes des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland (1984)
… více na Wikidatech
Podpis Richard von Weizsäcker, podpis
Commons Richard von Weizsäcker
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a politická kariéraEditovat

Narodil se v rodině diplomata Ernsta von Weizsäckera a Marianny von Weizsäcker (dcera královského generálního adjutanta Fritze von Graevenitz) a s rodiči pobýval v Basileji, v Kodani, v Oslu, v Bernu a od roku 1936 v Berlíně. Po maturitě v roce 1937 studoval filosofii a historii v Oxfordu a v Grenoblu. Po válce, během níž byl několikrát raněn, vystudoval práva a historii v Göttingenu, pracoval jako advokát a podnikový právník, později v představenstvu velkých firem. Roku 1953 se oženil s M. von Kretschmann, s níž má čtyři děti.

Po studiu pracoval Weizsäcker od r. 1947 do začátku 1949 jako asistent právního zástupce/advokáta, který byl obhájcem jeho otce. Během Norimberského procesu s válečnými zločinci byl tak zvaným pomocným obhájcem svého otce, který byl odsouzen k sedmi - později k pěti letům vazby.

Od roku 1954 byl Weizsäcker členem CDU, v letech 19691981 poslancem německého spolkového parlamentu (Bundestag), v letech 19791981 jeho místopředsedou. V roce 1974 poprvé kandidoval na úřad spolkového prezidenta a v letech 19791983 byl primátorem města Berlína. 23. května 1984 byl zvolen spolkovým prezidentem a 21. května 1989 potvrzen na další volební období. Po svém zvolení pozastavil své členství v CDU a ani po skončení svého mandátu je neobnovil. Naopak v roce 1992 ostře kritizoval německé politické strany, že mají přílišný vliv, osobují si téměř ústavní pravomoci a přitom nepodléhají žádné kontrole.

Jako spolkový prezident se podílel na sjednocení Německa a zejména na urovnání vztahů se sousedními zeměmi. V letech 1990 a 1991 navštívil na pozvání prezidenta Václava Havla také Československo a 15. března 1990 se v Praze omluvil za okupaci našich zemí. Richard von Weizsäcker byl vynikající řečník a některé jeho projevy (např. ke 40. výročí konce druhé světové války 8. května 1985) byly právem proslulé.

V letech 1964 až 1970 a 1979 až 1981 předsedal Weizsäcker sněmům německé evangelické církve (EKD), v letech 1967 až 1984 byl členem synody a rady této církve. Kromě toho byl členem správních rad a kuratorií řady nadací, iniciativy „Dát Evropě duši“ a byl čestným členem Římského klubu (pozor na záměnu - člen Římského klubu je jeho synovec, Ernst U. von Weizsäcker). Byl držitelem 15 čestných doktorátů (1996 na Karlově univerzitě v Praze), mnoha vyznamenání a čestných titulů (např. Nansenovy ceny).

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Česko  Česko   Řád Bílého lva I. třídy[2] 2003
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona[3] 1989, 25. dubna
Finsko  Finsko   velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[4] 1985
Guatemala  Guatemala   velkodůstojník Řádu Quetzala[5] 1987
  Řád Antonia José de Irisarri 1987
Island  Island   velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 1988, 4. července
Itálie  Itálie   velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[6] 1986, 24. dubna
Lucembursko  Lucembursko   rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[7] 1988
Maďarsko  Maďarsko   velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 1995
Malajsie  Malajsie   čestný člen Řádu říšské koruny[8] 1987
Malta  Malta   Národní řád za zásluhy[9] 1990, 22. října
Německo  Německo   Železný kříž II. třídy 1941
  Železný kříž I. třídy 1944
  velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1975
  velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1984
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu nizozemského lva
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa 1986
Polsko  Polsko   velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[10] 1994
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[11] 1989, 19. června
Spojené království  Spojené království   Královský Viktoriin řetěz 1992
  čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[12][13]
Španělsko  Španělsko   velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[14] 1986, 21. února
Švédsko  Švédsko   Řád Serafínů[15][16] 1988, 16. května
Bádensko-Württembersko  Bádensko-Württembersko   Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska 1995, 29. dubna

CitátyEditovat

  • "Schopnosti, jaké vyžaduje vysoký úřad, jsou jiného druhu než ty, kterých je třeba, aby se k němu člověk dostal. Jak často se stane, že by měl kandidát obojí?"
  • "Přítel rozhovoru je také přítelem míru, který lze založit jen na rozhovoru mezi lidmi."
  • "Kdo zavírá oči před minulostí, je slepý pro přítomnost."
  • "Mladí nejsou odpovědni za to, co se tenkrát stalo. Jsou však odpovědni za to, co se z toho v dějinách stane." (Řeč 8. května 1985 v Bundestagu)
  • "Byl jsem a stále jsem přesvědčen, že dobrý Evropan nemusí být špatný vlastenec." (Řeč před britským parlamentem 1986)
  • "Vlastenectví znamená mít rád vlastní; nacionalismus znamená nenávidět ty ostatní."

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard von Weizsäcker na německé Wikipedii.

  1. Zemřel Richard von Weizsäcker, první prezident sjednoceného Německa. iDNES.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  2. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (česky) 
  3. web.archive.org [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  4. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  5. Muere Richard von Weizsäcker, primer presidente de la Alemania reunificada. abc [online]. 2015-01-31 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  7. SCHOOS, JEAN. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei 422 pages s. Dostupné online. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 
  8. http://www.istiadat.gov.my/v8/images/stories/1987.pdf
  9. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 22 czerwca 1994 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  11. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  12. BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  13. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  14. BOE.es - Documento BOE-A-1986-4903. boe.es [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  15. Nyheter. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  16. NORDENVALL, PER. Kungliga Serafimerorden, 1748-1998. [Stockholm?]: Kungl. Maj:ts orden 654 pages s. Dostupné online. ISBN 9163067447, ISBN 9789163067440. OCLC 44409530 

LiteraturaEditovat

  • R. von Weizsäcker, Z projevů a statí o dějinách, státu a právu. Praha 1996
  • Projev spolkového prezidenta dr. R. Weizsäckera. Praha 1990
  • R. von Weizsäcker, Čtvero zastavení: vzpomínky politika. Praha 2000

Externí odkazyEditovat