Richard Klenka

český architekt

Richard rytíř Klenka z Vlastimilu (7. července 1873, Praha[1]6. listopadu 1954, Praha) byl český architekt, designér, pedagog a průkopník cykloturistiky.[2]

Richard Klenka
Richard Klenka s chotí
Richard Klenka s chotí
Narození7. července 1873
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. října 1954 (ve věku 81 let) nebo 6. listopadu 1954 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povoláníarchitekt, učitel a malíř
Znám jakoarchitekt, pedagog, restaurátor
Významná dílaHotel Ambassador (Praha)
Dům Zlatý kříž
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Richard rytíř Klenka se narodil do šlechtické rodiny. Děd Richarda Klenky, Antonín Klenka, sládek a významný pražský měšťan, získal rytířský titul od císaře Františka Josefa v roce 1867. V erbu měl kosmým břevnem dělený štít s trojicí žaludů, dále lva, praporec a heslo Pro praemio recti.[3]

V letech 1890–1897 studoval stavitelství na ČVUT v Praze, kde byl žákem Jana Kouly a Josefa Schulze. U Josefa Schulze poté byl na praxi, neboť s ním pracoval na stavbě uměleckoprůmyslového muzea. Roku 1898 odjel do Paříže, kde studoval v ateliérech u profesora Debrie a Raulina na École des Beaux Arts. V roce 1899 pracoval u architekta Léona Benouville. V následujících dvou letech procestoval evropské země (Francii, Španělsko, Belgii, Anglii, Itálii).[4] Své akvarely z cest pak vystavil roku 1901 v Rudolfinu v Praze.

Po návratu do Prahy roku 1902 také zahájil svou další praxi u stavitele Františka Buldry. Klenka podle vlastních záznamů navrhl pro Buldru například průčelí paláce Louvre na Národní třídě, dnes již zbouraný dům na rohu ulic Na Příkopě a Na Můstku nebo řadové činžáky v Dykově ulici na Vinohradech.[5] Začal také učit ornamentální kreslení na UMPRUM v Praze. Roku 1905 podnikl za účelem studia cestu do Cařihradu a po Malé Asii a roku 1907 po Švédsku a Norsku. Byl spoluredaktorem časopisu Dílo, kam přispíval odbornými články.

První samostatnou Klenkovou prací se stal neobarokní nájemní dům v Italské ulici 4 rovněž na Vinohradech. V obdobném stylu navrhl i dům U Zlatého kříže na Staroměstském náměstí v sousedství paláce Kinských. Často spolupracoval se stavitelem Františkem Weyrem, například na Hotelu Ambassador a biografu Pasáž na Václavském náměstí či domu čp. 41/21 v Maiselově ulici.[6] Klenka se rovněž aktivně účastnil Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory na pražském výstavišti, konané v roce 1908. Projektoval dnes už neexistující centrální pavilon a také dosud funkční hostinec U Primasů.[3] V tomtéž roce si vystavěl také svou vilu na pražské Hanspaulce v Kozlovské ulici.

Roku 1929 byl pověřen, aby navrhl interiérovou expozici ČSR na Světové výstavě v Barceloně. Za toto dostal diplom Grand prix. Každé léto také podnikal na svém velocipedu dlouhé cesty do Evropských zemí a stal se tak jedním z prvních propagátorů cykloturistiky.

Richard Klenka zemřel v roce 1954 a je pochován v rodinné hrobce na Olšanech.

Kritika

editovat

Richard Klenka byl kritizován architekty z okruhu Jana Kotěry, průkopníky střízlivé moderny. Ti jej obvinili, že rezignoval na moderní architekturu a místo ní vytváří nevkusné eklektické budovy.[3]

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Petra na Poříčí na Novém Městě pražském
  2. Richard Klenka z Vlastimilu | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  3. a b c ARCHITEKTURA: Podivuhodný Richard Klenka - Neviditelný pes. iDNES.cz [online]. 2018-09-18 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  4. Inicialy malíře RK — PSK. www.ptejteseknihovny.cz [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  5. Podivuhodný svět rytíře z Vlastimilu. Nekonvenční architektura a osobitý rukopis | Design. Lidovky.cz [online]. 2018-09-22 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  6. Richard Klenka rytíř z Vlastimilu | Rytíř na kole. www.earch.cz [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat