Requiem pro panenku

československý film z roku 1992

Requiem pro panenku je český film, který v roce 1991 natočil režisér Filip Renč na motivy skutečné události z roku 1984. (Ovšem podle výpovědí některých svědků události, jež byla předobrazem k filmu, popisuje film spíše tehdejší oficiální verzi prezentovanou při soudním přelíčení.)

Requiem pro panenku
Země ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánr filmové drama
Scénář Filip Renč
Zdeněk Zelenka
Režie Filip Renč
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Anna Geislerová
Soňa Valentová
Eva Holubová
Barbora Hrzánová
Filip Renč
… více na Wikidatech
Hudba Ondřej Soukup
Střih Jan Mattlach
Premiéra 1992
Requiem pro panenku na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DějEditovat

Čtrnáctiletá Marika byla po znásilnění vlastním otcem umístěna do ústavu sociální péče, matka ji zemřela ve čtyřech letech. Administrativním omylem se však dívka dostává do Ústavu pro mentálně postižená děvčata na Šancích. Již od prvních dnů se Marika snaží upozornit personál, že do této budovy nepatří, správně měla být umístěna do dětského domova v Hradci. V ústavu panuje politika státu ve státě, vychovatelky zde pro své pohodlí a nekompetenci k výkonu zaměstnání používají pro mentálně postižené dívky tvrdé tresty v podobě přikurtování na lehátko, umístění vedle mrtvoly či studené sprchy. V neposlední řadě používaly na chovanky velké množství tišících léků.. Řediteli ústavu je například zcela jedno, co se v jeho instituci děje: zajímá se o modely automobilů, případně o to, že pojede na konferenci do zahraničí. Jediné osoby - starý ústavní lékař - alkoholik a jedna pečovatelka - které si uvědomují hrůzu, v níž ústav existuje, jsou zcela neefektivní a pro lidskost neudělají nic. Hlavní hrdinka nemá jinou možnost jak se vymknout teroru pečovatelek, než že ústav podpálí. Avšak stejně děsivě nelidský a sobecký jako pečovatelky je vnější svět. Hasiči, kteří přijedou s hasičským vozem na místo hořícího domu, nehasí, nezájem - „není voda“. V hasičské stříkačce mají naházené lahváče. „A nakonec je to stejně pro ty debily lepší, jestliže umřou“, míní požárníci, líní snažit se děti z hořícího domu zachraňovat.

Ovšem skutečná událost popisuje z části zcela jiný příběh. Ačkoliv ve filmu Filipa Renče hraje hlavní hrdinku Aňa Geislerová, v Měděnci byla administrativní chybou umístěna dívka romské národnosti a značně problémové povahy, s velmi těžkým osudem. Od počátku měla problémy s vychovatelkami i samotnými chovankami, často vyvolávala rvačky. V roce 1995 se Josef Klíma veřejně omluvil jmenovaným vychovatelkám, které byly filmem očerněny. Příběh Evy Kováčové (Mariky) však nekončí. Ve vězení nakonec pobyla devět let, do prezidentské amnestie. Trauma z dětství se projevovalo několika pokusy o sebevraždu. Z psychiatrické léčby se nakonec dostala díky jezuitskému knězi, po kterém si nechala změnit jméno na René. Nechala si také změnit pohlaví. V závěru života prožil 10 let s páterovou švagrovou Alenou. I během vztahu trpěl a trpělo i okolí; pokusy o sebevraždu pokračovaly.Vyčerpaná Alena mu před třemi lety odjela do Kanady, přerušila kontakt a René zapálil byt, který si společně vybudovali. Tvrdí, že se chtěl udusit, aby byl konečně klid, ale ve skutečnosti ohrozil všechny obyvatele domu. Měl se tedy logicky vrátit do vězení, ale psychologové konečně rozhodli, že je vážně nemocný a za svůj skutek nenese plnou zodpovědnost. V roce 2014 spáchal sebevraždu.

Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/pravda-o-requiem-skutecny-pribeh.A090619_113929_ona_vztahy_ves

Páter František o Evě / Reném prohlásil "Pro mě, jako pro kněze, je případ Reného velmi problematický. Říkám si: Jak je možné, že jsou někteří lidé takhle trápeni a Bůh se nad nimi neslituje?"

Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/pravda-o-requiem-skutecny-pribeh.A090619_113929_ona_vztahy_ves

Základní údajeEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat