Otevřít hlavní menu

Rechavam Amir (hebrejsky: רחבעם עמיר, rodným jménem Rechavam Zabludovski; 1. ledna 19164. dubna 2013) byl izraelský diplomat, státní úředník a výsadkář, který se během druhé světové války zúčastnil tajné vojenské mise v Evropě.

Rechavam Amir
Rehavam Amir (color).jpg
Narození 1. ledna 1916
Vilnius
Úmrtí 4. dubna 2013 (ve věku 97 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Narodil se ve Vilniusucarském Rusku (dnešní Litva) a již od dětství se mu dostalo sionistického vzdělání. V roce 1935 podnikl aliju do britské mandátní Palestiny, kde žil zprvu v jeruzalémské čtvrti Bejt ha-Kerem. Tam též vystudoval učitelský seminář pod vedením Ben Cijon Dinura. Po jeho absolvování odešel učit do osady Javne'elGalileji, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Avital Brandstatterovou. V roce 1939 se na žádost Hagany přestěhoval do Tel Avivu, kde učil na základní škole Grec.

Služba v HaganěEditovat

Členem Hagany se Amir stal koncem roku 1936 a zúčastnil se jednoho z jejích prvních kurzů pro operátory rádiových vysílačů, který se konal tajně v kibucu Ajelet ha-ŠacharHorní Galileji. V době jeho působení v Javne'elu sloužil jako spojka mezi osadou a vedením Hagany.

V roce 1941 se od Elijahu Golomba dozvěděl o existenci tajné mise, v jejímž rámci by mohl být vyslán jako výsadkář za nepřátelské linie v Evropě. V zimě téhož roku byl vyslán na britské velitelství v Káhiře, kde podstoupil další kurz pro operátory vysílače. V únoru 1942 již podobný kurz v Káhiře vedl. Zároveň se připravoval na misi samotnou a podstoupil Brity organizovaný výsadkářský výcvik. Kvůli řadě různých důvodů byl začátek jeho mise posouván, a to až do října 1943, tj. asi měsíc po svatbě s Avital. Amir se následně nalodil na loď v Alexandrii, na níž odplul do italského města Bari. Koncem prosince byl na motorové torpédové lodi převezen na ostrov VisJaderském moři, který byl jediným ostrovem ovládaným jugoslávskými partyzány Josipa Tita. Během svého tříměsíčního působení na ostrově se setkal s dalšími dobrovolníky z mandátní Palestiny, ale i s židovskými uprchlíky z Jugoslávie.

Na jaře 1944 se vrátil na Bari v rámci příprav na jeho původní misi. Byl povýšen na nadporučíka a v noci z 12. na 13. května 1944 seskočil nad Jugoslávií, v oblasti jihovýchodně od Lublani.[1] Jeho oficiálním úkolem bylo najít ztracené britské vojáky, kteří v oblasti seskočili v minulosti, zlepšit rádiové komunikační systémy na velitelství partyzánů a cvičit je ve vysílání a dekódování. Dále byl instruován, aby navázal komunikaci s velitelstvím na Bari. Neoficiálním úkolem pak bylo pomoci židovským uprchlíkům. V září 1944 se vrátil zpátky do Bari, odkud přivezl do Jugoslávie další vybavení. Koncem roku se vrátil zpět do mandátní Palestiny.

Po svém návratu se stal členem zpravodajské služby Hagany – Šaj, a to nejprve v Tel Avivu a později v Haifě. V té době byl rovněž ředitelem jedné haifské základní školy. Po vzniku Izraele v květnu 1948 byl jmenován vojenským guvernérem města Akko a západní Galileje.

Státní správa a diplomacieEditovat

V letech po vzniku Izraele začal působit na ministerstvu zahraničních věcí, kde šéfoval personálnímu a administrativnímu oddělení. Z této pozice byl v létě 1953 zodpovědný za přestěhování ministerstva z Tel Avivu do Jeruzaléma. V srpnu téhož roku byl jmenován izraelským generálním konzulem ve Spojeném království. Po pět následujících let pracoval a žil s rodinou v Londýně.

Koncem roku 1958 se stal vedoucím izraelské diplomatické mise v Polsku. Po tříletém působení v Polsku se vrátil zpět do Izraele, kde zastával několik postů na ministerstvu zahraničí. V roce 1963 začal pracovat v úřadu premiéra a tehdejší ministerský předseda David Ben Gurion jej jmenoval svým poradcem ve věci arabských záležitostí. V úřadu pokračoval i po Ben Gurionově rezignaci a nástupu Levi Eškola. V roce 1964 koordinoval návštěvu papeže Pavla VI.

V letech 1965 až 1968 působil v Židovské agentuře, kde vedl oddělení židovské výchovy a diaspory. V roce 1968 se vrátil do diplomatických služeb a po tři roky byl izraelským generálním konzulem v New Yorku. Následně v letech 1971 až 1975 zastával post izraelského velvyslance v Thajsku. Za jeho působení v Bangkoku podnikla palestinská teroristická skupina Černé září v prosinci 1972 útok na izraelské velvyslanectví a všechen jeho personál zajala jako rukojmí.[2] Amir, který byl v té době na oslavě v královském paláci, se následně zúčastnil intenzivního vyjednávání s únosci, kteří nakonec (po intervenci thajského krále a egyptského velvyslance) rukojmí propustili.

Po svém návratu do Izraele v roce 1975 byl jmenován šéfem protokolu a byl tak zodpovědný za oficiální státní návštěvy, mimo jiné i za historickou návštěvu amerického prezidenta Jimmy Cartera a egyptského prezidenta Anwara Sadata v Jeruzalémě v roce 1977. Následně působil v letech 1979 až 1982 jako velvyslanec ve Finsku.

Po odchodu do penze byl i nadále aktivní a předával své vědomosti, a to například během spolupráce s jeruzalémským starostou Teddy Kollekem, či z pozice člena správních rad učitelského ústavu Davida Jelina nebo Ben Gurionovy univerzity v Negevu.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rehavam Amir na anglické Wikipedii.

  1. BAUMEL-SCHWARTZ, Judith Tydor. Perfect Heroes: The World War II Parachutists and the Making of Israeli Collective Memory. Madison: University of Wisconsin Press, 2010. 302 s. Dostupné online. ISBN 978-0299234843. S. 18. (anglicky) 
  2. TERRORISM: Backdown in Bangkok. Time Magazine. 8. leden 1973. Dostupné online. (anglicky)