Raymond Depardon
Raymond Depardon (* 6. července 1942) je francouzský fotograf, fotoreportér a dokumentarista.
| Raymond Depardon | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. července 1942 (81 let) Villefranche-sur-Saône |
| Povolání | fotograf, filmový režisér, fotoreportér, scenárista, kameraman a dokumentarista |
| Manžel(ka) | Claudine Nougaret |
| Ocenění | Zlatá medaile Roberta Capy (1973) César du meilleur court métrage documentaire (1982) César du meilleur court métrage documentaire (1986) César pro nejlepší dokument (1995) Cena Louise Delluca (2008) Ptolémée Prize (2011) rytíř Řádu čestné legie (2016) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Depardon se narodil ve Villefranche-sur-Saône ve Francii.[1]
Fotograf editovat
Depardon je převážně samouk, ve svých dvanácti letech začal fotografovat na farmě své rodiny. Učil se u fotografa-optika ve Villefranche-sur-Saône, než se v roce 1958 přestěhoval do Paříže.[2] Svou kariéru zahájil na počátku 60. let jako fotoreportér. Cestoval do konfliktních zón včetně Alžírska, Vietnamu, Biafry a Čadu. V roce 1966 Depardon spoluzaložil fotožurnalistickou agenturu Gamma. V roce 1973 se stal ředitelem agentury. Od roku 1975 do roku 1977 cestoval Depardon do Čadu a v roce 1977 získal Pulitzerovu cenu. Následující rok společnost Gamma opustil, aby se stal spolupracovníkem společnosti Magnum Photos, poté v roce 1979 řádným členem. V 90. letech se Depardon vrátil na farmu svých rodičů, aby barevně fotografoval venkovské krajiny, a v roce 1996 vydal černobílý cestopisný deník In Africa.[3]
V květnu 2012 pořídil oficiální portrét francouzského prezidenta Françoise Hollanda.[4]
Režisér editovat
Depardon je také autorem několika dokumentárních krátkých filmů a hraných filmů. Jeho přístup režiséra ovlivnila cinéma vérité a direct cinema. V roce 1969 natočil svůj první film (o Janu Palachovi ) a od té doby režíroval 16 filmů. V roce 1979 obdržel cenu George Sadoula za film Numéro Zéro. V roce 1984 Depardon natočil svůj první hraný film Empty Quarters. Mezi další pozoruhodné snímky patří 1974, une partie de campagne, natočeném během prezidentské kampaně Valéry Giscard d'Estaing v roce 1974, Reportéři (1981) a New York, NY (1986), oba vítězové Césarovy ceny za nejlepší krátký dokument, La captive du désert (1990), nominovaný na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes 1990[5] a Délits flagrant (1994), který získal ceny za nejlepší hraný dokument na César Awards, Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu (Joris Ivens ocenění) a festivalu Vancouver International Film Festival.
Na filmovém festivalu v Krakově v roce 2000 získal Depardon cenu Drak draků, za celoživotní dílo.
Publikace editovat
- Beyrouth, Centre Ville: inédit. Points. ISBN 978-2757819777
- Paysans. Contemporary French Fiction. ISBN 978-2757815649
- San Clemente. Diffusion Weber, 1984. ISBN 978-2867540196
- En Afrique. Seuil, 1996. ISBN 978-2020260947
- Errance. Seuil, 2000. ISBN 978-2020386876
- Le Tour Du Monde En 14 Jours. 7 Escales, 1 Visa. 2008. ISBN 978-2757811382
- La terre des paysans. Seuil, 2008. ISBN 978-2020976312
- Manhattan Out. Steidl Photography International, 2009. ISBN 978-3865217042
- Native Land. Fondation Cartier pour l'art contemporain, Paris. 2009. ISBN 978-0500976883
- La France de Raymond Depardon. Seuil, 2010. ISBN 978-2021009941
- Repérages. Seuil, 2012. ISBN 978-2021090604
- Berlin. Seuil, 2014. ISBN 978-2021140941
- Adieu Saigon. Steidl, 2015. ISBN 978-3869309224
- Glasgow. Seuil, 2016. ISBN 978-2021303629
- La Solitude Heureuse Du Voyageur: Précédé De Notes. Points, 2017. ISBN 978-2757867631
- Bolivia. Thames & Hudson, 2018. ISBN 978-2869251304
- Le Desert Americain. Hazan, 2019. ISBN 978-2754102322
- Manicomio: Secluded Madness
- Paris Journal
- PPP: Photographies De Personnalités Politiques
- Afriques
- villes, cities, städte
- Désert, Un Homme Sans L'occident
- Un moment si doux
- Depardon Voyages
- Détours
- La ferme du Garet
- Return to Vietnam
- Depardon Cinéma
- 100 Photos Pour Defendre La Liberté De La Presse
Filmografie editovat
- Venezuela (1963)
- Israel (1967)
- Biafra (1968)
- Jan Palach (1969/I)
- Tchad 1: L'embuscade (1970)
- Yemen: Arabie heureuse (1973)
- 1974, une partie de campagne (1974)
- Tchad 2 (1975)
- Tibesti Too (1976)
- Tchad 3 (1976)
- Dix minutes de silence pour John Lennon (1980)
- Numéros zéros (1980)
- Reporters (1981)
- Piparsod (1982/I)
- San Clemente (1982)
- News Items (1983) (francouzsky: Faits divers)
- Les Années déclic (1984)
- Empty Quarter (Une femme en Afrique) (1985)
- New York, N.Y. (film) (1986)
- Urgences (1988)
- Le Petit Navire (1988) – krátký film
- Une histoire très simple (1989)
- Contacts (film) (1990)
- Captive of the Desert (francouzsky: La captive du désert (1990)
- Contre l'oubli (1991) (segment "Pour Alirio de Jesus Pedraza Becerra, Colombie")
- Contacts (film) (1990) – krátký film
- Cartagena (1993) – krátký film
- Face à la mer (1993) – krátký film
- Montage (1994)
- Délits flagrants (1994)
- À propos de Nice, la suite (1995) (segment "Prom, La'")
- Paroles d'appelés (1995) – krátký film
- La Prom' (1995) – krátký film
- Lumière and Company (1995) (francouzsky: Lumière et compagnie)
- Malraux (1996)
- Afriques : comment ça va avec la douleur ? (1996)
- Amour (1997) – krátký film
- Paris (1998 film) (1998)
- Bolivie (1998) – krátký film, spolupráce: Claudine Nougaret
- Un amour qui m'irait bien (1998) – videoclip: Véronique Sanson
- Muriel Leferle (1999)
- Emmaüs Mouvement (1949-1999: Emmaüs a 50 ans) (1999)
- Déserts (2000) – krátký film
- Profils paysans: L'Approche = Profiles farmers: the approach (2001)[6][7]
- Un homme sans l'Occident (2002)
- Chasseurs et Chamans (2003) – krátký film
- Quoi de neuf au Garet? (2004)
- 10e chambre, instants d'audience (2004)
- Profils paysans: Le Quotidien (film) = Profiles farmers: the daily life (2005)[6]
- To Each His Own Cinema (francouzsky: Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumière s'éteint et que le film commence) (2007) – sbírka krátkých filmů, Depardon's contribution being Cinéma d'été (Open-Air Cinema)
- Cinéma d'été (2007) – krátký film
- Profils paysans: La vie moderne (2008 film) = Profiles farmers: modern life (2008) (anglicky: Modern Life)[6][8]
- Donner la parole (2008)
- La France de Raymond Depardon (2010) – krátký film, spolupráce: Claudine Nougaret
- Au bonheur des maths (2011) – krátký film, spolupráce: Nougaret
- Journal de France (2012)[9]
- Les habitants (2016)
- 12 jours (2017)[10]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Raymond Depardon na anglické Wikipedii.
- ↑ MOROZ, Interview by Sarah. www.theguardian.com. Raymond Depardon’s best photograph: a prisoner jogging in endless circles. The Guardian. 16 November 2017. Dostupné online [cit. 2020-07-03]. ISSN 0261-3077.
- ↑ Magnum Photos Home [online]. Dostupné online.
- ↑ Raymond Depardon Steidl Publishing.
- ↑ Photos. Les coulisses du portrait officiel de François Hollande. Le Monde. Dostupné online [cit. 2020-07-03].
- ↑ Festival de Cannes: Captive of the Desert [online]. [cit. 2009-08-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c Le Monde. "La Vie moderne" : Depardon cultive son jardin. Le Monde. 28 October 2008. Dostupné online [cit. 2020-07-03].
- ↑ Le Monde. "Le cochon, les foins, les vendanges : pour moi, le paysan c'est pas ça !". Le Monde. 19 May 2008. Dostupné online [cit. 2020-07-03].
- ↑ BRADSHAW, Peter. www.theguardian.com. Film review: Modern Life. The Guardian. 2 April 2009. Dostupné online [cit. 2020-07-03]. ISSN 0261-3077.
- ↑ BRADSHAW, Peter. www.theguardian.com. Journal de France – review. The Guardian. 30 January 2014. Dostupné online [cit. 2020-07-03]. ISSN 0261-3077.
- ↑ IDE, Wendy. www.theguardian.com. 12 Jours review – a devastating glimpse into broken souls. The Guardian. 25 May 2017. Dostupné online [cit. 2020-07-03]. ISSN 0261-3077.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Raymond Depardon na Wikimedia Commons - Raymond Depardon v Internet Movie Database (anglicky)
- La Place et le Photographe dokumentární film Arna Gaillarda, 1991, 4 minuty
