Rataje (okres Tábor)

obec v okrese Tábor v Jihočeském kraji

Rataje (německy Rattai) jsou obec v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Žije v ní 219[1] obyvatel.

Rataje
Kaplička v obci
Kaplička v obci
Znak obce RatajeVlajka obce Rataje
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecBechyně
Obec s rozšířenou působnostíTábor
(správní obvod)
OkresTábor
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel219 (2025)[1]
Rozloha10,77 km²[2]
Katastrální územíRataje u Bechyně
Nadmořská výška405 m n. m.
PSČ391 65
Počet domů95 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduRataje 86
391 65 Bechyně
posta@ratajeobec.cz
StarostaRoman Šafránek
Oficiální web: ratajeobec.cz
Rataje
Rataje
Další údaje
Kód obce552976
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První písemná zmínka o Ratajích pochází z roku 1352.[4] Vesnice byla roku 1360 rozdělena mezi tři majitele. Jedním byl Petr Stolice z Rataj se synem Janem, druhým Purkart z Rataj a třetím Ješek Svenkla z Vršovic. Kterému z nich patřila zdejší tvrz však není jasné. K Purkartovu statku ve vsi patřil poplužní dvůr, dvě krčmy a dva podsedci. Roku 1368 část vsi vlastnil Jan z Podolí, jehož synové Onš a Beneš z Podolí získali Purkartův díl. Jinou část vsi v té době vlastnil Jan Stolička z Rataj, syn Petra Stolice. Jan zemřel před rokem 1395 a jeho syn Ješek Stolička ratajskému kostelu věnoval roční plat ve výši jedné a půl kopy grošů. Před rokem 1415 byla vesnice rozdělena na dva díly, z nichž jeden patřil k Dobronicím a druhý k Podolí, takže ratajská tvrz nejspíše v té době zanikla.[5]

V 16. století jeden díl vesnice patřil k bernartickému panství, druhá část patřila k majetku Hozlauerů na hradu Dobronice. V roce 1594 koupil i první díl Kryštof Hozlauer. Po bitvě na Bílé Hoře byla vesnice zkonfiskována a prodána Šternberkům. Nadále sdílela osudy nedaleké Bechyně. V 17. století je evidováno sedm osazených usedlostí a třináct pustých.[6]

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 588 587 518 544 575 522 503 337 362 309 259 224 200 191 177
Počet domů 85 91 92 91 93 92 96 91 85 83 72 89 90 91 95

Obecní správa

editovat

Části obce

editovat

Od 14. června 1964 do 23. listopadu 1990 k obci patřila i Haškovcova Lhota a od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 také Dobronice u Bechyně.[9]

Obecní symboly

editovat

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 5. října 2004.[10]

Pamětihodnosti

editovat
  • Kostel Nejsvětější Trojice se nachází na vyvýšeném návrší v obci. Barokní přestavbou prošel kostel v 18. století. V ohradní zdi hřbitova jsou dvě branky se štítovými nástavci a výklenková kaple.[11]
  • U kostela se nachází klasicistní budova fary čp. 18.[11]
  • Na severovýchodním okraji se dochovaly terénní pozůstatky ratajské tvrze ze čtrnáctého století.[12]
  • Pod kostelem se nachází dům čp. 46 s letopočtem 1893.
  • Pod návrším u kostela se nalézá vysoký kamenný pomník padlým v první světové válce.
  • U hasičské zbrojnice v dolní části obce se nachází kříž v ohrádce.
  • Před usedlostí čp. 45 se nachází litinový kříž na nízkém kamenném podstavci. Kříž je zdobený u paty obdélnou deskou s motivem andělíčka a božího oka. Nad motivem božího oka je další vyobrazení anděla a nad ním v kulatém štítku je tento nápis: Bůh s Tebou.
  • Za mostem přes říčku Smutnou, u bývalého mlýna čp. 42 se nachází novodobá výklenková kaple. Nad vchodem je uvedená datace 2009.
  • Další výklenková kaple se nalézá na zahradě u domu čp. 87.[11]
  • Poblíž kaple se přes silnici nachází dům čp. 68 datovaný 1862.
  • Ve vsi se nachází řada zděných lidových staveb. Usedlosti mají vesměs klenutou bránu, některé křídlové štíty a pochází z druhé poloviny 19. století a z počátku 20. století. V horní polovině návsi se nachází usedlost čp. 7, 8 (s datací 1862), čp. 9 (okolo roku 1850), čp. 10, 11, 12, 13. Usedlost čp. 20 s neobvyklým štítem, která se nachází naproti kostelu, je z 19. století. Z hospodářských staveb z druhé poloviny 19. století je charakteristická stodola s cihlovými vyzdívkami větracích otvorů u usedlosti čp. 1.[11]
  • Sopečný mohylník, archeologické naleziště směrem jihovýchodně z vesnice

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Rataje – tvrz, s. 164. 
  5. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VII. Písecko. Praha: František Šimáček, 1890. 343 s. Dostupné online. Kapitola Rataje tvrz, s. 55. 
  6. PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl II. Jižní Čechy. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-149-3. S. 389. Dále jen Pešta (2004). 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 134, 86. 
  10. Udělené symboly – Rataje [online]. 2004-10-05 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  11. a b c d Pešta (2004), s. 390.
  12. BENEŠ, Jiří; JOHN, Jan. Olověné předměty z předpolí tvrziště v Ratajích (okr. Tábor). In: Archeologické výzkumy v Jižních Čechách 34. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 2021. ISSN 0231-8237. S. 362.

Externí odkazy

editovat