Otevřít hlavní menu

Rallye Paříž-Dakar nebo jinak také Dakarská Rallye a zkráceně pouze Dakar je každoroční závod off-road vozidel a motocyklů. Soutěž je organizována A.S.O. – Amaury Sport Organisation. Závodu se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80 % zúčastněných.

I když oficiální název zní Rallye, jedná se spíš o vytrvalostní závod v terénu, kde se více používají upravené terénní speciály než klasické soutěžní vozy používané v závodech rallye. Většina měřených úseků vede těžkým terénem. Převážně se sestávají z průjezdů písečnými dunami, blátem, travnatými pláněmi a skalních úseků. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.

Obsah

Historie a trasaEditovat

 
Mapa závodu v roce 2014.

Závod byl poprvé odstartován roku 1979, 2 roky poté, co se v poušti při dálkovém pouštním závodě Abidjan-Nice ztratil a 3 dny bloudil motocyklový závodník Thierry Sabine, po této zkušenosti se rozhodl, že uspořádá dálkový závod napříč Afrikou. Založil T.S.O.Thierry Sabine Organisation a 1. ledna 1979 se poprvé startovalo. Původně vedl závod z Paříže ve Francii do Dakaru v Senegalu s přerušením při převozu přes Středozemní moře. Politická situace a další faktory však způsobily, že se trasa včetně startu a cíle časem měnila. Do roku 1994 trasa začínala v Paříži. Kvůli stížnostem starosty Paříže byl cíl přesunut z Avenue des Champs-Élysées do EuroDisneylandu. To také způsobilo, že organizátoři naplánovali v následujících letech Rallye do různých míst. V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauritánii. Etapy probíhající skrz Atar a přes písečné duny a kaňony v mauritánské oblasti Adrar jsou nejvíce dobrodružné ze všech maratónských závodů . V roce 2007 se konal zatím poslední ročník na Africkém kontinentě, jelikož v roce 2008 byl závod kvůli teroristickým útokům, ke kterým došlo týden před závodem v Mauretánii, zrušen. Následně byla soutěž od roku 2009 přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile. Do té doby nebyl cílovým městem Dakar jen čtyřikrát. V roce 2012 bylo k Argentině a Chile přidáno ještě Peru.

Hubert Auriol vyhrál v roce 1992 Dakar v kategorii automobilů po předchozím vítězství v závodu kategorie motocyklů a stal se prvním řidičem, který vyhrál závod na dvou i na čtyřech kolech. Jedním z nejúspěšnějších závodníků v kategorii kamionů se stal Karel Loprais, kterému se díky jeho 6 zlatým, 4 stříbrným a jedné bronzové medaili přezdívá „Monsieur Dakar“.

 
Mapa států, kterými kdy trasa soutěže probíhala. Oranžové jsou státy z neobvyklé trasy v roce 1992

Seznam tras rallyeEditovat

  • 1979 – 1980: PařížDakar
  • 1981 – 1988: Paříž – Alžír – Dakar
  • 1989: Paříž – Tunis – Dakar
  • 1990 – 1991: Paříž – Tripolis – Dakar
  • 1992: Paříž – Kapské Město
  • 1993: Paříž – Dakar
  • 1994: Paříž – Dakar – Paříž
  • 1995 – 1996: Granada – Dakar
  • 1997: Dakar – Agadez – Dakar
  • 1998: Paříž – Granada – Dakar
  • 1999: Granada – Dakar
  • 2000: Dakar – Káhira
  • 2001: Paříž – Dakar
  • 2002: Arras – Dakar

Vozidla a kategorieEditovat

 
Ruská jednička v kategorii kamionů – Kamaz

Dvě základní soutěžní kategorie Dakarské rallye byly motocykly a automobily (v rozsahu od bugin po malé náklaďáky), brzy byla pro motivaci a ocenění posádek velkých doprovodných náklaďáků zavedena kategorie kamiony, hodnocená původně i ve společné listině auto-camion. Mnoho výrobců automobilů využívá drsné prostředí rallye k testování svých vozidel a také z reklamních důvodů k demonstraci jejich odolnosti a spolehlivosti, i když sériové vozy jsou většinou velmi upravené. Původně v rallye dominovaly evropské užitkové vozy jako jsou Land Rover, Range Rover, Mercedes-Benz třídy G později nahrazeny typem Mercedes-Benz ML, Pinzgauer, MB Unimog a japonské Toyoty Land Cruiser. Ostatní výrobci přistoupili s těžce upravenými běžnými vozidly, jako je Rolls-Royce, Peugeot, Citroën a dokonce i Porsche. Například v roce 2002 obsahovala kategorie automobilů vozy značek Mitsubishi (Pajero/Montero), Nissan a Hyundai. Mercedes, Range Rover a sportovně upravené BMW se také zúčastnili, ale neobjevili se na vedoucích místech. Jean-Louis Schlesser postavil pro závod řadu vlastních dune buggy vozidel a několikrát s nimi závod vyhrál.

Nákladní vozy (T4 „Kamiony“ nebo „Nákladní“) obsazují výrobci Tatra, LIAZ (nyní Tedom Truck), Kamaz, MAN, DAF, GINAF, IVECO, Renault Kerax, a Mercedes-Benz Unimog. V 80. letech vyústila silná rivalita mezi jezdci DAF a Mercedes ke stavbám soutěžních speciálů se dvěma motory a více jak 1000 hp (750 kW). Později zvýšily úroveň závodu vozy Tatra, Perlini a Kamaz.

KTM je nejpopulárnější a současně vedoucí motocykl, historicky kategorii vévodily i Honda, Yamaha a BMW. V současnosti jsou hlavními soupeři v kategorii vozidel Volkswagen, Mitsubishi a Nissan a v kategorii motocyklů jsou to Yamaha a KTM. Po roce 2000 bylo obnoveno soupeření v kategorii kamionů mezi výrobci DAF, Tatra, MAN a Kamaz.

NehodyEditovat

V roce 1982 se syn britské premiérky Margaret Thatcherové společně s jeho francouzským spolujezdcem Charlotte Verney a jejich mechanikem ztratili, a byli po šest dnů pohřešováni. 9. ledna se trio oddělilo od konvoje vozidel po zastavení k provedení opravy porouchané řídící tyče. 12. ledna byli prohlášeni za pohřešované. Po rozsáhlém pátrání byl spatřen pátracím letounem C-130 Hercules Alžírské armády jejich bílý Peugeot 504 přibližně 50 km od trasy. Thatcher, Verney a mechanik byli nezraněni.

V roce 1986 zemřel při rallye organizátor a zakladatel této rallye Thierry Sabine po tragické havárii vrtulníku.

 
Český závodní speciál Tatra na Rally Dakar 2014.

Během závodu v roce 1988 zahynulo šest lidí. 10. 1. 1988 v nigerské desáté etapě DjadoAgadez havaroval krátce po startu kamion DAF 95X2 Turbotwin (se dvěma motory 11,6 l disponoval výkonem 726 kW), startovní číslo 601: při přejezdu trojice terénních vln rychlostí cca 170 km/h byl desetitunový kamion katapultován a po dopadu se několikrát převrátil. Řidič Theo Van de Rijt a druhý jezdec Chriss Ross přežili s těžkým zraněním, navigátor Kees Van Loevezijn zemřel (jeho sedadlo bylo vymrštěno čtyřicet merů daleko a spekulovalo se o tom, že spoluviníkem jsou bezpečnostní pásy kotvené do sedaček namísto do rámu). Vedení automobilky DAF ze závodu okamžitě odvolalo zbylé posádky a o dva dny později vydalo prohlášení, že se této rallye už nikdy nezúčastní. Téhož dne se u Arlitu ve zvířeném prachu čelně srazil Range-Rover s jiným vozem, řidič René Boubet přežil, navigátor Patrick Canado byl na místě mrtvý. 16. ledna v etapě TimbuktuBamako těžce havaroval motocyklista Jean-Claude Huger na BMW RT100, dva dny nato zemřel v nemocnici. 17. ledna krátce po startu z Bamako vběhla pod soutěžní toyotu francouzské posádky desetiletá malijská dívka Baye Sibi, zraněním podlehla krátce nato v nemocnici. V předposlední den soutěže pak vozidlo filmového štábu usmrtilo dívku v Mauritánii a téhož dne havarovalo i auto, ve kterém zahynul jeden novinář. Závodníkům bylo také vyčítáno, že rozpoutali požár, který způsobil paniku ve vlaku jedoucím mezi Dakarem a Bamako, kde bylo zabito více lidí.

V pondělí 10. ledna 2005 zemřel ve své vlasti v Alicante, španělský motocyklista José Manuel Pérez po nehodě, která se stala předešlý týden ve čtvrtek v průběhu 7. etapy. Druhý motocyklista během 2 dnů, Ital Fabricio Meoni, zahynul 11. ledna, během 11. etapy si při havárii na 184. kilometru zlomil vaz. Dvojnásobný vítěz soutěže (2001 a 2002), byl 11. motocyklista a 45. závodník, kteří zemřeli v celkové historii závodu. 13. ledna byla sražena pětiletá senegalská dívka pod kola servisního vozu při jízdě na hlavní silnici, což celkově zvýšilo počet mrtvých na 5.

9. ledna 2006 zemřel 41letý australský řidič motocyklu KTM Andy Caldecott na 250 km při vjezdu do 9. etapy mezi Nouakchott a Kiffa si při nehodě zlomil vaz, pouze pár kilometrů od místa, kde předešlý rok zahynul F. Meoni. Byla to Andyho třetí účast v závodu. Vyhrál třetí etapu závodu v roce 2006 mezi Nadorem a Er Rachidiou pouze několik dní před svou smrtí. 13. ledna zemřel desetiletý chlapec, který byl sražen projíždějícím vozem Lotyše Marise Saukanse při přecházení tratě, zatímco 14. ledna byl zabit dvanáctiletý chlapec projíždějícím podpůrným vozem.

KritikaEditovat

Závod se stal předmětem kritiky z několika důvodů, hlavně pro dopady závodu na obyvatele zemí přes které vede. Rallye je kritizována za to, že vede přes sporná, neosídlená území západní Sahary bez formálního projednání s hnutím Polisario, které rozhodnutím reprezentuje obyvatele Sahrawi. Po závodu začaly otázky ohledně formálního povolení od hnutí Polisario, od roku 2000 však směřují k tomu, že by to neměl být problém.

Po závodě v roce 1988, kdy byli v jeho průběhu zabiti 3 afričtí obyvatelé, PANA, tisková agentura se základnou v Dakaru napsal, že tato úmrtí byla „bezvýznamná pro průběh závodu“. Vatikánské noviny L'Osservatore Romano nazvaly závod „Vulgární přehlídka síly a bohatství v místech, kde lidé stále umírají hladem a žízní.“ Během roku 2002 protestovala na startu ve francouzském Arrasu francouzská politická strana Les Verts (Strana zelených) svým prohlášením, a označila závod jako „Kolonialismus, který je třeba vymýtit.“

Někteří místní obyvatelé kolem trasy závodu uvedli, že vidí omezené příležitosti zisku ze závodu, protože účastníci závodu utratí nějaké peníze za zboží a služby v místních ubytovacích kapacitách. Závodníci vytvářejí mohutná množství prachu na tratích a jsou obviňováni z toho, že srážejí a zabíjejí dobytek, a navíc někdy také obyvatele.

Seznam vítězůEditovat

Rok Automobily Motocykly Kamiony Trasa
Řidič Vůz Řidič Motocykl Řidič Kamion
1979   Genestier Land Rover   Neveu Yamaha Paříž – Dakar
1980   Kottulinsky Volkswagen   Neveu Yamaha   Ataouat Sonacome Paříž – Dakar
1981   Metge Land Rover   Auriol BMW   Villette ALM/ACMAT Paříž – Dakar
1982   Marreau Renault   Neveu Honda   Groine Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1983   Ickx Mercedes-Benz   Auriol BMW   Groine Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1984   Metge Porsche   Rahier BMW   Lalleu Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1985   Zaniroli Mitsubishi   Rahier BMW   Capito Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1986   Metge Porsche   Neveu Honda   Vismara Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1987   Vatanen Peugeot   Neveu Honda   de Rooij DAF Paříž – Alžír – Dakar
1988   Kankkunen Peugeot   Orioli Honda   Loprais Tatra Paříž – Alžír – Dakar
1989   Vatanen Peugeot   Lalay Honda kategorie nebyla vypsána Paříž – Tunis – Dakar
1990   Vatanen Peugeot   Orioli Cagiva   Villa Perlini Paříž – Tripolis – Dakar
1991   Vatanen Citroën   Peterhansel Yamaha   Houssat Perlini Paříž – Tripolis – Dakar
1992   Auriol Mitsubishi   Peterhansel Yamaha   Perlini Perlini Paříž – SirteKapské Město
1993   Saby Mitsubishi   Peterhansel Yamaha   Perlini Perlini Paříž – Dakar
1994   Lartigue Citroën   Orioli Cagiva   Loprais Tatra Paříž – Dakar – Paříž
1995   Lartigue Citroën   Peterhansel Yamaha   Loprais Tatra Granada – Dakar
1996   Lartigue Citroën   Orioli Yamaha   Moskovskich Kamaz Granada – Dakar
1997   Shinozuka Mitsubishi   Peterhansel Yamaha   Reif Hino Dakar – Agades – Dakar
1998   Fontenay Mitsubishi   Peterhansel Yamaha   Loprais Tatra Paříž – Granada – Dakar
1999   Schlesser Schlesser-Renault   Sainct BMW   Loprais Tatra Granada – Dakar
2000   Schlesser Schlesser-Renault   Sainct BMW   Čagin Kamaz Paříž – Dakar – Káhira
2001   Kleinschmidt Mitsubishi   Meoni KTM   Loprais Tatra Paříž – Dakar
2002   Masuoka Mitsubishi   Meoni KTM   Čagin Kamaz ArrasMadrid – Dakar
2003   Masuoka Mitsubishi   Sainct KTM   Čagin Kamaz MarseilleŠarm aš-Šajch
2004   Peterhansel Mitsubishi   Roma KTM   Čagin Kamaz Clermont-Ferrand – Dakar
2005   Peterhansel Mitsubishi   Despres KTM   Kabirov Kamaz Barcelona – Dakar
2006   Alphand Mitsubishi   Coma KTM   Čagin Kamaz Lisabon – Dakar
2007   Peterhansel Mitsubishi   Despres KTM   Stacey MAN LisabonDakar
2008 Závod zrušen z bezpečnostních důvodů den před startem
2009   de Villiers Volkswagen   Coma KTM   Kabirov Kamaz Buenos AiresValparaíso – Buenos Aires
2010   Sainz Volkswagen   Despres KTM   Čagin Kamaz Buenos AiresAntofagasta – Buenos Aires
2011   Al-Attiyah Volkswagen   Coma KTM   Čagin Kamaz Buenos AiresAntofagasta – Buenos Aires
2012   Peterhansel Mini   Despres KTM   de Rooij Iveco Buenos AiresLima
2013   Peterhansel Mini   Despres KTM   Nikolajev Kamaz LimaSantiago de Chile
2014[1]   Roma Mini   Coma KTM   Karginov Kamaz RosarioValparaíso
2015[2]   Al-Attiyah Mini   Coma KTM   Mardějev Kamaz Buenos AiresIquiqueBuenos Aires
2016[3]   Peterhansel Peugeot   Price KTM   de Rooij Iveco Buenos AiresSalta - Rosario
2017   Peterhansel Peugeot   Sunderland KTM   Nikolajev Kamaz AsunciónLa PazBuenos Aires
2018   Sainz Peugeot   Walkner KTM   Nikolajev Kamaz LimaLa PazCordóba

Česká stopaEditovat

Česká účast v roce 2015Editovat

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (MAN)[4] bez české účasti David Pabiška (KTM) bez české účasti
Martin Kolomý (Tatra) Jan Veselý (KTM)
Tomáš Vrátný (Tatra) Zdeněk Gottvald (Huqsvarna)
Martin Macík (Liaz) Milan Engel (KTM)
Ondřej Klymčiw (KTM)

Česká účast v roce 2016Editovat

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (Iveco) [5] Miroslav Zapletal (Hummer) Ondřej Klymčiw (Husqvarna) bez české účasti
Martin Kolomý (Tatra) Martin Prokop (Toyota) David Pabiška (KTM)
Tomáš Vrátný (Tatra) Peter Jerie (Toyota) Milan Engel (KTM)
Martin Macík ml. (Liaz) Josef Macháček (buggy MD) Jan Veselý (KTM)
Jaroslav Valtr (Tatra) Dušan Randýsek (buggy Arctic cat) Rudolf Lhotský (KTM)
Robert Randýsek (MAN) Tomáš Ouředníček (Hummer)

Česká účast v roce 2017Editovat

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (Tatra)[6] Martin Prokop (Ford) David Pabiška (KTM) Josef Macháček (Yamaha)
Martin Kolomý (Tatra) Ondřej Klymčiw (Husqvarna) Zdeněk Tůma (Yamaha)
Martin Macík (Liaz) Milan Engel (KTM) Tomáš Kubiena (KTM)
Karel Trněný (MAN) Petr Vlček (Husqvarna)
Lukáš Kvapil (Yamaha)
Rudolf Lhotský (KTM)

Seznam českých medailových úspěchů v kategorii kamionůEditovat

Rok Zlato Stříbro Bronz Jména a vůz Poznámka
1987   K. Loprais, J. Krpec, R. Stachura, Tatra
1987   J. Moskal, J. Joklík, P. Záleský, LIAZ 1. místo v kategorii sériových kamionů
1988   K. Loprais, R. Stachura, T. Mück, Tatra
1988   J. Moskal, F. Vojtíšek, P. Záleský, LIAZ
1990   Z. Kahánek, J. Havlík, J. Krpec, Tatra
1992   K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1994   K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1995   K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček, Tatra
1996   K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček, Tatra
1996   L. Fajtl, J. Janoušek, F. Wurst, Tatra
1998   K. Loprais, R. Stachura, J. Čermák, Tatra
1999   K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina, Tatra
1999   T. Tomeček, A. De Azevedo, L. Neubarthová, Tatra
2000   K. Loprais, R. Stachura, P. Gilar, Tatra
2001   K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla, Tatra
2002   K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla, Tatra
2003   T. Tomeček, A. De Azevedo, J. Martinec, Tatra
2007   A. Loprais, P. Gilar, Tatra

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Loprais si spravil náladu, na Dakaru vyhrál poslední etapu. Celkově kralovali Španělé, Sport.cz, 2014-01-18
  2. Rallye Dakar 2015: Konečné výsledky. Auto.cz [online]. Dostupné online. 
  3. Výsledkový servis Rallye Dakar: 13. etapa - Valtr byl nejlepší [online]. Auto.cz [cit. 2016-01-16]. Dostupné online. 
  4. Na Dakaru bude devět českých posádek, Macháček nepojede. Aktualne.cz [online]. Dostupné online. 
  5. Sedmnáct českých posádek! Kteří Češi vyrazili na nebezpečný Dakar? [online]. iDNES.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  6. Rallye Dakar 2017: Kolomý ohodil fanoušky bahnem. AUTO.CZ. Dostupné online [cit. 2017-01-02]. 

Externí odkazyEditovat