Rallye Dakar

každoroční závod off-road vozidel a motocyklů

Rallye Paříž-Dakar nebo jinak také Dakarská Rallye a zkráceně pouze Dakar je každoroční závod terénních vozidel. Soutěž je organizována A.S.O. – Amaury Sport Organisation. Závodu se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80 % zúčastněných.

I když oficiální název zní „rallye“, jedná se spíš o vytrvalostní závod v terénu, kde se více používají upravené terénní speciály než klasické soutěžní stroje používané v závodech rallye. Většina měřených úseků vede těžkým terénem. Převážně sestávají z průjezdů písečnými dunami, blátem, travnatými pláněmi a skalními úseky. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.

HistorieEditovat

V roce 1976 se francouzský motocyklový závodník Thierry Sabine zúčastnil motocyklové soutěže z Abidžanu (Pobřeží slonoviny) do letoviska Nice (Francie). Přibližně za polovinou africké části na pomezí Čadu a Libye zabloudil v pohoří Tibesti a poté, co mu došel benzín, strávil bez jídla a pití tři dny hledáním civilizace. Při tomto doslova boji o život se rozhodl, že pokud přežije, vrátí se do Afriky jako organizátor bezpečného závodu, ve kterém bude organizačně a záchranářsky postaráno o každého účastníka, ať to bude člen továrního týmu nebo amatérský nadšenec. Tímto směrem se začala orientovat i jím založená společnost TSO („Thierry Sabine Organisation“), dosud zaměřená na pořádání dobrodružných soutěží pro desítky až stovky motoristických posádek.

První taková rallye byla odstartována 26. prosince 1978.

K legendám závodu patří zejména Hubert Auriol, který vyhrál v roce 1992 Dakar v kategorii automobilů po předchozím vítězství v závodu kategorie motocyklů a stal se prvním řidičem, který vyhrál závod na dvou i na čtyřech kolech. Jedním z nejúspěšnějších závodníků v kategorii kamionů se stal Karel Loprais, kterému se díky jeho 6 zlatým, 4 stříbrným a jedné bronzové medaili přezdívalo „Monsieur Dakar“.

TrasyEditovat

 
Mapa afrických států, kterými kdy trasa soutěže probíhala. Oranžové jsou státy z neobvyklé trasy v roce 1992

První ročníky rallye z Paříže (Francie) do Dakaru (Senegal), s přerušením při převozu přes Středozemní moře, vedly víceméně podobnou trasou až do ročníku 1994. Politická situace a další faktory však od 90. let způsobily řadu změn trasy, a to včetně startu a cíle. Kvůli stížnostem starosty Paříže byl od roku 1995 cíl přesunut z Avenue des Champs-Élysées do EuroDisneylandu. To také způsobilo, že organizátoři naplánovali v následujících letech Rallye do různých míst. V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauritánii. Etapy probíhající skrz Atar a přes písečné duny a kaňony v mauritánské oblasti Adrar jsou nejvíce dobrodružné ze všech maratónských závodů. Ve čtyřech ročnících byl také cíl přesunut z Dakaru do jiných afrických míst. V roce 2008 byl závod zcela zrušen, protože několik dní před startem došlo k teroristickým útokům v Mauritánii.

  • 1979, 1980: PařížDakar
  • 1981–1988: Paříž – Alžír – Dakar
  • 1989: Paříž – Tunis – Dakar
  • 1990, 1991: Paříž – Tripolis – Dakar
  • 1992: Paříž – Kapské Město
  • 1993: Paříž – Dakar
  • 1994: Paříž – Dakar – Paříž
  • 1995, 1996: Granada – Dakar
  • 1997: Dakar – Agadez – Dakar
  • 1998: Paříž – Granada – Dakar
 
Mapa závodu v roce 2014.

Od roku 2009 byla rallye přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile, v roce 2012 k nim přibylo i Peru. Původní africkou trasu využíval méně rozsáhlý závod Africa Eco Race.

Od ročníku 2020 se rallye přesunula do Asie, na Arabský poloostrov.

VozidlaEditovat

 
Ruská jednička v kategorii kamionů – Kamaz

Dvěma základními soutěžními kategoriemi Dakarské rallye byly motocykly a automobily (v rozsahu od bugin po malé náklaďáky), brzy byla pro motivaci a ocenění posádek velkých doprovodných náklaďáků zavedena kategorie kamiony, hodnocená původně i ve společné listině auto-camion. Mnoho výrobců automobilů využívá drsné prostředí rallye k testování svých vozidel a také z reklamních důvodů k demonstraci jejich odolnosti a spolehlivosti, i když sériové vozy jsou většinou velmi upravené.

VítězovéEditovat

Rok Automobily Motocykly Kamiony Trasa
Řidič Vůz Řidič Motocykl Řidič Kamion
1979   Alain Genestier Land Rover   Neveu Yamaha PařížDakar
1980   Freddy Kottulinsky Volkswagen   Neveu Yamaha   Ataouat Sonacome Paříž – Dakar
1981   René Metge Land Rover   Auriol BMW   Villette ALM/ACMAT Paříž – Dakar
1982   Claude Marreau Renault   Neveu Honda   Groine Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1983   Jacky Ickx Mercedes-Benz   Auriol BMW   Groine Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1984   René Metge Porsche   Rahier BMW   Lalleu Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1985   Patrick Zaniroli Mitsubishi   Rahier BMW   Capito Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1986   René Metge Porsche   Neveu Honda   Vismara Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1987   Ari Vatanen Peugeot   Neveu Honda   de Rooij DAF Paříž – Alžír – Dakar
1988   Juha Kankkunen Peugeot   Orioli Honda   Loprais Tatra Paříž – Alžír – Dakar
1989   Ari Vatanen Peugeot   Lalay Honda kategorie nebyla vypsána Paříž – Tunis – Dakar
1990   Ari Vatanen Peugeot   Orioli Cagiva   Villa Perlini Paříž – Tripolis – Dakar
1991   Ari Vatanen Citroën   Peterhansel Yamaha   Houssat Perlini Paříž – Tripolis – Dakar
1992   Hubert Auriol Mitsubishi   Peterhansel Yamaha   Perlini Perlini Paříž – SirteKapské Město
1993   Bruno Saby Mitsubishi   Peterhansel Yamaha   Perlini Perlini Paříž – Dakar
1994   Pierre Lartigue Citroën   Orioli Cagiva   Loprais Tatra Paříž – Dakar – Paříž
1995   Pierre Lartigue Citroën   Peterhansel Yamaha   Loprais Tatra Granada – Dakar
1996   Pierre Lartigue Citroën   Orioli Yamaha   Moskovskich Kamaz Granada – Dakar
1997   Kenjiro Shinozuka Mitsubishi   Peterhansel Yamaha   Reif Hino Dakar – Agades – Dakar
1998   Jean-Pierre Fontenay Mitsubishi   Peterhansel Yamaha   Loprais Tatra Paříž – Granada – Dakar
1999   Jean-Louis Schlesser Schlesser-Renault   Sainct BMW   Loprais Tatra Granada – Dakar
2000   Jean-Louis Schlesser Schlesser-Renault   Sainct BMW   Čagin Kamaz Paříž – Dakar – Káhira
2001   Kleinschmidt Mitsubishi   Meoni KTM   Loprais Tatra Paříž – Dakar
2002   Hiroshi Masuoka Mitsubishi   Meoni KTM   Čagin Kamaz ArrasMadrid – Dakar
2003   Hiroshi Masuoka Mitsubishi   Sainct KTM   Čagin Kamaz MarseilleŠarm aš-Šajch
2004   Stéphane Peterhansel Mitsubishi   Roma KTM   Čagin Kamaz Clermont-Ferrand – Dakar
2005   Stéphane Peterhansel Mitsubishi   Despres KTM   Kabirov Kamaz Barcelona – Dakar
2006   Luc Alphand Mitsubishi   Coma KTM   Čagin Kamaz Lisabon – Dakar
2007   Stéphane Peterhansel Mitsubishi   Despres KTM   Stacey MAN Lisabon – Dakar
2008 Závod zrušen z bezpečnostních důvodů den před startem
2009   Giniel de Villiers Volkswagen   Coma KTM   Kabirov Kamaz Buenos AiresValparaíso – Buenos Aires
2010   Carlos Sainz Volkswagen   Despres KTM   Čagin Kamaz Buenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires
2011   Nasser Al-Attiyah Volkswagen   Coma KTM   Čagin Kamaz Buenos Aires – Arica – Buenos Aires
2012   Stéphane Peterhansel Mini   Despres KTM   de Rooij Iveco Mar del Plata – Arica – Lima
2013   Stéphane Peterhansel Mini   Despres KTM   Nikolajev Kamaz Lima – San Miguel de TucumánSantiago de Chile
2014[1]   Nani Roma Mini   Coma KTM   Karginov Kamaz RosarioSalta – Valparaíso
2015[2]   Nasser Al-Attiyah Mini   Coma KTM   Mardějev Kamaz Buenos Aires – IquiqueBuenos Aires
2016[3]   Stéphane Peterhansel Peugeot   Price KTM   de Rooij Iveco Buenos Aires – Salta – Rosario
2017   Stéphane Peterhansel Peugeot   Sunderland KTM   Nikolajev Kamaz AsunciónLa Paz – Buenos Aires
2018   Carlos Sainz Peugeot   Walkner KTM   Nikolajev Kamaz Lima – La Paz – Cordóba
2019   Nasser Al-Attiyah Toyota   Price KTM   Nikolajev Kamaz Lima – Arequipa – Lima
2020   Carlos Sainz Mini   Brabec Honda   Karginov Kamaz DžiddaRijádQiddiya
2021   Stéphane Peterhansel Mini   Benavides Honda   Sotnikov Kamaz Džidda – Háil – Džidda

Česká stopaEditovat

 
Český závodní speciál Tatra na Rally Dakar 2014.

Česká účast v roce 2015:

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (MAN)[4] bez české účasti David Pabiška (KTM) bez české účasti
Martin Kolomý (Tatra) Jan Veselý (KTM)
Tomáš Vrátný (Tatra) Zdeněk Gottvald (Huqsvarna)
Martin Macík (Liaz) Milan Engel (KTM)
Ondřej Klymčiw (KTM)

Česká účast v roce 2016:

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (Iveco) [5] Miroslav Zapletal (Hummer) Ondřej Klymčiw (Husqvarna) bez české účasti
Martin Kolomý (Tatra) Martin Prokop (Toyota) David Pabiška (KTM)
Tomáš Vrátný (Tatra) Peter Jerie (Toyota) Milan Engel (KTM)
Martin Macík ml. (Liaz) Josef Macháček (buggy MD) Jan Veselý (KTM)
Jaroslav Valtr (Tatra) Dušan Randýsek (buggy Arctic cat) Rudolf Lhotský (KTM)
Robert Randýsek (MAN) Tomáš Ouředníček (Hummer)

Česká účast v roce 2017:

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (Tatra)[6] Martin Prokop (Ford) David Pabiška (KTM) Josef Macháček (Yamaha)
Martin Kolomý (Tatra) Ondřej Klymčiw (Husqvarna) Zdeněk Tůma (Yamaha)
Martin Macík (Liaz) Milan Engel (KTM) Tomáš Kubiena (KTM)
Karel Trněný (MAN) Petr Vlček (Husqvarna)
Lukáš Kvapil (Yamaha)
Rudolf Lhotský (KTM)

České medailové úspěchy v kategorii kamionůEditovat

 
LIAZ 100.55D z Dakaru 1985
 
Tatra 815 z Dakaru 1988
 
Tatra 815 z Dakaru 2010
Rok Zlato Stříbro Bronz Jména a vůz
1987     K. Loprais, J. Krpec, R. Stachura (Tatra) / J. Moskal, J. Joklík, P. Záleský (LIAZ; zároveň 1. místo v kategorii sériových kamionů)
1988     K. Loprais, R. Stachura, T. Mück (Tatra) / J. Moskal, F. Vojtíšek, P. Záleský (LIAZ)
1990   Z. Kahánek, J. Havlík, J. Krpec (Tatra)
1992   K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1994   K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1995   K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček (Tatra)
1996     K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček (Tatra) / L. Fajtl, J. Janoušek, F. Wurst (Tatra)
1998   K. Loprais, R. Stachura, J. Čermák (Tatra)
1999   K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1999   T. Tomeček, A. De Azevedo, L. Neubarthová (Tatra)
2000   K. Loprais, R. Stachura, P. Gilar (Tatra)
2001   K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla (Tatra)
2002   K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla (Tatra)
2003   T. Tomeček, A. De Azevedo, J. Martinec (Tatra)
2007   A. Loprais, P. Gilar (Tatra)

KritikaEditovat

Závod se stal předmětem kritiky z několika důvodů, hlavně pro dopady závodu na obyvatele zemí, přes které vede. Rallye je kritizována za to, že vede přes sporná, neosídlená území západní Sahary bez formálního projednání s hnutím Polisario, které rozhodnutím reprezentuje obyvatele Sahrawi. Po závodu začaly otázky ohledně formálního povolení od hnutí Polisario, od roku 2000 však směřují k tomu, že by to neměl být problém.

Po závodě v roce 1988, kdy byli v jeho průběhu zabiti 3 afričtí obyvatelé, PANA, tisková agentura se základnou v Dakaru napsal, že tato úmrtí byla „bezvýznamná pro průběh závodu“. Vatikánské noviny L'Osservatore Romano nazvaly závod „Vulgární přehlídka síly a bohatství v místech, kde lidé stále umírají hladem a žízní.“ Během roku 2002 protestovala na startu ve francouzském Arrasu francouzská politická strana Les Verts (Strana zelených) svým prohlášením, a označila závod jako „Kolonialismus, který je třeba vymýtit.“

Někteří místní obyvatelé kolem trasy závodu uvedli, že vidí omezené příležitosti zisku ze závodu, protože účastníci závodu utratí nějaké peníze za zboží a služby v místních ubytovacích kapacitách. Závodníci vytvářejí mohutná množství prachu na tratích a jsou obviňováni z toho, že srážejí a zabíjejí dobytek, a navíc někdy také obyvatele.

NehodyEditovat

V roce 1982 se syn britské premiérky Margaret Thatcherové společně se svým francouzským spolujezdcem Charlotte Verney a jejich mechanikem ztratili a byli po šest dnů pohřešováni. 9. ledna se trio oddělilo od konvoje vozidel po zastavení k provedení opravy porouchané řídící tyče. 12. ledna byli prohlášeni za pohřešované. Po rozsáhlém pátrání byl spatřen pátracím letounem C-130 Hercules Alžírské armády jejich bílý Peugeot 504 přibližně 50 km od trasy. Thatcher, Verney a mechanik byli nezraněni.

V roce 1986 zemřel při rallye organizátor a zakladatel této rallye Thierry Sabine po tragické havárii vrtulníku.

Během závodu v roce 1988 zahynulo šest lidí. 10. 1. 1988 v nigerské desáté etapě DjadoAgadez havaroval krátce po startu kamion DAF 95X2 Turbotwin (se dvěma motory 11,6 l disponoval výkonem 726 kW), startovní číslo 601: při přejezdu trojice terénních vln rychlostí cca 170 km/h byl desetitunový kamion katapultován a po dopadu se několikrát převrátil. Řidič Theo Van de Rijt a druhý jezdec Chriss Ross přežili s těžkým zraněním, navigátor Kees Van Loevezijn zemřel (jeho sedadlo bylo vymrštěno čtyřicet merů daleko a spekulovalo se o tom, že spoluviníkem jsou bezpečnostní pásy kotvené do sedaček namísto do rámu). Vedení automobilky DAF ze závodu okamžitě odvolalo zbylé posádky a o dva dny později vydalo prohlášení, že se této rallye už nikdy nezúčastní. Téhož dne se u Arlitu ve zvířeném prachu čelně srazil Range-Rover s jiným vozem, řidič René Boubet přežil, navigátor Patrick Canado byl na místě mrtvý. 16. ledna v etapě TimbuktuBamako těžce havaroval motocyklista Jean-Claude Huger na BMW RT100, dva dny nato zemřel v nemocnici. 17. ledna krátce po startu z Bamako vběhla pod soutěžní toyotu francouzské posádky desetiletá malijská dívka Baye Sibi, zraněním podlehla krátce nato v nemocnici. V předposlední den soutěže pak vozidlo filmového štábu usmrtilo dívku v Mauritánii a téhož dne havarovalo i auto, ve kterém zahynul jeden novinář. Závodníkům bylo také vyčítáno, že rozpoutali požár, který způsobil paniku ve vlaku jedoucím mezi Dakarem a Bamako, kde bylo zabito více lidí.

V pondělí 10. ledna 2005 zemřel ve své vlasti v Alicante, španělský motocyklista José Manuel Pérez po nehodě, která se stala předešlý týden ve čtvrtek v průběhu 7. etapy. Druhý motocyklista během 2 dnů, Ital Fabricio Meoni, zahynul 11. ledna, během 11. etapy si při havárii na 184. kilometru zlomil vaz. Dvojnásobný vítěz soutěže (2001 a 2002), byl 11. motocyklista a 45. závodník, kteří zemřeli v celkové historii závodu. 13. ledna byla sražena pětiletá senegalská dívka pod kola servisního vozu při jízdě na hlavní silnici, což celkově zvýšilo počet mrtvých na 5.

9. ledna 2006 zemřel 41letý australský řidič motocyklu KTM Andy Caldecott na 250 km při vjezdu do 9. etapy mezi Nouakchott a Kiffa si při nehodě zlomil vaz, pouze pár kilometrů od místa, kde předešlý rok zahynul F. Meoni. Byla to Andyho třetí účast v závodu. Vyhrál třetí etapu závodu v roce 2006 mezi Nadorem a Er Rachidiou pouze několik dní před svou smrtí. 13. ledna zemřel desetiletý chlapec, který byl sražen projíždějícím vozem Lotyše Marise Saukanse při přecházení tratě, zatímco 14. ledna byl zabit dvanáctiletý chlapec projíždějícím podpůrným vozem.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Loprais si spravil náladu, na Dakaru vyhrál poslední etapu. Celkově kralovali Španělé, Sport.cz, 2014-01-18
  2. Rallye Dakar 2015: Konečné výsledky. Auto.cz [online]. Dostupné online. 
  3. Výsledkový servis Rallye Dakar: 13. etapa - Valtr byl nejlepší [online]. Auto.cz [cit. 2016-01-16]. Dostupné online. 
  4. Na Dakaru bude devět českých posádek, Macháček nepojede. Aktualne.cz [online]. Dostupné online. 
  5. Sedmnáct českých posádek! Kteří Češi vyrazili na nebezpečný Dakar? [online]. iDNES.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  6. Rallye Dakar 2017: Kolomý ohodil fanoušky bahnem. AUTO.CZ. Dostupné online [cit. 2017-01-02]. 

Externí odkazyEditovat