Radulf II. z Coucy

Radulf II. z Coucy (francouzsky Raoul II de Coucy, † 8. února 1250, Mansúra) byl pán z Coucy, Marle a La Fère, účastník sedmé křížové výpravy.

Radulf II. z Coucy
(gisant) d'un seigneur de Coucy.jpg
Narození13. století
Úmrtí8. února 1250
OtecEnguerrand III. z Coucy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako starší syn Enguerranda III. z Coucy a Marie, dcery Jana z Montmirail. Po listopadu 1246 se oženil s ovdovělou Filipou, dcerou Šimona, hraběte z Ponthieu a Aumale. Krátce po sňatku se věren rodové tradici[1] vydal se svým panovníkem Ludvíkem IX. na křížovou výpravu.

V únoru 1250 se při přecházení Nilu část vojska pod velením králova bratra Roberta z Artois nechala strhnout k útoku na město al-Mansúru, třebaže jej od toho Vilém ze Sonnacu společně s Vilémem ze Salisbury odrazoval.[2] Křivolaké uličky Mansúry se pak pro křižáky staly pastí. Společně s královým bratrem a řadou dalších Radulf v ulicích Mansúry padl.[3]

Ale když se rozhodli, že se vrátí, Turci po nich začali v ulicích, které byly velmi úzké, házet klády a polena. A tam přišli o život hrabě z Artois, pán z Coucy, jménem Raoul, a mnoho dalších rytířů, jejichž počet se odhaduje na tři sta...
— Jean de Joinville[3]

Za jeho náhrobek bývá považován ležící rytíř se štítem umístěný v laonském kostele sv. Martina. Roku 1908 byl zařazen do seznamu jako Monument historique.[4] Dědicem panství se stal jeho mladší bratr Enguerrand IV.

ReferenceEditovat

  1. MAYER, Hans Eberhard. Dějiny křížových výprav. Praha: Argo, 2014. ISBN 9788025712702. S. 58. 
  2. BARBER, Malcolm. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-764-1. S. 173. 
  3. a b DE JOINVILLE, Jean. Život Ludvíka Svatého. Praha: Argo, 2014. ISBN 9788025712702. S. 65. 
  4. www.culture.gouv.fr

Externí odkazyEditovat