Otevřít hlavní menu

Radagaisus

Gótský král

Radagaisus (4. století?23. srpna 406) byl gotský král, který koncem roku 405 a v první polovině roku 406 vedl invazi do Starověkého Říma.[1]

Radagaisus
gótský král
Porážka Radagaise u Fiesole znázorněná na obraze Giorgia Vasariho (1563-1565)
Porážka Radagaise u Fiesole znázorněná na obraze Giorgia Vasariho (1563-1565)
Náboženství germánské náboženství
Narození 4. století
Úmrtí 23. srpna 406
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O Radagaisově mládí se nedochovaly žádné informace. Je pravděpodobné, že ustupoval před Huny k Římu.

Invaze do Římské říšeEditovat

Jeho cesta začala někde ve Velké maďarské nížině, západně od Karpat.[1] Archeologické nálezy naznačují, že jeho cesta procházela jihovýchodním Noricem a západní Panonii. V této době bylo vypáleno a opuštěno municipium Flavia Solva ve Štýrsku a také Claudium Aguntum[2] (u současného Lienzu). Neurčitý počet lidí před jeho postupujícími bojovníky uprchl.[3] Mezitím v západořímské říši v reakci na jeho invazi mobilizoval generál Stilicho třicet numerií[pozn. 1] (asi 15.000 mužů). Druhý kontingent římských vojáků měl být popřípadě povolán z hranice Rýna.[4] K tomu přijali pomoc od gótských foederatů pod vedením Saruse a Hunů pod vedením Uldina.[3] Vizigótský král Alarich I. se přípravy na invazi neúčastnil. Radagaisus zřejmě plánoval podle germánského náboženství obětovat křesťanské senátory starověkého Říma pohanským bohům a Řím vyplenit a vypálit.[5] Radagaisovo vojsko tvořilo asi 20 000 bojovníků.[3] Mnoho bojovníků bylo doprovázeno rodinami i dalšími nebojovníky a řemeslníky. Historik Peter Heather se domnívá, že celkový počet postupujících osob pod vedením Radagaise se blížil ke 100 000.[3]

Boj a smrtEditovat

Radagaisova armáda putovala po dobu nejméně šesti měsíců k severní Itálii, mezitím však Zapadořímská říše zmobilizovala své síly.[4] Radagaisovi bojovníci nakonec přišli před Florencii, která byla na útok již připravena a opevněná. V bojích u Florencie byla zabita třetina gótských bojovníků a také spojenců Římanů. Radagaisova armáda byla poražena římským generálem Stilichem, magisterem militum a patriciem polobarbarského původu. Stilichova armáda pomohla v obraně Florencie ve chvílích, kdy městu již hrozila kapitulace. Římský protiútok byl úspěšný a Radagaisus byl nucen ustoupit do svahu města Fiesole, vzdáleného 8 kilometrů. Tam opustil své bojovníky a pokusil se o útěk, ale byl římskými vojáky zajat[4] a dne 23. srpna 406 popraven.[1] Radagaisovo vojsko v počtu 12 000 vojáků bylo povolano do římské armády, další byli prodáni do otroctví a zbývajím se podařilo uprchnot. Tito Gótové se později připojili k Alarichovi I. při jeho dobývání Říma v roce 410.[3][6][4]

PoznámkyEditovat

  1. Numerie byly jednotky barbarských spojenců, kteří nebyli začleněných do běžné armádní struktury legií.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radagaisus na anglické Wikipedii.

  1. a b c HEATHER, Peter. The Fall of the Roman Empire: A New History of Rome and the Barbarians 2. vydání. New York: Oxford University Press, 2006. 576 s. Dostupné online. ISBN 9780195159547. (anglicky) 
  2. Wilhelm Alzinger, "Das Municipium Claudium Aguntum", Aufstieg und Niedergang der Römischen Welt (německy)
  3. a b c d e Heather, str. 198
  4. a b c d Heather, str. 205
  5. Paulus Orosius nazývá Radagaise "Skytem a pohanem" (paganus et Scytha) (VII.35.5).
  6. H. Wolfram, History of the Goths, str. 168.

LiteraturaEditovat