Otevřít hlavní menu

Mydlokor[1] (Quillaja) je jediný rod čeledi mydlokorovité (Quillajaceae) z řádu bobotvaré (Fabales) vyšších dvouděložných rostlin. Zahrnuje 2 nebo 3 druhy stromů, rostoucí v mírných oblastech Jižní Ameriky. Mydlokor tupolistý je využíván jako přírodní mýdlo.

Jak číst taxoboxMydlokor
alternativní popis obrázku chybí
Mydlokor Quillaja saponaria
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď mydlokorovité (Quillajaceae)
Rod mydlokor (Quillaja)
Molina, 1782
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plody mydlokoru Quillaja brasiliensis

PopisEditovat

Mydlokory jsou stálezelené, až 25 metrů vysoké stromy se střídavými jednoduchými listy. Listy jsou zubaté, kožovité, s palisty. Květy jsou uspořádané v krátkých úžlabních latách. Kalich i koruna jsou pětičetné. Tyčinek je 10. Gyneceum je částečně srostlé, z 5 plodolistů. Květy mají zajímavou morfologii. Tyčinky, které jsou naproti korunním lístkům, vyrůstají od báze hvězdovitého semeníku, zatímco tyčinky naproti kališním lístkům vyrůstají z disku, který je rozšířen na plochu kališních lístků.[2][3]

Rod zahrnuje 2 nebo 3 druhy, rostoucí v temperátních oblastech Jižní Ameriky[2] v jižní Brazílii, Bolívii, Peru a Chile.[3]

TaxonomieEditovat

V dřívějších taxonomických systémech byl rod Quillaja řazen do čeledi růžovité (Rosaceae).

ZástupciEditovat

VyužitíEditovat

Vnitřní kůra mydlokoru tupolistého (Quillaja saponaria) obsahuje pěnivé saponiny a je využívána jako přírodní mýdlo a v kosmetice. V lidovém lékařství je využívána např. při bronchitidě.[4]

ReferenceEditovat

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  3. a b REICHE, Carl. Flora de Chile. Santiago de Chile: [s.n.], 1898. 
  4. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 

Externí odkazyEditovat