Q-spínání

Q-spínání je metoda v laserové technice, pomocí které lze dosáhnout krátké laserové impulsy o velkém špičkovém výkonu.

Konzept poprvé demonstrovali v roce 1962 Robert Hellwarth a F. J. McClung.[1]

PrincipEditovat

Podstatným prvkem je tzv. Q-factor neboli činitel jakosti optického rezonátoru. Jedná se o atenuátor, tedy v našem případě o prvek, který záměrně zvyšuje ztráty v rezonátoru a zabraňuje tak brzkému nasazení oscilací nebo stimulované emise. Q-spínání můžeme rozdělit na aktivní a pasivní.

Aktivní Q-spínáníEditovat

Jak už samotný název naznačuje u aktivního q-spínání máme možnost aktivně zasahovat do procesu ztrát v rezonátoru. Buď elektricky (Pockelsovou celou či Kerrovou celou), akusticky či mechanicky (rotujícím zrcadlem nebo závěrkou).

Pasivní Q-spínáníEditovat

Typickými představiteli pasivního q-spínání jsou saturovatelné absorbéry. Látky vyznačující se tzv. nelinární absorpcí (se zvyšující hustotou záření se zvyšuje transmise daného materiálu).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. F. J. McClung, R. W. Hellwarth Giant optical pulsations from ruby, Journal of Applied Physics, Band 33, 1962, 828–829.

Externí odkazyEditovat