Otevřít hlavní menu
Tento článek je o českém historickém románu. O českém filmu pojednává článek Proti všem (film).

Historický román Proti všem vydal Alois Jirásek roku 1893. Zachytil v něm navzájem se proplétající osudy několika lidí na pozadí významných dějinných událostí roku 1420 v českých zemích. Mistrně zde zachytil náladu uvedené doby a postavy nechal aktivně se účastnit a spoluvytvářet historické události považované dnes za vrchol doby husitské. Název díla má vyjadřovat boj husitů proti všem jejich odpůrcům.

Proti všem
Autor Alois Jirásek
Jazyk čeština
Žánry román
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

CharakteristikaEditovat

Kniha je psána velmi epickým způsobem. Snahou autora jako by bylo vtěsnat do ní maximální množství děje. Popisy osob nebo prostředí mají podtrhnout atmosféru doby, stejně jako ukázky z husitských písní vkládané do úst vystupujícím postavám.

Dějinné události jsou v ní popisovány hodnověrným a vyrovnaným způsobem, i když je poněkud kladen důraz na to, jak jsou Češi, popřípadě husité, ti dobří a Němci a jim pomáhající národy ti špatní. Cílem toho dělení bylo zřejmě podnítit národní hrdost. Na druhou stranu ani husité nejsou idealizováni, protože je otevřeně zmíněno jejich loupení a drancování zvláště církevního majetku v oblastech, které odmítaly přijímat pod obojí.

Rozdělení románuEditovat

Román je rozdělen do tří hlavních částí, která zachycují tři významné historické události zmíněného roku:

Román Proti všem je někdy považován za trilogii,[1] ale vzhledem k menšímu rozsahu jednotlivých částí bývá vydáván v jednom svazku. [pozn. 1]

DějEditovat

Probošt vypáleného Louňovického kláštera společně s novickou Martou a sakristiánem prchá před oddíly husitů putujícími jižními Čechami od vesnice k vesnici. Pokud by je chytili, tak jako odpůrce přijímání pod obojí, by je čekala pouze smrt. V blízkosti vesnice Bukovska se s jedním takovým oddílem setkají. Podaří se jim ale prchnout do sousední vsi Hvozdna, kde najdou útočiště na statku zemana Ctibora. Ctibor z Hvozdna je vědom nebezpečí, které mu hrozí ze strany táborských, pokud by u něj probošta nalezli, dopřeje uprchlíkům odpočinek na jeden den a noc. Zatím při obhlídce sousedního Bukovska je svědkem vypálení a zničení tamního kostela a dobytí tvrze táborskými. Společně s nimi pak odchází i většina vesničanů do nového města Tábora. S nimi jde i zemanova dcera Zdena, která je nadšena náboženstvím podle výkladu Husa a jeho následovníků i ideálem města, ve kterém jsou si všichni rovni. Mezitím se probošt a ostatní uprchlíci postranními cestami za doprovodu zemanova pacholka a synovce Ondřeje dostanou do bezpečí radonické tvrze patřící Oldřichu z Rožmberka a odtud dál na jeho pevný hrad Příběnice.

V Táboře se Zdena ihned zapojuje aktivně do práce v místním špitále, kde pomáhá pečovat o raněné. Setkává se zde i s mladým knězem Bydlínským a knězem Kánišem, kteří dochází do obydlí k Pytlům a tam aktivně káží proti všemu světskému a proti všem církevním modlám. V jejich kázání ale zaznívají rozpory od ostatních táborských kněží, protože odmítají jít na pomoc Praze, ke které táhne císař Zikmund s početným vojskem. Do Tábora nakonec přichází i zeman Ctibor z Hvozdna i s Ondřejem, i když spíše proto, aby byl nablízku své dceři. Cestou potkají zachráněného probošta, kterého Oldřich z Rožmberka, vlastnící panství v okolí Tábora, poslal k císaři Zikmundovi jako posla s prosbou o pomoc proti rozmáhajícím se táborským.

Probošt jako posel cestuje za postupujícími Zikmundovými vojsky nejprve v přestrojení, aby unikl hrozbě ze strany vesničanů podporujících táborské, a později ve svém duchovním oděvu, aby unikl nebezpečí ze strany křižáků. Stane se přitom svědkem řádění cizích vojsk ve vesnicích, kde zabíjí bezbranné ženy a děti a vše pálí na cestě ku Praze. Probošt se s císařem Zikmundem setkává v Kutné Hoře, kde je ochotně jako posel přijat, aby společně domluvili plán, podle kterého Zikmund napadne Prahu a v téže době Oldřich z Rožmberka se svým vojskem napadne Tábor. V Kutné Hoře přichází k Zikmundovi i poselstvo z Prahy snažící se odvrátit útok na Prahu. Poslové jsou však císařem ponižováni, uráženi a císař jim diktuje nepřijatelné podmínky. Poslové se s nepořízenou vrací zpět do Prahy.

Přes odpor kněží Kániše s Bydlínským se vypraví z Tábora Žižka se svým vojskem na pomoc Praze. S vojskem táhne na Prahu i Ondřej v předním jízdním oddíle a Ctibor z Hvozdna v zadním záložním jízdním oddíle. Ondřej se aktivně účastní dobývání Benešova i následného střetu s křižáky u brodu přes Sázavu, kde je lehce raněn. S Žižkovým vojskem dojde až ku Praze, kde je jeho nehojící se zranění ošetřováno místním ranhojičem.

Praha je tou dobou vzhůru nohama a dochází neustále zprávy, jak se Zikmundova vojska k ní blíží ze všech stran. Žižkovo vojsko obklíčí Pražský hrad a snaží se, aby se jeho posádka vzdala. Ježe nepříteli se lstí podaří dovézt na hrad zásoby, čímž pomine smysl obléhání. Táborští se vrátí zpět do města, kam dojdou zprávy o tom, že Oldřich z Rožmberka obklíčil město Tábor a snaží se jej dobýt. Žižka vysílá svoji jízdu na pomoc. Ctibor z Hvozdna, Ondřej a další jezdci překvapí jednoho rána obléhatele Tábora a rozpráší vojska Oldřicha z Rožmberka. Při boji je však těžce raněn Ctibor z Hvozdna a upálen louňovický probošt.

Ctibor se dostává do špitálu v Táboře, kde o něj pečuje jeho dcera Zdena. Od ní se dovídá, jaký rozkol mezi kněžími se v Táboře děje a že ona přislíbila manželství knězi Bydlínskému. Ctibor se jí zřekne, protože nesouhlasí s učením kněží Kániše a Bydlínského. I mezi těmito dvěma vzniká rozpor způsobený žárlivostí Kániše kvůli Zdeně.

Ondřej zatím spěchá s ostatní jízdou zpět ku Praze, kam již mezitím dorazil i císař Zikmund se svým hlavním vojskem. Táborští staví opevnění na Vítkově hoře, která stojí v jediném směru, odkud Praha není obklíčena císařským vojskem. Ondřej slouží jako jízdní posel mezi jednotlivými oddíly Táborských a Pražanů. Jednoho rána početná vojska císaře Zikmunda přebrodí Vltavu, aby zaútočila na Žižkou obsazený Vítkov a poté i na Prahu. Táborští zdatně odolají v opevnění na Vítkově hoře za pomoci pěšího oddílu Pražanů, kteří jim včas přijdou na pomoc. Ondřej se přitom zúčastní výpadu jízdy na oslabená vojska císaře na Špitálském poli (dnešní Karlín) a ženou císařova vojska pryč od Prahy. Tak je dosaženo slavného vítězství.

Po vítězné bitvě se Ondřej s ostatním vojskem vrátí zpět na Tábor. Ctibor z Hvozdna se uzdravuje. Novicka Marta ukrytá za zdmi hradu Příběnice často přemýšlí o svém setkání kdysi s Ondřejem ve Hvozdně. Přemýšlí o táborských, z nichž několik je vězněno a mučeno ve věži hradu Příběnice. Přijde ji, že nejsou tak hrozní, jak se o nich povídá. Jednoho dne se podaří vězňům vzbouřit se a odeslat informaci o tom na Tábor. Z Tábora dorazí k Příběnicím husitské vojsko a hrad snadno dobude. Jeho správcem je následně určen Ctibor z Hvozdna. Marta se opět setkává s Ondřejem, když ten jí pomáhá, aby se jako novicka nestala obětí jiného náboženského smýšlení táborských. Je převezena na Tábor.

Kněží Kániš a Bydlínský kolem sebe shromáždí věrné posluchače, kteří vystupují i proti ostatním Táborským. Rostoucí spory vyústí v jejich vyhnání z Tábora do městečka v podhradí Příběnic. Tam odchází z Bydlínským i Zdena jako jeho manželka. Na jejich manželství však žárlí Kániš a tak neustále podporuje ostatní proti Bydlínskému. Jedné noci Kánišem zfanatizovaný dav obklíčí Zdenu a Bydlínského v jejich chalupě a upálí je. Pomoc, kterou tam pošle Ctibor z Hvozdna z hradu, přichází pozdě. Na to jsou Adamité kolem Kániše vyhnáni i z Příběnic a dále se potulují a žijí v lesích a ohrožují vesnice v okolí, dokud je Žižkovo vojsko definitivně nerozežene.

Ondřej se pak vrací z tažení zpět na Tábor, kde se setkává s Martou, která mezitím přestoupila, stejně jako její strýc, na táborskou víru a stala se znovu Janou, což bylo její pravé křestní jméno. Na obou je patrná jejich vzájemná zamilovanost a radost ze setkání.

ZajímavostiEditovat

  • Dílo vycházelo nejprve v X. ročníku časopisu Zlatá Praha (od čísla 15, které vyšlo 24. 2. 1893); knižně bylo vydáno v roce 1894 v nakladatelství Jan Otto.
  • Děj předchozí Jiráskovy trilogie Mezi proudy se odehrává v předhusitském údobí a končí vydáním Dekretu kutnohorského v roce 1409. V próze Proti všem se Jirásek přenáší do vrcholného období husitské revoluce, do let 1419–1420. Tuto dobu již jednou zpracoval v románu Slavný den, jenž byl publikován v roce 1879. Nyní se Jirásek k tomuto období vrátil, „tentokrát však provázel bezpečného znalce dějin velký epik, dovedoucí i kompozičně zvládnouti rozsáhlou a ideově významnou látku."[3] Důležitým historickým pramenem byla Jiráskovi Husitská kronika Vavřince z Březové.[4]
  • Próza Proti všem byla přeložena do řady jazyků: slovenštiny (Proti všetkým: list z českej epopeje, 1952), maďarštiny (Mindenki ellen, 1954), bulharštiny (Protiv vsički, 1951, 1987), němčiny (Wider alle Welt, 1911, 1956), ruštiny (Protiv vsech [Против всех], 1956), rumunštiny (Împortiva tuturor: O pagină din epopeea cechă, 1957), litevštiny (Prieš visus, 1988), slovinštiny (Proti vsem, 1959).
  • Existuje též filmová adaptace tohoto díla z roku 1956 → Proti všem (film).

VydáníEditovat

Vybíráme 32. vydání z roku 1987 a vydání ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění z roku 1955, které ilustroval Vlastimil Rada:

  • JIRÁSEK, Alois. Proti všem: list z české epopeje. 32. vydání, v Práci 1. V Praze: Práce, 1987. 471 s.
  • JIRÁSEK, Alois. Proti všem. Ilustroval Vlastimil Rada. Praha: SNKLHU, 1955. 476 s.

Dále uvádíme vydání s podrobným poznámkovým aparátem pro účely mimočítankové četby:

  • JIRÁSEK, Alois. Proti všem: list z české epopeje: mimočítanková četba pro 10. (11.) ročník všeobecně vzdělávacích škol. Edičně připravil a doslov i vysvětlivky napsal Ludvík Páleníček. 2. vyd. Praha: SPN, 1966. 507 s.

Dílo dostupné onlineEditovat

V digitální knihovně Kramerius je veřejně přístupná řada děl Al. Jiráska. Uvádíme odkaz na 10. vydání románu Proti všem z roku 1927:

  • JIRÁSEK, Alois. Proti všem: list z české epopeje. 10. vyd. V Praze: J. Otto, 1927. 713 s. Dostupné online

PoznámkyEditovat

  1. Na rozdíl od trilogie „Mezi proudy" je označení prózy „Proti všem" za trilogii diskutabilní. „I »Proti všem« sice dělí se ve tři části: »Skonání věku«, »Kruciata« a »Boží zástup«. Ale to nejsou tři knihy, každá se samostatným dějem a svými novými osobami, jak je tomu v »Mezi proudy«. V »Proti všem« jde jeden děj a vystupují tytéž osoby od počátku dokonce, a tak jest to jedna kniha, jeden historický obraz, a jeho tři části jsou jen tři stadia velké té naší národní epopeje." [2]

ReferenceEditovat

  1. Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. [Viz str. 452–453.]
  2. NEJEDLÝ, Zdeněk. Doslovy k souboru spisů Aloise Jiráska "Odkaz národu". 1. vyd. Praha: SNPL, 1960. 247 s. [Citovaný text je na straně 34.]
  3. NOVÁK, Arne a NOVÁK, Jan Václav. Přehledné dějiny literatury české: od nejstarších dob až po naše dny. 4., přeprac. a rozš. vyd. Olomouc: R. Promberger, 1939. 1804 s. [Viz str. 754.]
  4. BARTOŠ, František Michálek. Po stopách Jiráskova předhusitství a husitství. In: HÝSEK, Miloslav, ed. a MÁDL, Karel Boromejský, ed. Alois Jirásek: sborník studií a vzpomínek na počest jeho sedmdesátých narozenin. Praha: J. Otto, 1921. 510 s. [Studie F. M. Bartoše je otištěna na str. 11–31; viz str. 22.] – dostupné též online

LiteraturaEditovat

  • JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz kapitolu „Proti všem" na str. 299–321.]