Profesní koučování
Profesní koučování je forma individuálního rozvoje jedince, podporující hledání individuálních řešení a nových cest v jeho profesní oblasti. Je postaven na profesionálním vztahu dvou osob, tj. vedeného a kouče. Kouč napomáhá najít ve vedeném jedinci způsoby, jak lépe hospodařit s časem, jak řešit konfliktní situace a jak se nebát dělat v profesním životě změny. Cílem koučování je rozvinout a využít potenciál pracovníka, zlepšit sebereflexi, podpořit motivaci a odpovědnost a přirozeně zvyšovat výkonnost.
Definice editovat
Mezinárodní federace koučů (IFC) definuje profesní koučink jako trvalý profesionální vztah, který podporuje klienty vytvářet výsledky, které je naplňují v jejich osobním a profesním životě. V procesu koučování si klienti prohlubují schopnost učit se, zlepšují svůj výkon a zlepšují kvalitu svého života. Tento typ koučování vytváří bezpečné místo k posílení svých vůdčích schopností prostřednictvím sebereflexe, spolupráce, zpětné vazby a zvýšeného emocionálního uvědomění.[1]
Základní komunikační nástroje editovat
Základními komunikačními nástroji koučování jsou rozhovor a zpětná vazba.
Rozhovor editovat
Hloubkový rozhovor je nestandardizované dotazování jednoho účastníka pomocí několika otevřených otázek. [2] Nástrojem rozhovoru jsou otázky, kterými se kouč ptá a tím vede koučovaného k požadovanému cíli.[3] Pomocí otevřených otázek může kouč porozumět pohledu vedeného, aniž by byl omezovaný výběrem položek z dotazníku. Rozhovor by neměl být zaměřený na chyby, ale na příležitosti, které jsou před komunikujícími. Otázky vedeného nabádají o problému uvažovat a samostatně nacházet řešení problémů. Pro vedeného je pak snazší pochopit podstatu, smysl činnosti a účinnosti postupu. Pro vedení rozhovorů je možné použít následující dva typy, v návaznosti na konkrétním problému vedeného:
- Sokratovský rozhovor, při kterém se kouč snaží z vedeného pomocí návodných otázek získat nové informace, ke kterým by měli dojít logickou úvahou za použití vlastních zkušeností.[4]
- Heuristický rozhovor se zaměřuje na kladení otázek, které postupně vedou k samostatnému odhalování, nových vztahů, příčin a jevů. [4]
Zpětná vazba editovat
Zpětná vazba odhaluje silné stránky jednotlivce, což je nejdůležitější věc, kterou se o sobě člověk může dozvědět. Ukazuje, kde a v čem se potřebuje zlepšit. Odkrývá, co člověk nedokáže a co by se proto neměl ani snažit dělat. Cílem je poznat vlastní silné stránky vedeného a vědět, jak je dále zdokonalovat. [5]Zpětná vazba by měla být popisná, konkrétní, vyrovnaná (zahrnutí pozitivních i negativních prvků) a dávaná včas. Vedený by měl být ke zpětné vazbě přístupný, ochotný naslouchat a ověřovat si porozumění sdělených informací. [6]
Koučovaný editovat
Pro koučovanou osobu je nezbytná motivace pro samotný proces a ochota seberozvoje. Naopak překážkami k požadovanému cíli jsou nedůvěra v sebe, obava z odpovědnosti, neuvědomování si svých znalostí a dovedností, chybné vnímání reality. Před samotným začátkem procesu koučovaní je vedenému vytvořen psychologický profil zaměstnance zaměřený na testování pracovních činností a zátěže, zaměřené na silné a slabé stránky nebo schopnosti vedení týmu. Jedná se např. o společnost Assessement centrum (AC) a Development centrum (DC).
Vedený jedinec by měl mít chuť k práci, vztah k zaměstnání a vztah k firmě. Nevnímat svoji práci jen jako podmínku zajištění svých finančních potřeb, ale jako své uplatnění a seberealizaci. Mít zodpovědnost za své chování a rozhodování, dobrovolně přijímat nové informace.
Kouč editovat
Kouč v týmu zajišťuje nastavení pravidel, hranice samostatnosti, odpovědnosti a rozhodování. S tím samozřejmě souvisí umění moderace, motivace, kompetence a delegace. Kouč by naopak neměl být osobou autoritativní, dávající v koučování pokyny a nařízení. Kouč koučovaného vede a ukazuje mu možnosti cesty, kterou jít. Důležitou zásadou pro koučujícího je nepoužívat pozici nadřízeného, ale nastavit rovnocenné partnerství s tím, že oba mají své zkušenosti, dovednosti a odpovědnost.
Práce kouče začíná na prvním úvodním setkání, kde se s klientem baví o jeho důvodech, proč se rozhodl pro profesní koučování o jeho kariéře a prioritách. Dalším krokem je poté nastavení konkrétních cílů, kterých chce vedený dosáhnout. Nejčastěji se jedná o získání nové práce, kariérní postup, změna pracovní pozice či oboru. Neméně důležitým krokem na cestě k dosažení požadovaného stanoveného cíle je nastavení si dílčích kroků/ postupů.
Prostřednictvím studie prováděné Grantem a Zackonem bylo zjištěno, že koučové přešli k profesi koučování ze široké škály předchozích profesních prostředí. Koučové v předchozích zaměstnáních pracovali jako konzultanti, manažeři, vedoucí pracovníci či učitelé. Pouze malá část koučů mělo psychologické vzdělání.[7]
Teorie vedení editovat
Existují dvě přední teorie vedení, tzv. McGregorova teorie, a to teorie X a Y, kterou vysvětluje Motivace v pracovní činnosti:
Teorie X – autoritativní, direktivní editovat
Při tomto stylu řízení jsou moc i rozhodování soustředěny v rukou vedoucího. Vedoucí přiděluje lidem přesně dané úkoly a komunikace je jednostranná. Podle této teorie se klientovi nedá plně důvěřovat , proto je zde nutná disciplína, harmonogram a kontrola. [8]Výhodou je v tomto případě dosažení stabilního výkonu pracovníků. Nevýhodou je ovšem potlačování individuální motivace a iniciativy.[3]
Teorie Y – demokratická, autonomní editovat
Komunikace je v tomto případě dvojsměrná. Vychází z předpokladu, že klienti jsou motivovaní, cílevědomí a mají chuť pracovat. Výhodou je pracovní participace pracovníků, kteří se zúčastňují rozhodování. Nevýhodou tohoto typu řízení je časová ztráta, která vyplývá z demokratického rozhodování. [3]
Pro správný a zdravý profesní vztah je vhodné v procesu koučování vždy najít tu nejvhodnější kombinaci obou forem vedení, a to podle povahy, potřeb a cílů koučovaného.
Pravidla koučování editovat
Pravidla koučování jsou platná pro oba subjekty ve vztahu. Ovšem tím nejzákladnějším a nejhlavnějším pravidlem v koučování je, že teprve až si koučovaný uvědomí, kde se vyskytuje problém, lze začít. To je zásadní pravidlo koučinku – tedy aby mohl koučink začít, musí být téma pro koučování. [9]
Kouč editovat
- Využívá své znalosti a dovednosti tak, aby co nejvíce uspokojily potřeby vedeného [10]
- Kouč informace získané od vedeného uchovává v tajnosti
- Používá pro svou práci oba komunikační nástroje
- Reflektuje jak a do jaké míry je koučování efektivní a účinné
- Kouč si musí na vedeného připravit a najít čas pro jeho rozvoj
Koučovaný editovat
- Závazky, které mu kouč stanoví se snaží dodržovat [10]
- Koučovaný musí mít nastavené rozumné cíle dlouhodobé i krátkodobé
- Na sezení je vedený vždy vybaven potřebným materiálem (zapisovací arch/ poznámky)
- Vedený k vztahu přistupuje otevřeně a je ochoten svůj profesní život rozvíjet
Reference editovat
- ↑ PATTI, Janet; ED.D.; HOLZER, Allison A. Personal, Professional Coaching: Transforming Professional Development for Teacher and Administrative Leaders [online]. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROMAN, Švaříček; KOL, Šeďová, Klára a. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. [s.l.]: PORTÁL s. r. o. 379 s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0644-6. Google-Books-ID: mWvPDwAAQBAJ.
- ↑ a b c MICHAELA, Daňková. Koučování: Kdy, jak a proč, 3., aktualizované a rozšířené vydání. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 169 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-9874-5. Google-Books-ID: eu5nCwAAQBAJ.
- ↑ a b ZORMANOVÁ, Lucie. Výukové metody v pedagogice. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 162 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-4100-0. Google-Books-ID: UZLCES4wSo0C.
- ↑ DRUCKER, Peter F. Drucker na každý den : 366 zamyšlení a podnětů, jak dělat správné věci. Vyd. 1. vyd. Praha: Management Press 431 s. Dostupné online. ISBN 80-7261-140-2, ISBN 978-80-7261-140-9. OCLC 85526443
- ↑ BĚLOHLÁVEK, František. Jak řídit a vést lidi : testy, případové studie, styly řízení, motivace a hodnocení. 4. vyd. vyd. Brno: CP Books 100 s. Dostupné online. ISBN 80-251-0505-9, ISBN 978-80-251-0505-4. OCLC 85156036
- ↑ GRANT; ANTHONY. A personal perspective on professional coaching and the development of coaching psychology. Institute of Coaching [online]. 2015-01-07 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HORSKÁ, Viola. Koučování ve školní praxi. Vyd. 1. vyd. Praha: Grada 174 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2450-8, ISBN 80-247-2450-2. OCLC 320228099
- ↑ Úvod do koučování: Obvyklý postup. elearning.everesta.cz [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Koučink Praha - průběh a pravidla koučinku a vztah kouče a klienta. koucink-praha.cz [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.