Primadona
Primadona (někdy též primadonna, z it.: prima donna) je první dáma, první sólistka operního domu nebo operní společnosti. Jde zpravidla o sopranistky, často koloraturní, které ztvárňují hlavní ženské role v nejslavnějších dílech operního repertoáru.
Vznik, rozsah a přenesený význam pojmuEditovat
Termín vznikl v 17. století v prostředí rané italské opery a později se rozšířil po celé Evropě. V 18. století se role primadony rozdělila; vedle titulu prima donna assoluta (neomezená, absolutní) začal být používán též titul prima donna altra, nebo jinak seconda donna (druhá dáma), která zpívala spíše vedlejší role. Význam termínu se postupně vyvíjel; od 19. století se jako primadony označovaly operní hvězdy s velkými pěveckými schopnostmi, vysokými ambicemi a mnohdy velmi reprezentativním nebo také výstředním vystupováním.
Význam slova byl postupem doby přenesen mimo svět opery, i do divadla (také činoherního) a filmu. V současnosti se užívá také v mírně pejorativním významu pro domýšlivé či svárlivé hvězdy i ve sportu a jinde.[1] Všeobecně však záleží na kontextu, ve kterém je termín uveden.
Slavné operní primadonyEditovat
V 18. století získaly italské operní pěvkyně Francesca Cuzzoni a Faustina Bordoni slávu jako „primadony“ nebo „divy“. V 19. století patřil tento atribut mnoha pěvkyním, jako byly další Italky Angelica Catalani a Giuditta Pasta, Švédka Jenny Lind nebo Španělky Maria Malibran a Pauline Viardot-García, které byly sestry. Původem Češka Tereza Stolzová byla oblíbenou pěvkyní Giuseppe Verdiho.
V průběhu 20. století patřily k velkým a všeobecně uctívaným operním primadonám české sopranistky Ema Destinová, Maria Jeritza a Jarmila Novotná. Velkými celosvětově uznávanými hvězdami od poloviny 20. století byly Maria Callas, Renata Scotto, Renata Tebaldi, Mirella Freni, Montserrat Caballé, Sylvia Geszty a Joan Sutherland.
Mezi nejvýznamnější operní pěvkyně současnosti, primadony v pozitivním smyslu, patří Edita Gruberová, Renée Fleming, Angela Gheorghiu, Cecilia Bartoli, Anna Netrebko a Joyce DiDonato. Z pěvkyň mladší generace mají podle kritiků velký potenciál ruské sopranistky Olga Peretyatko-Mariotti, Irina Lungu, Aida Garifullina a Julija Ležněva (významná koloraturní sopranistka), Bulharka Sonja Jončeva, lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča a Jihoafričanka Pretty Yende. Tyto pěvkyně vystupují pravidelně na scéně Metropolitní opery v New Yorku nebo v jiných velkých operních domech.
Maria Callas, původem Řekyně, získala u hudebních kritiků atribut „Primadonna assoluta“ (absolutní primadona) 20. století. Takto je v současné době označována také ruská sopranistka Anna Netrebko. Význačný švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung ocenil její „fenomenální hlasovou kontrolu“. Podle tohoto listu je Anna Netrebko „jediná zbývající „Primadonna assoluta“ naší doby“.[2]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Slovník cizích slov: Pojem primadona [online]. ABZ.cz [cit. 2019-12-08]. Dostupné online.
- ↑ Anna Netrebko in Salzburg: Buttercrème und Pathos. Neue Zürcher Zeitung, [1], 29. července 2019 (německy).