Kopírovací papír

Kopírovací papír, také uhlový papír, kopírák nebo karbon, je tenký papír nebo fólie, z jedné strany pokrytá černou nebo modrou barvicí vrstvou. Vkládá se mezi dva psací papíry a slouží k tomu, aby na spodním papíru vznikl průpis – kopie toho, co se napíše na svrchní papír. Přenos barvy (propisování) se děje mechanickým tlakem, obvykle úhozy psacího stroje nebo ručním psaním s dostatečným přítlakem. Proto je potřeba použít např. kuličkové propisovací pero a nikoli běžné plnicí pero.

Kopírovací papír

Průpisový nebo propisovací papír je speciální papír, který umožňuje propisování bez použití kopírovacího papíru. Speciální barevná vrstva je umístěna na rubové straně papíru a je překryta ochrannou vrstvou, proto na rozdíl od kopírovacího papíru při neopatrné manipulaci nezanechává skvrny.

Kopírovací a propisovací papír má využití zejména pro ručně vyplňované formuláře, dřívější potřebu použití kopírovacího papíru pro další účely nahradily fotokopírky a počítačové tiskárny.

Popis

Užíval se velice často k vytváření kopií při psaní úředních, obchodních i jiných textů na psacím stroji, kde bylo možno při použití tenkých (tzv. průklepových) papírů vytvořit najednou až deset kopií (průklepů). Tato jednoduchá technika se užívala v tak zvaném samizdatu, při rozmnožování cenzurou zakázaných textů. Nejlepší k tomu byly mechanické psací stroje s elektrickým pohonem, které měly stejnoměrnou sílu úhozu. Kopírovací papír se užíval často i pro faktury, účtenky a jiné psané dokumenty, kde vystavitel potřeboval jejich kopii.

Pro různé účtenky a drobné doklady se koncem 20. století začaly užívat samokopírovací (bezkarbonové) propisovací papíry, které nemají souvislou barevnou vrstvu, ale jsou na rubové straně pokryty inkoustovými mikrokapslemi, nesmírně jemnými balonky s kapičkami barvy, která se při psaní přenášejí na podložený papír, kde reagují se speciální povrchovou vrstou. Uživatel tedy nemusel nic vkládat a neušpinil si navíc ruce.

Kopírovací papír se používal i při počítačovém zpracování a tisku sestav na jehličkových tiskárnách. Teprve u novějších (neimpaktových) tiskáren (laserové, inkoustové, termografické atd.) se mechanické kopírování nedalo použít a nahradilo se opakovaným tiskem. Kopírovací papír se tak používá už jen pro velmi speciální použití (např, přenos kresby na sklo při výrobě vitráží) a vyrábí jej jen několik firem na světě.

Historie

První kopírovací papír vynalezl kolem roku 1801 patrně Pellegrino Turri, italský vynálezce jednoho z prvních psacích strojů, který ho ovšem používal místo pozdější barvicí pásky. Patent na kopírovací papír s voskovou barvicí vrstvou získal Angličan Ralph Wedgwood (1766–1837) roku 1806. Zatímco barvicí vrstva se zpočátku nanášela za horka, v polovině 19. století se objevil postup s nanášením rozpuštěného barviva za studena.

Odkazy

Literatura

• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Karbonový papír. Sv. 5, str. 389

Související články

• Psací stroj
• Kopírování

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kopírovací papír na Wikimedia Commons
• Carbon paper na stránkách Made how

Autoritní data	GND: 7540019-4, 4426161-5 LCCN: sh85020125 NLI: 987007283485105171