Wikipedie

Postkeynesiánství

politicko-ekonomická škola

Postkeynesiánství je politicko-ekonomická škola vycházející z myšlenek Johna Maynarda Keynese, Michała Kaleckiho, Joan Robinsonové, Pierro Sraffy, Nicholase Kaldora, Paula Davidsona, Hymana Minskeho a mnoha dalších.[1] Postkeynesiánství patří k hlavním tradicím v rámci heterodoxní (politické) ekonomie společně se „starým“ institucionalismem (Thorsten Veblen, John Kenneth Galbraith, Kenneth Boulding, Geoffrey Hodgson) a netotalitním marxismem (Baran, Sweezy, apod).[2] Podle lorda Roberta Skidelskiho, biografa J. M. Keynese, patří v současné ekonomické teorii postkeynesovci ke skutečným a nejvíce autentickým následovníkům Keynese (na rozdíl od „pseudokeynesovců“, jako jsou Paul Samuelson anebo Gregory Mankiw).[3][4] Podle Sheily Dowové je pro každou ekonomickou doktrínu vždy typická specifická metodologie a filosofie vědy (ontologické, epistemologické a normativní předpoklady s politickými následky na rozdělení moci ve společnosti).[5] Pro postkeynesiánství je typický důraz na realistické pozorování a odpor k matematickému formalismu a pozitivismu tržních fundamentalistů.

Charakteristika postkeynesiánstvíEditovat

Vyjdeme li ze závěrů Anthonyho Thirwalla, můžeme PKM charakterizovat těmito body:[6]

  • Za prvé, zaměstnanost a nezaměstnanost jsou určovány na trhu produktů, nikoli na trhu práce.
  • Za druhé, nedobrovolná nezaměstnanost existuje a je způsobena nedostatečnou efektivní poptávkou.
    • Není to důsledek nedokonalostí trhu práce.
    • Odstranění „nedokonalostí“ nepovede k vyšší zaměstnanosti.
  • Za třetí, vztah mezi agregovanými investicemi a agregovanými úsporami je zásadní pro makroekonomickou teorii a kauzalita vede od investic k úsporám, a ne naopak.
  • Za čtvrté, peněžní ekonomika je zcela odlišná od barterové (mainstreamové, tržně fundamentalistické) ekonomiky.
    • Peníze nejsou neutrální i v dlouhodobém hledisku, realita je ne-ergodická (transmutabilní) a nepredikovatelná, protože není a priori určená a důchodový efekt je důležitější než substituční efekt.
    • Finance jsou důležité.
    • Na dluhu záleží, protože proto peníze vůbec vznikly.
  • Za páté, kvantitativní teorie peněz je vážně zavádějící, a to ze tří důvodů.
    • Peníze jsou endogenní.
    • Příčinná rovnice směny (M * V = P * T) probíhá zprava doleva.
    • Změny v preferenci likvidity znamenají, že V není konstantní.
      • Nákladové síly často vytvářejí inflaci dlouho předtím, než je dosaženo plné zaměstnanosti.
  • Za šesté, kapitalistické ekonomiky jsou poháněny „animal spirits“ investorů, které určují investice.

Hospodářská politikaEditovat

Dle postkeynesovství by hospodářská politika měla být aktivní s cílem plné zaměstnanosti (princip efektivní poptávky), udržitelného hospodářského růstu bez zbytečného zadlužování (Thirwallův zákon) a zajištující demokratické společenské zřízení (Sociální demokracie).[7][8]

Doporučení pro makroekonomickou politiku: Porovnání modelů nového konsenzu (NCM) a postkeynesiánských modelů (PKM)
NCM (neoklasická ekonomie, ekonomie hlavního proudu) PKM
Monetární politika Nezávislá centrální banka; Cílování inflace pomocí úrokových politik, které krátkodobě ovlivňuje nezaměstnanost, ale dlouhodobě pouze inflaci. Centrální banka odpovědná demokraticky zvoleným politikům; Zaměřuje se na nízké úrokové sazby (nominální, reálné), které ovlivňují především distribuci příjmu mezi rentiéry, podnikateli a pracujícími; a stabilizuje měnový, finanční a reálný sektor použitím dalších nástrojů (půjčovatel poslední instance, úvěrové kontroly, …)
Fiskální politika Podporuje měnovou politiku při dosahování cenové stability vyrovnáváním rozpočtu (Rikardiánská ekvivalence) v průběhu cyklu. Skutečná krátkodobá a dlouhodobá stabilizace bez autonomních cílů pro deficit (Funkcionální financování); ovlivňuje rozdělení disponibilního důchodu mezi sociálními třídami.
Trh práce a mzdová/příjmová politika Určuje tzv. NAIRU v dlouhém období a rychlost přizpůsobení v krátkém období; důraz by měl být kladen na flexibilní nominální a reálné mzdy. Ovlivňuje cenovou hladinu/inflaci a distribuci; důraz by měl být kladen na stabilní nominální mzdy (rovnající se produktivitě práce), stabilní růst nominálních jednotkových mzdových nákladů a zhuštěnou mzdovou strukturu. Někteří podporují politiku trvalého příjmu a buffer stocků. Někteří upřednostňují záruku zaměstnání (Job guarantee program). Vláda by zaměstnávala každého, kdo chce pracovat, ale nemůže najít práci v soukromém sektoru, za stanovenou mzdu.
Mezinárodní hospodářské politiky Volný obchod, volné toky kapitálu a flexibilní směnné kurzy. Regulované kapitálové toky, řízené směnné kurzy, ochrana začínajícího průmyslu, regionální a průmyslové politiky.
Koordinace hospodářské politiky Automatické přizpůsobování z dlouhodobého hlediska; politická koordinace v nejlepším případě pouze krátkodobě. Žádné jasné zadání; koordinace hospodářské politiky nutná v krátkodobém i dlouhodobém horizontu, jak na národní, tak na mezinárodní úrovni.
Zdroj: Na základě Hein, 2017: 154.

Postkeynesovský osobitý pohled na čas, chápaný jako nedeterministický proces otevřených systémů, je základní a určující charakteristikou, která je spojena s jeho teoretickou diskusí o penězích a principu efektivní poptávky.

Doporučení pro mikroekonomickou politiku
NCM (neoklasická ekonomie, ekonomie hlavního proudu) PKM
Důchodová politika Pilířová struktura, privatizace (Fund systém) Systém Pay-and-go (PAYGO), odmítání privatizace
Zdravotní politika Privatizace, snaha snížit poptávku po zdravotní péči Výdaje na zdravotnictví jsou významnou složkou fiskální strategie s doprovodnými důsledky pro produktivitu, zaměstnanost a distribuci příjmů;
Vzdělávací politika Rostoucí konkurence a výběr spotřebitelů; Poplatky; Privatizace Zajištění dostatečného příjmu pro děti z nízkopříjmových domácností, dodatečné výdaje na vzdělávání. Odmítlo by sledování studentů a podporovalo by standardy a financování.
Boj proti chudobě Individualizace; snižování vládních výdajů; Zajištění minimální úrovně budoucích příjmů. Sociální politiky, jako jsou rodinné přídavky nebo přídavky na děti, štědřejší sociální pojištění a penzijní politiky, zdravotní péče a rostoucí „užitečné“ formy vládních výdajů jsou některé ze způsobů, jak se vypořádat s ekonomickou redistribucí, aby se snížila nejistota pro jednotlivce i pro obchodní podniky.
Regulace trhu práce Flexibilizace; Crowding-out effekt. Ochrana zaměstnanosti a pracovníků. Pokles reálných mezd nezvyšuje poptávku po práci. Crowding-in effekt. Postkeynesiánci podporují programy sdílení práce a jejich zkrácení pracovního týdne pouze tehdy, když jsou doprovázeny zvýšením hodinové reálné mzdy.

ReferenceEditovat

  1. ↑ DEQUECH, David. Post Keynesianism, Heterodoxy and Mainstream Economics. Review of Political Economy. 2012-04, roč. 24, čís. 2, s. 353–368. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. ISSN 0953-8259. DOI 10.1080/09538259.2012.664364. 
  2. ↑ LAVOIE, Marc. Post-Keynesian Heterodoxy. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 9781349283378, ISBN 9780230626300. S. 1–24. 
  3. ↑ DAVIDSON, Paul. Post Keynesian Macroeconomic Theory. [s.l.]: [s.n.], 1994. Dostupné online. 
  4. ↑ SKIDELSKY, ROBERT. Keynes : the return of the master. London: Allen Lane, 2009. xviii, 213 pages s. Dostupné online. ISBN 9781846142581, ISBN 184614258X. OCLC 373483182 S. 42. 
  5. ↑ DOW, SHEILA C. Macroeconomic thought : a methodological approach. [s.l.]: Basil Blackwell ISBN 0631153861, ISBN 9780631153863. OCLC 927597549 
  6. ↑ KING, John E. Some elements of a Post Keynesian labour economics. Post Keynesian Econometrics, Microeconomics and the Theory of the Firm. Dostupné online [cit. 2019-07-28]. DOI 10.4337/9781781950050.00012. 
  7. ↑ AUTHOR., Keynes, John Maynard, 1883-1946,. The general theory of employment, interest and money. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-77464-205-4, ISBN 1-77464-205-0. OCLC 1343898995 
  8. ↑ KALECKI, Michal. Political Aspects of Full Employment. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-315-49581-1. S. 27–31. 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Postkeynesiánství&oldid=22275802“