Otevřít hlavní menu

Poslední štace

hudební komedie Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra

Poslední štace, někdy uváděné jako Proč nám říkají Poslední štace a mně vrahoun, ptá se pan primář (1968) je hudební komedie Jiřího Suchého, ke které napsal hudbu Jiří Šlitr a kde oba hráli hlavní role. Přímo v rámci hry ji Jiří Suchý ve svém monologu označuje jako podobenství, které vzniklo při jeho záměru napsat crazy komedii, kterou ale není možné napsat tak, aby se „aspoň částečně nepodobala tomu, v čem je nám dáno žít“.[p 1] Jedná se o první Suchého hru uváděnou bez dohledu cenzury.

Poslední štace
Autor Jiří Suchý
Žánr hudební komedie
Premiéra 2. dubna 1968
Místo premiéry

divadlo Semafor, Praha

derniéra: 14. prosince 1969 (někde uváděno 22. října 1969)
Soubor Semafor
Počet představení 78
Štáb
Režie Jiří Menzel
Karel Mareš
Hudba Jiří Šlitr
Výprava Richard Fremund
Kostýmy Richard Fremund
Asistent režie Vladimír Hrabánek
Obsazení
Jiří Šlitr
Jiří Suchý
Milan Drobný
Naďa Urbánková
Věra Křesadlová
Profesionální kritika
Semafor chronologicky
Jiří Suchý chronologicky
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2013
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Představení doprovázel Orchestr Milana Dvořáka ve složení Milan Dvořák, Luděk Švábenský, Viktor Klinger, Zdeněk Dvořák, Jaroslav Berka, Ivan Dominák, Jaroslav Hájek, Vítězslav Horák, Vincenc Krummer, František Sojka.

DějEditovat

Na klinice Antonína Holečka (pojmenované podle prvního zde zemřelého) vládne primář Plch (Jiří Šlitr) a jeho asistenti, diletanti, kteří nejsou schopni nikoho vyléčit a umírají jim všichni pacienti, za což hrozí ukončení provozu nemocnice. Poslední nadějí je zbývající pacient (Jiří Suchý), který leží v nemocnici, ač mu nic není, a na kterém chtějí doktoři dokázat, že mají dobré výsledky a není třeba nemocnici zavírat. První asistent Kroupa vyvíjí sérum, které vyléčí každou nemoc, ale pokusní králíci po jeho aplikaci zatím vždy zahynuli. Pacient se tajně schází s vrchní sestrou, která ho ale přiměje k útěku z nemocnice, protože se bojí o pacientův život, neboť mu kromě aplikace séra asistenta Kroupy hrozí i vražda asistentem Vrbou, který je zamilovaný do vrchní sestry. Pacient k útěku využije převlek zdravotní sestry, potká ale primáře a zalíbí se mu. Primář ho pak pozve na veliký mejdan, který v nemocnici pořádá. Pacient během něho uteče, asistenti jej ale dostihnou a aby se neodvažoval znovu utíkat, srazí ho autem; přeženou to ale a pacient je vážně zraněný a vypadá to s ním špatně. Po „léčení hudbou“ od primáře, aplikaci séra asistenta Kroupy a následné operaci pak umírá. Zdrcený primář se přiznává k tomu, že není Antonínem Plchem, nýbrž zahradníkem Antonínem Holečkem, který kdysi přejel primáře a chtěl ho dovézt do nemocnice, kde ale považovali za primáře jeho. Ukáže se, že vrchní sestra, zhrzená tím, že přišla o svého milence, má ve svém zápisníku záznamy o všech úmrtích na klinice a chce o tom informovat veřejnost. Ostatní ale vrchní sestru zabijí a z kliniky se stává vykřičený dům a mejdan pokračuje.

ObsazeníEditovat

Jiří Šlitr primář Antonín Plch
Jiří Suchý pacient
Josef Laufer / Luděk Nekuda první asistent
Milan Drobný / Pavel Sedláček druhý asistent
Naďa Urbánková vrchní sestra
Věra Křesadlová druhá sestra
Daniela Fišerová / Miluše Voborníková třetí sestra
Vladimír Hrabánek druhá třetí sestra (Manka Holečková)
Tomáš Pudlovský / Evžen Jegorov funebrák
Evžen Jegorov lapiduch

Seznam písničekEditovat

Další inscenaceEditovat

9. června 1992 měla v Semaforu premiéru inscenace Pět strun a Poslední štace, která obsahovala hru Poslední štace a koncert Šlitrových písní Pět strun. V Poslední štaci hráli Jiří Datel Novotný (primář), Václav Kopta (pacient), Ladislav Gerendáš (první asistent), Bronislav Kotiš nebo Vít Němec (druhý asistent), Luciana Krecarová (vrchní sestra), Olga Patková (druhá sestra), Leona Machálková (třetí sestra) a Petr Košař (funebrák a lapiduch).

Zvukové záznamy hryEditovat

Knižní vydání textu hryEditovat

PoznámkyEditovat

  1. monolog „autora hry“, text hry, 10. obraz „Horečky“