Portál:Kolonialismus/Vybraný článek/8

Šest nejvyšších představitelů FLN na počátku alžírské války roku 1954.

Alžírská válka byl konflikt mezi francouzskými ozbrojenými silami a alžírským osvobozeneckým hnutím zvaným Fronta národního osvobození (zkráceně pak FLN), který probíhal v letech 1954 až 1962. Francie dobyla Alžírsko již kolem roku 1830. To nemělo status kolonie, ale bylo bráno za integrální část Francie a určeno ke kolonizaci rodilými Francouzi a asimilaci původního obyvatelstva. Později však místo vyhánění či vyhlazování bylo přistupováno ke zdejším obyvatelům jako ke zdroji levné pracovní síly pro  alžírskou francouzskou společenskou elitu. Alžírsko tvořilo spolu s Marokem (1911) a Tuniskem (1881) tzv. francouzskou severní Afriku. Během druhé světové války se začal prosazovat v Alžírsku ve větší míře nacionalismus, což vyvrcholilo založením FLN a vyhlášením otevřeného boje za nezávislost Alžírska. Ozbrojené složky FLN se často uchylovaly nejdříve k partyzánské válce a později k teroristickým akcím majícím za úkol zlikvidovat kolaboranty s francouzskou vládou a donutit francouzskou armádu k brutálním odvetným akcím. Neschopnost řešit tuto situaci byla jedním z faktorů, které měly za důsledek pád čtvrté republiky ve Francii a vytvoření páté republiky, přičemž novým prezidentem (oproti minulému režimu vybaveným rozsáhlejšími pravomocemi) se stal Charles de Gaulle. De Gaulle si původně nepřál uznat samostatnost Alžírska (navíc francouzská armáda dosáhla počátkem šedesátých let značných úspěchů), ale posléze se rozhodl na základě značného tlaku veřejnosti, zvláště posíleného po uveřejnění brutálních činů páchaných francouzskými parašutisty a cizineckou legií, usednout s povstalci k jednacímu stolu. 5. července pak byl vyhlášen nezávislý alžírský stát a francouzská severní Afrika tak definitivně zanikla.