Popelka Biliánová

česká spisovatelka, dramatička a publicistka

Popelka Bilianová (27. ledna 1862, Králův Dvůr[2]7. března 1941, Praha), rozená Maria Popelková, byla česká vlastenecká spisovatelka, dramatička a publicistka, autorka řady sentimentálních próz, osvětová pracovnice v ženském hnutí, jedna ze zakladatelek českého dívčího skautingu.

Popelka Biliánová
Popelka Bilianová
Popelka Bilianová
Rodné jméno Maria Popelková
Narození 27. ledna 1862
Králův Dvůr
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 7. března 1941 (ve věku 79 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Pseudonym Vyšehradská
Povolání spisovatelka
Národnost česká Československo
Významná díla Do panského stavu,
Paní Katinka z Vaječného trhu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na vyšehradském domku, kde autorka dlouho žila a zemřela
Domek výběrčího mýta a potravní daně na pražském Vyšehradě, postavený roku 1841. Od 90. let 19. století až do své smrti roku 1941 v něm žila spisovatelka a sběratelka místních pověstí Popelka Biliánová

ŽivotEditovat

Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna jako Maria, dcera kupce Václava Popelky (1826–1901) a Marie, rozené Čtvrtníkové (1827–1907). V Počaplích u Berouna absolvovala dvoutřídní obecnou školu. Její otec invaliditou ztrácel živnost. Když bylo Marii patnáct let, přišla rodina o majetek a roku 1878 se přestěhovala do Prahy, kde se otec stal domovníkem a prodavačem, starší syn František (1863) se vyučil pekařem a mladší Karel (1870) studoval v Králově Dvoře.[3] Marie chtěla studovat na Učitelském ústavu, nebyla však přijata kvůli slabému zraku. Působila tedy jako vychovatelka,[4] od svého strýce si půjčovala knihy českých buditelů. Dostalo se jí zvláštního privilegia – směla navštěvovat některé přednášky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde mezi studenty byla jediná dívka.

Proslula vlasteneckým a sociálním cítěním, jež projevovala spolkovou prací, organizační a charitativní činností. Například roku 1888 byla evidována jako agentka Ústřední matice školské. Pořádala výlety dětí po českých historických místech, organizovala sbírky šatstva, bot a hraček pro chudé české děti, především z německojazyčného pohraničí. Jako první v Čechách použila skautské zásady při založení dívčí osady v Chotouni, kde od roku 1912 organizovala pro dívky prázdninové osady.[4][5] Oproti svým mladším kolegyním, např. Vlastě Koseové, však nechtěla dívkám nabízet stejné nebo podobné činnosti jako skautům-chlapcům, a tak se postupně s hlavním proudem českého dívčího skautingu rozešla.[4] Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde se vedle kurzů šití a vaření konaly také přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání. Stala se tak v období před první světovou válkou jednou z hlavních představitelek českého ženského emancipačního hnutí.

Díky této své činnosti se seznámila s nedostudovaným právníkem Arnoštem Bilianem (5. 4. 1863), za něhož se roku 1892 provdala. Po uzavření sňatku se odstěhovala s manželem na Vyšehrad do domku výběrčího mýta a potravní daně, kde žila až do své smrti (na tomto domě se dodnes nachází její pamětní deska). Se svým manželem měla čtyři děti (Zdebora Biliána – nedožil se jednoho roku, Zoru Mičevovou-Biliánovou, Květuši Biliánovou a RNDr. Zlatka Biliána), kterým umožnila získat vysokoškolské vzdělání, přestože její manžel roku 1918 spáchal kvůli depresím sebevraždu.[6] Aby mohly děti studovat na vysoké škole, přivydělávala si psaním různých fejetonů a článků do novin a časopisů a také tvorbou nenáročných příběhů pro dívky, které lze zařadit do červené knihovny.

Ve své literární tvorbě čerpala z tradice historické prózy a lidového čtení. Psala básně s mytologickými náměty, různé črty, humoresky, povídky, romány i divadelní hry. Sbírala pražské, zejména vyšehradské pověsti a literárně je upravovala. Zájem o folklór jí vedl i k zaznamenávání dětských her a lidových zvyků z různých ročních dob.

Ve stáří se její problémy se zrakem výrazně zhoršily. Nakonec dostala šedý zákal a po operaci oslepla úplně. Zemřela roku 1941 v Praze v domku na Vyšehradě.

DíloEditovat

  • Z našich zkazek (1891), kniha veršů,
  • Všem ke štěstí (1901), povídka,
  • Při osmi dětech (1903), povídka,
  • Dětské hry kolové (1904), zaznamenané dětské hry,
  • Z tajů pražských pověstí (1904, 1905), společně s Karlem Chalupou, dva díly,
  • Pověsti vyšehradské (1905), pověsti autorkou zaznamenané nesahají sice dále než k počátku 19. století a ne všechny jsou opravdu lidového původu, přesto tvoří nedílnou součást pražské mytologie.
  • Hra s panenkou (1905), zaznamenané dětské hry,
  • O dívčím skautingu (1914),
  • Do panského stavu (1907, rozšířeno 1916, definitivně 1920 v šesti svazcích), humoristický román o chudé rodině Kráčmerových, která vyhrála dva milióny v loterii a dostala se tak do lepší společnosti. Matka Kráčmerka se však jen těžce vpravuje do role vznešené paní domácí, protože je to v hloubi srdce stále prostá zelinářka se zlatým srdcem a panské móresy jsou jí z duše protivné.
  • Z letního bytu (1915), divadelní hra pro mládež,
  • Kocour v pensionátě (1915), divadelní hra pro mládež,
  • Vyšehradský vodník (1915), divadelní hra pro mládež,
  • Barborka (1915), divadelní hra pro mládež podle staročeského bájeslovného námětu,
  • Pod selský krov (19211922), čtyřdílný román z vesnického prostředí,
  • Mánina s Bábinou (1922), povídka,
  • Po cestičkách k oltáři (1922), sbírka povídek,
  • Paní Katinka z Vaječného trhu (1924), humoristický román o trhovkyni Katynce,
  • Ze zápisků domácího šotka (1922), sbírka povídek,
  • Šotkova žeň (1922), sbírka povídek.

PseudonymyEditovat

Svá díla publikovala také pod pseudonymy: Jan Bílý, Jan Černý, Vyšehradská. Rovněž její vlastní jméno se vyskytuje v různých variantách: Mařenka Popelková, Popelka M. Biliánová i Bilianová.

Filmové adaptaceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. hrob spisovatelky Popelky Biliánové na vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 
  4. a b c SÝKOROVÁ, Petra. Průkopnice skautingu, které z dívek udělaly holky do nepohody. Roverský kmen [online]. Junák - český skaut, 2021-02 [cit. 2021-03-31]. Dostupné online. 
  5. Český skauting. www.skaut.org [online]. [cit. 2021-03-31]. Dostupné online. 
  6. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých VYŠ Z7, s. 289. Dostupné online.

LiteraturaEditovat

  • FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 10–11.
  • CHLÍBCOVÁ, Milada. heslo Popelka Biliánová. In: Lexikon české literatury 1 (A–G). Praha: Academia, 1985. S. 233.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 99. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 5. sešit: Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 506–507. 
  • CHAROUZDOVÁ, Eva. Osobnost Popelky Biliánové a její publicistická činnost. Praha: Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií, 2009. 93 s. Vedoucí bakalářské práce Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc.

Externí odkazyEditovat