Polyamorie

životní styl, kdy je osoba konsenzuálně ve více romantických vztazích současně

Polyamorie (z řeckého πολυ /poly/, mnoho/více-(násobný) a latinského amor knižně „láska“ – dosl. mnoholáska, žádný český překlad není vžitý) je životní styl, kdy osoba žije v několika milostných vztazích. Jedná se o druh nemonogamního soužití, založený na toleranci a akceptaci dalších vztahů.

Jeden ze symbolů polyamorie.

Stoupenci polyamorie zastávají názor, že je možné žít za vzájemného souhlasu všech zúčastněných, nejde pak o nevěru nebo podvádění. Zároveň nemusí (ale může) být jeden svazek nadřazen ostatním, jak je tradičně chápána kolize mezi manželským a milostným vztahem. Hnutí propagující polyamorii ji označuje za životní styl založený na trvalém postoji.

Za kolébku polyamorie se považuje USA, kde se polyamorici sdružují v hnutí The Polyamory Society, které bylo založeno v roce 1996 ve Washingtonu.[1] Podobné hnutí existuje i v Německu, kde od roku 2008 funguje Poly Amores Netzwerk.[2]

Vlajka hrdosti polyamorie, vytvořená Jimem Evansem v roce 1995.

V České republice pozorujeme komunitu polyamoriků a jejich aktivity od roku 2010. Aktivní jsou především na sociálních sítích, kde se snaží informovat o polyamorii, a také pořádají několik setkání ročně.

Symboly polyamorieEditovat

 
Symbol polyamorie - papoušek Polly.

Přestože lidé vyznávající polyamorii (polyamorici) přijali mnoho symbolů, žádný není obecně známý. Nejčastějším symbolem je červené srdce s bílou výplní, spojené s modrým znakem nekonečna, známé jako nekončící srdce.[3] Barvy se často liší. Dalším častým symbolickým zobrazením polyamorie je vlajka hrdosti z roku 1995 vytvořená Jimem Evansem.

Jiným symbolem polyamorie je obrázek papouška, jelikož „Polly“ je častým pojmenováním pro tyto ptáky coby domácí mazlíčky. Článek v The Guardian z roku 2003 uvádí: „Dnešní Amerika zná více než 100 poly mailingových listů a podpůrných skupin. Jejich znakem, který označuje stůl v restauraci, když se sejdou, je papoušek (kvůli přezdívce skupiny, Polly).“[4]

Formy polyamorieEditovat

  • Polyfidelita, která zahrnuje několik romantických vztahů se sexuálním kontaktem omezeným pouze na některé členy skupiny (ale může být i se všemi).[5] Občas též nazývána uzavřenou formou polyamorie, kdy jde o více než dva partnery, ale vztah je uzavřen a „nenabírá" další členy.
  • Sub-vztahy, které rozlišují mezi „primárními“ a „sekundárními“ vztahy.[6] V roce 1906 tuto myšlenku prezentoval a obhajoval anglický spisovatel H. G. Wells v utopické novele Za dnů komety.
  • Tři osoby v romantickém vztahu, jinak nazýváno „triáda“, francouzsky také „ménage à trois“ neboli „domácnost pro tři“.[7]
  • Romantický vztah mezi dvěma páry.[8]
  • Polygamie (polygynie a polyandrie), kdy jedna osoba uzavře sňatek s několika dalšími.
  • Skupinové vztahy a skupinová manželství, kdy se každý cítí být ve vztahu s každým ve skupině.[9] Na tomto typu vztahu jsou založeny některé skupiny v novelách spisovatele R. A. Heinleina (Cizinec v cizí zemi, Dost času na lásku, Friday nebo Měsíc je drsná milenka).
  • Mono/poly vztahy, kdy jeden z partnerů si zachovává monogamii, ale souhlasí s polygamií druhého partnera.[10]
  • Otevřené vztahy/otevřená manželství.[11]
  • Sólo polyamorie, kdy člověk udržuje několik vztahů (romantických či sexuálních) aniž by cítil potřebu se usazovat.[12]

Polyamorie v literatuřeEditovat

Polyamorii nalezneme v literatuře nezřídka a to hlavně v beletrii. Samotný pojem polyamorie se však vyskytuje především v literatuře odborné. Například studie Notions of love (2011) in polyamory staví polyamorii do přímé opozice monogamii. Na základě rozhovorů s lidmi zkušenými v nemonogamních vztazích pak popisuje prvky poly-lásky.[13] Další výzkum Attached to monogamy? (2014) se zajímá o vnímání polygamie a polyamorie jednotlivými pohlavími. Z něj vyplynulo, že muži jsou ochotnější vstoupit do nemonogamního vztahu, stejně tak mají větší strach ze závazků.[14] Co do spektra zkoumání, patří k nejrozsáhlejším odborným pracím kniha Polyamory in the 21st century (2010) anglické spisovatelky Deborah Anapol. Ta se zabývala determinací prostředím, ze kterého polyamoristé pocházejí. To se jí sice nepodařilo prokázat, zmiňuje však menší výzkumy, dle nichž jsou polyamoristé vzdělanější než průměrná populace a  zároveň tíhnou k bisexualitě.[15] Jejich vztahy mohou mít rozmanitou podobu lišící se nejen strukturou, ale například i hierarchií vztahu.

Začátkem 60. let se taktéž objevila ve sci-fi románech amerického spisovatele Roberta Anson Heinleina. V jeho díle se běžně vyskytují a akceptují vztahy mezi více lidmi. Vrcholem jeho představ je pak kniha Měsíc je drsná milenka (1966), kde vytvořil model „nekonečné rodiny“ fungující na základě smlouvy. Staří členové postupně umírají, zatímco noví mladí členové jsou přijímání na základě hlasování. Péče o rodinu a děti je rozdělena mezi všechny členy, bez ohledu na biologické svazky. Častým jevem vyskytujícím se na Měsíci jsou pro něj i tříčlenné milenecké vztahy dvou mužů a jedné ženy vynucených populačním defektem.

Polyamorie a manželstvíEditovat

Manželství je v tradičním slova smyslu považováno za trvalé soužití muže a ženy. V některých zemích je povoleno i manželství mezi dvěma osobami stejného pohlaví, nebo také stejnopohlavní manželství. Příslušníci stejného pohlaví mohou uzavřít manželství například v Belgii, Francii, Irsku, ve Velké Británii, v Kanadě, v USA, na Maltě atd..[16][17] V dalších zemích je homosexuálům povoleno uzavírat registrovaná partnerství, v České republice existuje tato možnost od roku 2006.[18]

V roce 2012 se přes 4000 korespondentů zúčastnilo dotazníku americké neziskové organizace Loving Moreohledně manželství v polyamorických vztazích. Výsledky ukazují na to, že 65.9% dotázaných by volila cestu manželství - pokud by to bylo legálně možné.[19] V červenci 2017 se zapsal do historie Kolumbie první legální svazek tří mužů. I přesto, že Manuel Bermudez, Victor Hugo Prada and Alejandro Rodriguez nezískali pravý manželský certifikát, navýšili rámec možností pro další polyamorní skupiny. [20]

V souvislosti s polyamorií, bigamie, tedy dvojí nebo dvojnásobné manželství, je naopak ve většině zemí nepřípustná a podobně jako v České republice je uzavření druhého sňatku klasifikováno jako trestný čin.[21] Za polyamorii by se také daly považovat bigamické vztahy založené na kohabitaci patnerů.

V diskusi se čtenáři Pink News uvedla v květnu 2015 Natalie Bennettová, předsedkyně britské strany zelených (Green Party of England and Wales), že je otevřená polyamorním manželstvím a civilním svazkům tří osob a její strana je nakloněná diskusím na toto téma.[22] V reakci na to uveřejnil spisovatel a vyznavač polyamorie Redfern Jon Barrett článek, ve kterém obhajuje nemonogamní soužití, které je podle něj přirozené pro většinu LGBT komunity a hovoří o nevýhodách před zákonem, se kterými se potýkali i homosexuálové před zavedením registrovaného partnerství. Tvrdí, že legalizace polyamorních manželství je dalším krokem k rovnosti.[23]

Polyamorie v praxiEditovat

HodnotyEditovat

Věrnost a oddanost – Věrnost není vnímána pouze jako sexuální oddanost, ale především jako schopnost dodržení závazků a domluv ohledně vztahu.

Komunikace – Jelikož neexistuje žádný „standardní model“ polyamorického vztahu, zakládají si polyamorici na vzájemné komunikaci a projednávání individuálních hranic se všemi zúčastněnými. Silnými pilíři vztahů je upřímnost a vzájemný respekt, stejně tak ale hranice, které si mezi sebou určí.

Genderová rovnoprávnost – Polyamorici nevěří na genderová pravidla, která řídí běžné vztahy (jedná se především o patriarchát pramenící z křesťanského pojetí manželství). Je běžné, že v momentě, kdy monogamní pár vstupuje do polygamie, partneři si určují pravidla – např. muž či žena odmítá intimní vztah s dalším mužem, ale připouští si romantický vztah s jinou ženou. Postupem času tyto limity odbourávají a dostávají se do čistých polyamorických vztahů.

Práce s pocity - Důležitou součástí praktikování polyamorie je práce s nepříjemnými pocity, nejčastěji zmiňovanou je žárlivost, kterou hodně lidí shledává jako překážku mezi nimi a svobodnou láskou. Dossie Easton a Janet Hardy uvádí například ve své knize The Ethical Slut, že žárlivost je „nadřazený pojem, který pokrývá širokou škálu emocí, které můžeme pocítit, když se náš partner sblíží s někým jiným. Žárlivost může být projevem nejistoty, strachu z odmítnutí, strachu z opuštění, toho když se člověk cítí vynechán, že není dost dobrý nebo se prostě cítí hrozně.“[24]

Polyamorici často pocity jako je žárlivost, nejistota či nepohodlí nevnímají jako nutně špatné, ale naopak se s nimi snaží pracovat (například dohledat jejich původ) a upřímně o nich komunikovat se svými partnery.

Benefity polyamorieEditovat

Výhody praktikování polyamorie jsou následující:

  • Možnost svobodně milovat a vyznávat náklonost všem lidem, ke kterým ji člověk praktikující polyamorii cítí
  • Možnost řešit problémy a otázky s více lidmi má potenciál stabilizovat problémy a eliminovat polarizaci úhlu pohledů
  • Emocionální podpora poskytnutá od ostatních dospělých zapojených ve vztahu
  • Širší spektrum zkušeností, dovedností, zdrojů, perspektiv a zodpovědností vnesených do dynamické domácnosti
  • Možnost sdílet práci a výchovu dětí tak, aby tyto služby nemuseli být vyhledávány a placeny mimo rodinný kruh
  • Zvýšení finanční stability domácnosti

Kritika konceptu polyamorieEditovat

Dělení láskyEditovat

V knize The Ethical Slut uvádějí autorky Dossie Easton a Janet Hardy možný argument většinové společnosti proti polyamorii argument tzv. „nedostatkové ekonomiky.“ Tento argument vychází z všeobecného přesvědčení, že naše zásoby lásky, možností pro intimitu a propojení s ostatními nejsou nekonečné a tudíž, když svou lásku člověk přerozdělí mezi více osob, automaticky tím svým partnerům dává méně, než kdyby miloval jen jednoho člověka.[25]

Easton a Hardy tuto kritiku odmítají analogií rodiče se dvěma dětmi – láska rodiče k jednomu dítěti se neoslabuje narozením druhého.[24] Robert Heinlein tento jev popsal jako: „Čím víc milujete, tím víc můžete milovat – a tím intenzivněji milujete. Není ani žádné omezení, kolik lidí můžete milovat. Kdyby měl člověk více času, mohl by milovat většinu těch, kteří si to zaslouží.“[26]

Názor většinové společnostiEditovat

Jako další argument kritiky polyamorie se uvádí strach z nepřijetí ve společnosti. Pro ty, pro které je jejich obraz ve společnosti důležitý a chtějí být viděni spíše v lepším světle, uvádí tento způsob soužití jako nepřístupný. Ne-monogamní vztahy bývají považovány za emočně chaotické a zaštiťující zmatek a dramatické situace. Častým výsledkem je nevěra a nedůvěra partnerů. Vést eticky korektní vztah je stále při polyamorii považováno za nemožné. Udržení polyamorního vztahu je také náročné na koordinaci času. Doktorka Deborah Anapol ve svém článku uvádí zkušenosti ženy, která polyamorní vztah vedla. Podle ní se vyskytl problém s rozhodováním jakých společenských akcí je vhodné se účastnit, protože nebylo předvídatelné, s jakým z partnerů ten den bude trávit čas.[27]

Zvýšená zdravotní rizikaEditovat

Nevýhodou tohoto typu vztahu jsou také zvýšená zdravotní rizika. Čím více sexuálních partnerů člověk má, tím větší je pravděpodobnost přenosu různých onemocnění a nákaz. Dá se tomu samozřejmě předcházet patřičnou ochranou, žádná ochrana ale při přenosu pohlavních chorob není se stoprocentní spolehlivostí účinná. [28]

HistorieEditovat

Polyamorické formy nejen intimních, ale také emočních vztahů se však začaly objevovat během sexuální revoluce 60. a 70. let. Uvolnění vztahů a experimentování vedlo k tvoření nových forem, jakými jsou například skupinová manželství nebo střídání partnerů.[29] Mezi jedno z nejvýraznějších hnutí se řadí i komunita Kerista, založena v 70. letech. Soužití ve skupinovém partnerství v příbytcích vzoru kibuců trvalo 20 let. Skupina 30 členů si stanovila jasná pravidla pro soužití, jako např. systém střídání v posteli, vasektomie jako zabránění nechtěnému početí.

Ve 21. století se díky internetu stalo více-partnerství otevřenějším tématem k diskuzi. Online komunita (viz Lovemore.com, Janesguide.com, aj.) nabízí prostor pro seznámení, dotazy a vzájemnou komunikaci. [30]

Polyamorie v kontextu náboženstvíEditovat

KřesťanstvíEditovat

Většina současných křesťanů polyamorii neakceptuje, nicméně někteří se považují za vyznavače křesťanství i polyamorie zároveň.[31]

ŽidovstvíEditovat

Opět platí, že polyamorii většinou neakceptují, ale existují tací, kteří vyznávají obojí.

Jednou z význačných rabínek, která akceptuje polyamorii, je Sharon Kleinbaum, starší rabínka na Kongregaci Beit Simchat Torah v New Yorku. Říká, že polyamorie je volba, která není v rozporu s životní filosofií židovské společnosti.[32]

Někteří židovští vyznavači polyamorie poukazují také na biblické patriarchy mající několik manželek a konkubín jako důkaz, že polyamorní vztahy mohou být posvěceny i v judaismu.[33]

SatanismusEditovat

Satanisté jsou pluralisté akceptující polyamorii, bisexualitu i homosexualitu, BDSM, transgender osoby a asexuály. Na sex je nahlíženo jako na odpustek, který by ale měl být započatý pouze z vlastní vůle. Jedenáct satanistických pravidel země dává pouze dvě instrukce týkající se sexu: Nesnažte se s nikým mít sex, pokud pro to nedostanete signál. Neubližujte malým dětem.[34]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The Polyamory Society [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  2. PolyAmores Netzwerk [online]. 2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  3. Hevanet Communications [online]. 2002 [cit. 2015-11-24]. A List of Poly Symbols with a little bit of their history. Dostupné online. 
  4. The Guardian: When two just won't do [online]. 2003 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  5. PINES, Ayala. Polyfidelity: An alternative lifestyle without jealousy?. Alternative Lifestyles. 1981. 
  6. More than two: Primary/secondary poly. Hints and tips about hierarchical styles of polyamory [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  7. FOSTER, Barbara; FOSTER, Michael. Three in Love: Ménages à trois from Ancient to Modern Times.. [s.l.]: [s.n.], 1997. ISBN 0-595-00807-0. 
  8. More than two: Guide to dating a couple [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  9. DeoSum… zápisky z cesty ke zdraví a ke štěstí: Jak a proč vzniklo manželství [online]. 2009 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  10. More than two: Poly/mono relationships. Relationships between polyamorous people and monogamous people [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  11. BLOCK, Jenny. Open: Love, Sex and Life in an Open Marriage. [s.l.]: Seal Press, 2009. ISBN 978-1580052757. 
  12. Solo Polyamory, Singleish, Single & Poly. Psychology Today [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. KLESSE, Ch. Notions of love in polyamory: elements in a discourse on multiple loving. [s.l.]: Laboratorium 3, 2011. 
  14. MOORS, A. C. a kolektiv. Attached to monogamy? Avoidance predicts willingness to engage (but not actual engagement) in consensual non- monogamy.. [s.l.]: Journal of Social and Personal Relationships, 2014. 
  15. ANAPOL, Deborah. Polyamory in the 21st Century : Love and Intimacy with Multiple Partners. [s.l.]: Rowman & Littlefield Publishers, Inc, 2010. 
  16. CBS News: Same-sex marriage around the world [online]. 2009 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  17. Deník: Sňatky homosexuálů umožňuje na celostátní úrovni 15 zemí [online]. 2013 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  18. Zákon č. 115/2006 Sb. ze dne 26. ledna 2006, o registrovaném partnerství. In: Sbírka zákonů. 3. 4. 2006, částka 38. PDF online. ISSN 1211-1244 Čl. I. Dostupné online.
  19. What Do Polys Want?: An Overview of the 2012 Loving More Survey. Www.lovemore.com [online]. 2012 [cit. 2017-11-30]. Dostupné z: http://www.lovemore.com/polyamory-articles/2012-lovingmore-polyamory-survey/
  20. Polyamorous marriage: Is there a future for three-way weddings? Www.lovemore.com [online]. 2017 [cit. 2017-11-30]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-40655103
  21. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. 9. 2. 2009, částka 11. ISSN 1211-1244 (dále jen „TrZ“) § 194. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  22. Pink News: Natalie Bennett is ‘open’ to polyamorous marriages and civil partnerships [online]. 2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  23. Pink News: Comment: Why polyamorous marriages are the next step to equality [online]. 2015 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  24. a b EASTON, Dossie; LISZT, Catherine. The ethical slut: a guide to infinite sexual possibilities. San Francisco, CA: Greenery Press, 1997. 279 s. Dostupné online. ISBN 1890159018. 
  25. EASTON, Dossie. The ethical slut : a practical guide to polyamory, open relationships and other freedoms in sex and love. 3rd edition. vyd. California: [s.n.] 312 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-399-57966-0, ISBN 0-399-57966-4. OCLC 990337882 
  26. HEINLEIN, Robert. Time Enough For Love. New York: Penguin, 1987. 
  27. The Downside of Polyamory. Psychology Today [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Pros and Cons of Polyamory. Conscious Polyamory: A blog about loving more than one. 2017-05-01. Dostupné online [cit. 2017-11-30]. (anglicky) 
  29. MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 139 s. ISBN 80-86429-58-X. 
  30. M., Anapol, Deborah. Polyamory in the Twenty-First Century : Love and Intimacy with Multiple Partners. Lanham [Md.]: Rowman & Littlefield Publishers 1 online resource (xvi, 271 pages) s. ISBN 1442200235. OCLC 694791334 
  31. Liberated Christians: Multiple intimate realtionships a summary of liberated christians' views [online]. 2014 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  32. Jewish Telegraphic Agency: Polyamorous Jews Seek Acceptance [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  33. Jewish Telegraphic Agency: Married and dating: Polyamorous Jews share love, seek acceptance [online]. 2013 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  34. Unitarian Universalists for Polyamory Awareness [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat