Otevřít hlavní menu

Polikarp „Budu“ Mdivani (Gruzínsky: პოლიკარპე „ბუდუ“ მდივანი; Rusky: Поликарп Гургенович „Буду“ Мдивани, Polikarp Gurgenovič „Budu“ Mdivani) (187719. července 1937 v Tbilisi) byl gruzínský a sovětský politik. Během tzv. Gruzínského případu v roce 1922 vedl v rámci komunistické strany gruzínskou opozici vůči snahám Stalina o centralizaci sovětské moci a ve 30. letech byl perzekvován pro svou podporu trockistické opozice. Nakonec byl během Velké čistky zatčen a popraven.

Polikarp „Budu“ Mdivani
პოლიკარპე „ბუდუ“ მდივანი
Polikarp Mdivani.jpg

Předseda lidových komisařů
Ve funkci:
7. března 1922 – duben 1922
Předchůdce Noe Žordanija - jako poslední premiér nezávislé Gruzie
Nástupce Sergej Kavtaradze

Předseda Revolučního výboru
Ve funkci:
7. července 1921 – leden 1923
Předchůdce Filipp Macharadze
Nástupce Vissarion Lominadze
Stranická příslušnost
Členství RSDDS-Bolševici (od 1903)
VKS(b) (1925–1928), (1931–1936)

Narození 1877
Gruzie
Úmrtí 19. července 1937
Tbilisi – popraven
Národnost Gruzínec
Choť 1
Děti Arčil Mdivani a další synové
Alma mater Lomonosovova univerzita
Profese politik
Commons Kategorie Polikarp Mdivani
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Kariéra před ruskou revolucíEditovat

Mdivani se na počátku 20. století přidal k Ruské sociálně demokratické dělnické strany a v roce 1903 vstoupil do jejího bolševického křídla. Mdivani pak šířil marxistické revoluční ideje v mnoha průmyslových oblastech na Kavkaze, například v Tbilisi, Baku, Batumi a dalších velkých městech. Během té doby se stal spolupracovníkem Josifa Vissarionoviče Džugašviliho a brzo se stal jedním z nejvýše postavených bolševiků v Gruzii.

Občanská válka v RuskuEditovat

Během Občanské války v Rusku byl stranou přeložen na Kavkaz, kde pracoval v kavkazské kanceláři Ústředního výboru Bolševické strany a stal se členem Revoluční vojenské rady 11. armády, která v roce 1920 začala okupovat Ázerbájdžán. V témže roce na sebe vzal roli vyslance do Turecka ve snaze vyjednat mír mezi tureckou a arménskou vládou.

Na začátku roku 1921 spolupracoval se Stalinem a Sergem Ordžonikidzem na přípravě plánu invaze Rudé armády do Gruzínské demokratické republiky, které vládli Menševici, a to i přesto, že Gruzie uzavřela s Bolševiky mírovou dohodu a získala mezinárodní uznání nezávislosti. Po dobytí Gruzie byla jmenována bolševická vláda, ve které později zaujmul funkci Předsedy lidových komisařů, kterou vykonával od 7. března do dubna 1922. Mdivani se pak v novém politickém prostředí postavil pro nezávislost na moskevské moci a protestoval proti mnohým územním změnám v Zakavkazsku, které zbavily Gruzii některých okresů ve prospěch jiných územně-správních celků Sovětského svazu.[1] Také vyzýval k větší míře tolerance vůči jiným politickým směrům, protože si byl vědom nepopulárnosti bolševiků v Gruzii.

Gruzínský případEditovat

7. července 1921 byl Mdivani jmenován novým předsedou gruzínského Revolučního výboru (Revkomu) namísto Filippa Macharadzeho, který byl z pozice odstraněn kvůli svému umírněnému postoji. Během té doby se Mdivani dostal do konfliktu se Stalinem a Ordžonikidzem, kteří se snažili o centralizaci moci do Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky a utužení režimu v Gruzii.[2] Tato roztržka naplno propukla v roce 1922, když byli Mdivani a jeho přátelé (Michail Okudžava, Sergej Kavtaradze, Šalva Eliava) veřejně označeni Stalinem za „národní úchylkáře“. Mdivani a jeho „úchylkáři“ na oplátku obvinili Stalina a jeho příznivce z „velkoruského šovinismu“ a pokusili se získat podporu svého jednání přímo u Lenina, ale bez úspěchu. Stalin a jeho příznivci pak v lednu 1923 odstavili Mdivaniho z jeho pozice.

Kariéra za StalinaEditovat

Mdivani a jeho „národní úchylkáři“ ovšem po složení mandátů nebyli až do konce 20. let nijak za své názory pronásledováni. Stalin, když přebral moc po Leninovi, se všech svých odpůrců v Gruzii zbavil tak, že je poslal do světa na místa diplomatů a Mdivani byl v roce 1924 jmenován Sovětským zástupcem pro obchod ve Francii. V této pozici zůstal až do roku 1928, kdy byl vyloučen ze strany, když se od ní odštěpila tzv. Levá opozice, s níž Mdivani sympatizoval.

Po třech letech mu byl umožněn návrat do strany a v letech 19311936 pracoval na několika vládních pozicích, z nichž nejvýznamnější byly posty předsedy Sovnarchozu, lidového komisaře pro lehký průmysl a prvního místopředsedy gruzínské Rady lidových komisařů.[3] Ani v této době si neodpustil kritizovat Stalina za jeho „Zakavkazský výtvor“ a proslavil se svými komentářemi na jeho adresu, z nichž nejvýznamnější je jeho vtip o tom, jak gruzínští dělníci nutili Lavrentije Beriju ke zformování ozbrojené stráže u domu Stalinovy matky v Tbilisi, aby neporodila žádného dalšího Stalina[4]

Konec kariéryEditovat

Když v roce 1936 Stalin začal tzv. Velkou čistku, Mdivani se stal kvůli svému vzdoru vůči němu jednou z jejích prvních obětí. Ke konci roku byl opět vyloučen ze strany a v květnu 1937 byl Berijou obviněn ze založení Trockistické centrály pro špionáž, sabotáž a terorismus za účelem zavraždění Beriji a rozvratu sovětské moci. V červenci byl zatčen a souzen NKVD trojkou. Při výsleších ve věznici v Metechi se odmítl přiznat ke sděleným obviněním a během soudního líčení trojky údajně pronesl výrok:

"Být zastřelen pro mne není dostatečný trest, zasloužím si být rozčtvrcen! Byl jsem to já, kdo přivedl 11. armádu sem do Tbilisi! Zradil jsem svůj lid a pomohl Stalinovi a Berijovi, těm zvrhlíkům, zotročit Gruzii a srazit Leninovu stranu na kolena."[5]

11. července 1937 vyšly sovětské deníky s nadpisem na hlavní straně "Smrt nepřátelům státu!" a článkem o tom, že sovětský Nejvyšší soud shledal podle paragrafu 58 trestního zákona Mdivaniho, Okudžavu a další jejich kolegy vinnými ze zrady a dalších kontrarevolučních činů.[4] 19. července 1937 byl Mdivani popraven v Tbilisi zastřelením. Jeho manželka a synové, včetně významného hráče tenisu Arčila Mdivaniho, byli také zastřeleni.

ReferenceEditovat

  1. www. revolutionarydemocracy.com - Bolshevism and the National Question by Vijay Singh, 1995
  2. zpravy24.pantax.cz - Mdivani byl proti centralizaci moci
  3. Mdivani Polikarp (Budu) - na www.georgianbiography.com
  4. a b Knight, Ami W. (1993), Beria: Stalin's First Lieutenant, p. 79. Princeton University Press, Princeton, New Jersey, ISBN 0-691-01093-5..
  5. hronos.km.ru/Mdivani Archivováno 30. 12. 2005 na Wayback Machine - Antonov-Ovsenko, A. (1991), Карьера палача//Берия. Конец карьеры, p. 27. Moscow. Cited at: Rumiantsev, Vyacheslav (ed., 2000), Мдивани Буду (Поликарп Гургенович), Хронос. 23. dubna 2007.
Předseda lidových komisařů (předseda vlády)
Předchůdce:
Noe Žordanija
Premiér nezávislé Gruzie
březen 1922 – duben 1922
Polikarp Mdivani
Nástupce:
Sergej Kavtaradze
Předseda gruzínského Revolučního výboru (Revkom)
Předchůdce:
Filipp Macharadze
červenec 1921 – leden 1923
Polikarp Mdivani
Nástupce:
Vissarion Lominadze