Otevřít hlavní menu
Poškození polních plodin deštěm.

Poškození rostlin povětrnostními vlivy patří mezi environmentální poranění rostlin mezi něž je mimo meteorologické a klimatické faktory řazeno i poškození ohněm. Jde o fyziologická poškození rostlin způsobené působením meteorologickými vlivy na rostlinu. Uvedenými faktory mohou být poškozeny všechny druhy rostlin. Poškození rostlin působením některého z meteorologických prvků je jedním z nejčastějších abiotických poškození rostlin. K škodám může docházet v různých obdobích roku a způsobené škody často nelze předem eliminovat. [1]

Poškození srážkamiEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Poškození rostlin srážkami.

Déšť je forma kapalných vertikálních srážek vypadávajících z oblaků. Poškození rostlin deštěm je často způsobeno prudkými dešti, kdy dochází k poléhání rostlin, jejich znečištění a poranění. Deště způsobují také poškození květů (růže, ovocné dřeviny), vlivem deště nedochází k opylení. Plody vlivem dlouhotrvajících srážek mění své chuťové vlastnosti (dochází k fyziologickým změnám - sklovitost jablek), nebo mohou praskat (třešně, rajčata) a plody jsou dále poškozovány patogeny. Semena dlouhotrvajícími srážkami vypadávají ze semeníků a mohou klíčit (mák, luskoviny, obiloviny).[2] Déšť může způsobovat rozklesnutí koruny u jehličnanů. Během chladného období roku dochází k tvorbě namrzajících srážek a následně k lámání větví nebo stromů.[1]

 
Zhojené deformace vyvolané poškozením kroupami.

Poškození kroupami jsou obvykle patrné na jedné straně rostlin. Hlavními příznaky jsou roztřepené listy, poranění na větvích, ulámané větvičky, poničené květy a plody a mladé rostliny. Devastace zrajících plodů bývá nenapravitelná a rovněž listová zelenina může být neprodejná. Největší škody jsou způsobovány na zeleninách s křehkými nebo velkými listy.[3]

Dlouhotrvající sněhová pokrývka může způsobit deformace porostů a podpořit vývoj houbových chorob, například plísně sněžné. Vysoká sněhová pokrývka u některých dřevin, zvláště u jehličnanů může vyvolat změny v koruně (typické pro jalovce), rozklesnutí, lámání, vývraty.

 
Poškození bleskem.

Poškození bleskemEditovat

Rostlina je při zasažení bleskem poškozována teplem a mechanicky. Při úderu blesku se během 100 miliontin sekundy zvýší teplota na 27 760 °C, rovněž se zvedá tlak v pletivech, a to na 10 až 100násobek, což vede k roztržení kmene. Důležitá je výška stromu, stanoviště, a poloha vůči jiným objektům. Předpokládá se, že jsou bleskem poškozovány stromy spíše na vlhkých místech než na suchých a stromy se spíše hrubou kůrou než hladkou. Stromy s hladkou kůrou se rychleji smáčí při dešti a dojde k rychlejšímu svedení výboje.[2] Více jsou poškozovány duby, hrušně, topoly, vrby, jilmy než buky, habry, jírovce a olše. Rozsah škod je úměrný intenzitě výboje a vlhkosti prostředí.[2]

Poškození stromů bleskem se projevuje zjevným rozštípnutím kmene, vertikálně poškozenými pletivy, především poničen pás borky stromů, která bývá oddělena od dřeva. Rovněž dřeń výhonů může být oddělena od dřeva a suchá, tmavá nebo zčernalá. Žilky listů a celé listy hnědnou a opadávají. Elektrický výboj se může přenášet kořeny na okolní stromy, které mohou být také poškozeny, což se projevuje fyziologickými poruchami. Stromy ohrožené blesky lze chránit instalací bleskosvodu.[1]

Bleskem bývají poškozeny nejen stromy, ale někdy i polní rostliny. Bleskem poškozené rostliny lze najít kolem místa úderu, často poblíž konstrukcí a kovových vedení. Poškozené rostliny postupně vadnou a odumírají. Je popsáno poškození révy vinné bleskem, kdy byly keře poškozeny a odumíraly v kruzích, nebo při vedení révy na drátech, v řadách.[1]

Poškození větremEditovat

Větrem se rozumí horizontální složka proudění vzduchu v atmosféře. Mezi podstatné vlastnosti proudění vzduchu s ohledem na poškození rostlin patří jeho směr, rychlost a teplota, tedy ochlazovací účinek. Silný vítr spolu s teplem, nebo slunečním zářením může vést k nadměrné transpiraci, vítr nebo jím nesený materiál může mechanicky poškozovat pletiva rostlin. Vlivem intenzity proudění dochází k přímým škodám např. opad plodů, lámání větví, vyvracení stromů, typické deformace růstu ve směru převládajícího proudění.[1]

V souvislosti se slunečním zářením nebo teplem může způsobit fyziologické usychání, především v zimě a na předjaří (fyziologická sypavka).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e HRUDOVÁ, Eva. 3 POŠKOZENÍ ROSTLIN V SOUVISLOSTI S METEOROLOGICKÝMI PRVKY A KLIMATEM [online]. mendelu.cz, MZLU Brno [cit. 2015-03-12]. Dostupné online. 
  2. a b c KŮDELA, Václav. Abiotikózy rostlin: poruchy, poškození a poranění.. 1.. vyd. Praha: Academia, 2013. (Živá příroda). ISBN 978-80-200-2262-2. S. 217-219. 
  3. jikl.cz

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat