Platycleis affinis

druh hmyzu

Platycleis affinis je rovnokřídlý hmyz z čeledi kobylkovití a rodu Platycleis.

Jak číst taxoboxPlatycleis affinis
alternativní popis obrázku chybí
Platycleis affinis
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádrovnokřídlí (Orthoptera)
Podřádkobylky (Ensifera)
Čeleďkobylkovití (Tettigoniidae)
RodPlatycleis
Binomické jméno
Platycleis affinis
Fieber, 1853[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velikost dospělých imag kolísá mezi 20 až 28 mm. Mají žlutohnědou barvu, často s načervenalým nádechem. Tělo je pokryto slabým, mlhavě tmavým vzorováním. Poslední pár nohou má na sobě černou podélnou čáru, vnitřní stehna jsou tónována béžově a červenohnědě. Na béžové spodní straně břicha není žádný vzor. Platycleis affinis má tmavá, dlouhá tykadla. Složené oči jsou světle hnědé s tenkým, tmavým vzorem a tmavě hnědou skvrnou uprostřed. Samičky mají silně zakřivené, červenohnědé Kladélko.

Druh ve Střední Evropě nalezneme jen v Dolním Rakousku. Mimo střední Evropu se vyskytuje ve Středomoří (Španělsko, jižní Francie, ostrovy v Egejském a Jónském moři, Turecko a Palestina).

Dospělci se objevují od července do září převážně v suchých stepních porostech.

Rozlišují se dva poddruhy:

  • P. a. affinis - Fieber, 1853 - vyskytuje se v západní části Středomoří a v Palestině,
  • P. fabriciana. - Ander, 1948 - nachází se v Řecku a na okolních ostrovech.

V časopise Biology Letters v roce 2010 zveřejnili britští vědci Karim Vahed z University of Derby a James Gilbert z Cambridge University, že varlata samečků druhu Platycleis affinis tvoří 13,8 % jejich těla. Tento druh tak má v poměru ke zbytku těla největší varlata na světě. Nadměrná varlata u těchto kobylek umožňují samečkům přenést relativně malé množství ejakulátu do většího počtu samiček a pářit se opakovaně, aniž by se jejich zásoby spermatu vyčerpaly.[2]

Reference

editovat
  1. Biolib.cz
  2. Varlata luční kobylky Platycleis affinis tvoří 13,8 procenta těla, zjistili vědci. ekolist.cz [online]. 2010-11-12 [cit. 2012-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. 

Externí odkazy

editovat