Wikipedie

Platinotypie

Platinotypie, platinotisk nebo platinový proces je fotografický proces, který vynalezl John Herschel a později rozvinul William Willis.[1] Ten jej zdokonalil v roce 1873 a o pět let později jej patentoval.[2] Proces je založen na citlivosti platinových solí na osvětlení. Na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, která se exponuje a vyvolá. Jedná se o nejtrvanlivější fotografickou techniku[3], odstín obrazu je neutrální až šedočerný, bohatý na detaily a šedou škálu s výbornou kresbou ve stínech.[4] Syté tóny jsou však bez absolutní černé.[3] Obrázek není v koloidní vrstvě, ale přímo v papírových vláknech. Tato metoda se používá především v náročné portrétní fotografii, ale kvůli vysoké ceně platiny se téměř nerozšířila.

Platinotisk britské fotografky Margaret Cameronové

Historie editovat

První člověk, který poprvé pozoroval působení paprsků světla na platinu byl Ferdinand Gehlen z Německa v roce 1830. V následujícím roce jeho krajan Johann Wolfgang Dobereiner zjistil, že vliv světla na platinu je poměrně slabý, ale že ještě musí existovat látka, která by v kombinaci s platinou citlivost ještě zvýšila. Experimentováním nakonec zjistil, že tou chybějící ingrediencí je šťavelan železitý. Kombinace těchto dvou kovů je základem platinotypie dodnes.[2]

V roce 1832 angličané John Herschel a Robert Hunt prováděli současně vlastní pokusy a zpřesnili chemický proces s platinou. V roce 1844 Hunt ve své knize Researches on Light zaznamenal první známý popis využití platiny ve fotografickém tisku. Nicméně, i když se vyzkoušel několik různých kombinací látek s platinou, nikdy se mu nepodařilo při výrobě odstranit náhodné neurčitosti v obraze. Navíc všechny jeho printy zmizely po několika měsících.[5][6]

Platinotypii dávali přednost ve své tvorbě piktorialisté v období 1880 – 1914. Dalšímu rozšíření bránil růst cen platiny po první světové válce[3], používala se totiž v platinových katalyzátorech pro výrobu výbušnin a měla nepřímý vliv na omezení fotografického využití tohoto prvku přibližně v roce 1917.[7]

Od roku 1970 zažívá platinotypie znovuoživení u mnoha fotografů, včetně Irvinga Penna a Roberta Mapplethorpa.[7]

Technický postup editovat

 
Zelený pokoj v Bílém domě, 1904, ručně kolorovaný platinotisk, Detroit Photographic Company

Na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, která se exponuje a vyvolá.Tónováním okyselenými roztoky chloroplatiničitanu sodného se dosahovalo hnědých až modročerných tónů, k dosažení sépiového tónu se ještě přidával chlorid rtuťnatý. Po roce 1900 se také průmyslově vyráběly platinotypické samotónující papíry, které obsahovaly tónovací sůl již přímo v citlivé vrstvě. Jako citlivé látky se používal šťavelan železitý, redukující se světlem na šťavelan železnatý. Touto solí se pak na osvětlených místech z tónovací substance vyredukovala kovová platina. Tónování platinou se vedle uměleckého účinku a trvanlivosti používalo k odstranění nežádoucích žlutohnědých tónů chlorostříbrných přímokopírujících papírů.[3] Platinotisky se také kolorovaly ručně.

Zastoupení v českých sbírkách editovat

Platinotypie patrně jako první v českých zemích inzeroval Jan Nepomuk Langhans. Ve sbírkách budou patrně roztroušeny pouze jednotlivé kusy.[3]

Fotografové editovat

Toto je seznam nejznámějších fotografů, kteří platinotisk používali:

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ William Willis [online]. [cit. 2009-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-12-25. (anglicky) 
  2. ↑ a b John Hafey & Tom Shillea. The Platinum Print & The History of the Platinum Process. www.kimeia.com [online]. [cit. 2009-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-28. 
  3. ↑ a b c d e HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY, Pavel Scheufler, ARTAMA, Praha 1993. www.scheufler.cz [online]. [cit. 2009-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-18. 
  4. ↑ BAATZ, Willfried. Malá encyklopedie fotografie. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0210-6. 
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.kimeia.com [online]. [cit. 2009-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-28. 
  6. ↑ Captain Abney, Platinotype, its Preparation and Manipulation (London: Sampson, Low, Marston and Co., 1895), str. 12
  7. ↑ a b http://www.answers.com/topic/platinotype
  8. ↑ http://digiarena.zive.cz/Robert-Vano-Kdo-rekl-ze-fotografie-musi-byt-ostra/sr-1-a-6355/default.aspx

Literatura editovat

  • Mike Ware. An Investigation of. Platinum and Palladium Printing. Journal of Photographic Science. 1986, roč. 34, čís. 5–6, s. 165–177. Dostupné online. 
  • Mike Ware. Book Review of : Photography in Platinum and Palladium. Platinum Metals Review. 2005, roč. 49, čís. 4, s. 190–195. DOI 10.1595/147106705X70291. 
  • Arthur Freiherrn von Hübl: Der Platindruck. Halle a.S. 1895
  • Jean-Claude Gautrand: Die piktoralistischen Techniken. In: Michel Frizot (Hrsg.): Neue Geschichte der Fotografie. Könemann, Köln 1998
  • Pizzighelli und Hübl: Die Platinotypie. Wien 1882

Související články editovat

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Platinotypie&oldid=20359392“