Otevřít hlavní menu

Planeta opic (román)

román Pierra Boullea

Planeta opic (ve francouzském originále La Planète des singes) je vědeckofantastický román z roku 1963 francouzského spisovatele Pierra Boulla.[1] Stal se předlohou amerického filmu z roku 1968 Planeta opic a dal vzniknu stejnojmenné franšíze.[2]

Planeta opic
Autor Pierre Boulle
Původní název La Planète des singes
Překladatel Josef Hajný
Země Francie
Jazyk francouzština
Žánry román
sci-fi
Vydavatel Éditions Julliard
(původní dílo)
Československý spisovatel
(české vydání)
Datum vydání 1963
Česky vydáno 1970
Počet stran 271 (F)
160 (ČR)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PříběhEditovat

Děj knihy začíná Jinnou a Phyllisem, kteří rekreačně cestují skrze otevřený vesmír na své kosmické lodi. Na cestě najdou potulující se láhev se vzkazem. Napsal jej Ulyxes Mérou a je na něm zaznamenán jeho příběh.

Příběh začíná vyprávěním o příteli Ulyxa, profesoru a vědci Antellovi, jenž roku 2500 vynalezl kosmickou loď. S ní je možné dosáhnout rychlosti světla. Mérou, profesor a další člen posádky, fyzik jménem Arthur Levain, se tedy vydávají na cestu ve své raketě. Jejich cílem je prozkoumat vesmír a nalézt známky dalších civilizací. Společně letí až ke vzdálené solární soustavě, v jejímž středu se nachází červený obr Betelgeuza. Soustava je od Země vzdálena přibližně 300 světelných let, ale cesta trvala kvůli dilataci času pouze pár let.

V soustavě najdou planetu podobnou Zemi a pojmenují ji Soror. Společně pak na planetě přistanou. Zjistí, že mohou ve zdejší atmosféře volně dýchat a pít vodu z potoků a říček. Brzy nato však při průzkumu okolí narazí na zcela primitivní skupinu lidí, kteří jim spálí jejich skafandry a vezmou je do zajetí. Jedna z žen skupiny jim dokonce zabije i jejich šimpanze Hektora, jenž s nimi putoval ve vesmírné raketě. Vědci Antelle a Levain jsou vůči těmto lidem skeptičtí. Mizantropický Levain od lidského druhu moc neočekával a nebyl tak překvapen chováním zdejších divochů. Antelle studoval divochy více z vědeckého hlediska. Usoudil, že se postupem času proměnili v primitivy a zanechali tak lidskou civilizaci v troskách. Profesor však věřil v jejich převýchovu. O něco později byla trojice překvapena náhlým lovem, kterého se účastnily gorily, šimpanzi a orangutani. Všichni oděni v lidském oblečení totožném s tím, jež lidé nosili ve dvacátém století na planetě Zemi. S pomocí zbraní přepadli skupinu lidí a několik jich zabili, včetně Levaina. Ulyxes a další byli zajati a odvedeni.

Mérou byl spolu s ostatními zajatci převezen do města opic, podobajícího se městům ze Země, a byl poslán do výzkumného zařízení. Ostatní byli prodání do otroctví. Ve výzkumném zařízení byly na lidech prováděny experimenty, jež dle Méroua měly hodně společného s Pavlovovými. Ulyxes zaujal opice svou inteligencí. Dokázal totiž nakreslit a zkonstruovat geometrické útvary. Ujal se ho tedy jeden z vědců, samice šimpanze Zira. Zira ho učila opičímu jazyku, aby se dokázal s opicemi domluvit a porozumět jim. Francouzštině, které byla jeho mateřským jazykem, nerozuměla. Mérou však dokázal některé výrazy znázornit posouváním jazyka. Časem se Ulyxes naučil hovořit plynně opičím jazykem a Zira dokázala vyslovovat pár frází ve francouzštině. Zároveň se od ní dozvěděl vše o opičí planetě. Zira byla Ulyxem natolik okouzlena, že ho představila Kornéliovi, mladému respektovanému vědci akademie věd a jejímu snoubenci. Ulyxes byl nakonec propuštěn z vězení a byl mu darován byt, který se podobal tomu z Paříže. S Kornéliovou pomocí promluvil před prezidentem opic a dalšími opičími reprezentanty. Získal od nich padnoucí oblečení, protože byl od této chvíle členem jejich společnosti. Rozhovor byl vysílán živě všemi stanicemi.

Přestože o Ulyxově inteligenci byli přesvědčeni šimpanzi Zira a Kornélius, vedoucí akademie orangutan věřil, že porozumění jejich jazyka jen předstírá. Ulyxes se taktéž zamiloval do ženy, Novy. Potkal ji v době, kdy se společníky přistál na planetě. Zpočátku Mérouem opice opovrhovaly, ale postupně jej, krůček po krůčku, přijaly za sobě rovného. Stal se tak ve městě celebritou, která navštěvovala každou párty a každý se s ní chtěl setkat a pohovořit. Ulyxes se tomuto způsobu života přizpůsobil a vzal si Novu za manželku. Nova s ním otěhotněla a dokázalo se tak, že je Ulyxes stejný jako zdejší primitivní lidé, což zapříčinilo snížení jeho postavení v opičí společnosti. Znechucení se však proměnilo postupem času ve strach. Opice pomocí chirurgických zákroků zjistili, že lidé jsou schopni opravdové řeči. Byly nalezeny také ztracené kousky opičí historie, které pojednávaly o vládnutí lidské rasy na planetě. Lidé se časem stali více závislými na opicích až zdegenerovali. Opice je nato svrhly. Zbylí lidé pak skončili v primitivní podobě divochů.

Ačkoli některé opice nevěřily nalezeným důkazům, starý orangutan Zaius považoval lidi za hrozbu, jež musí být navždy vymýcena. Zira s Kornéliem tedy pomohli Ulyxovi, Nově a jejich novorozenému synovi Síriusovi dostat se pryč z planety v kosmické lodi. Cestování zpět na Zem trvalo opět několik staletí, avšak pro ně to bylo pouhých 3 a půl let. Společně se dostali o 700 let v budoucnosti vzdálené Paříže. Po přistání však zjistili, že se od Ulyxova opuštění opice vyvinuly a nyní zde vládnou. Bez váhání planetu opustili. Mérou napsal na lodi dopis, jenž následně uložil do lahve. Tu pak vystřelil do vesmíru.

Příběh našli šimpanzi Jinn a Phyllis. Odmítli mu však uvěřit, protože člověk není natolik inteligentní, aby dokázal takovýto text napsat.

AdaptaceEditovat

Román byl inspirací ke vzniku mediální franšízy zahrnující doposud devět filmů, dva televizní seriály (z  toho jeden animovaný) a množství komiksů.[3]

Režie prvního filmu z roku 1968 Planeta opic se ujal Franklin J. Schaffner. Scénář k němu napsali Michael WilsonRod Serling a v hlavní roli se objevil herec Charlton Heston.[4] Film byl komerčně úspěšný a tak po něm následovala další čtyři pokračování, která přicházela do kin s jednoletými rozestupy v letech 1970 až 1973.[5][6]

Druhou adaptací románu byl film režiséra Tima Burtona Planeta opic z roku 2001, volný remake stejnojmenného filmu z roku 1968. V roce 2011 byl uveden do kin reboot zvaný Zrození Planety opic, na kterém pracoval zcela nový filmový štáb. Kritici i veřejnost film přijali pozitivně a ten se tak stal základem nové filmové série.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Planet of the Apes (novel) na anglické Wikipedii.

  1. SCHOFIELD, Hugh. The French spy who wrote The Planet of the Apes [online]. www.bbc.co.uk, 2014-08-04 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ULIN, David L. The transformation of 'Planet of the Apes,' from book to movie legend [online]. LA Times, 2014-07-14 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pierre Boulle's Planet of the Apes [online]. Kirkus Reviews [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BOWMAN, Terence. The rise of the Rise Of The Planet Of The Apes [online]. Den of Geek, 2011-08-08 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KAYE, Don. Human See, Human Do: A Complete History of 'Planet of the Apes' [online]. Rolling Stone, 2014-07-01 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. GREENE, Eric. *Planet of the Apes* as American Myth: Race, Politics, and Popular Culture [online]. Wesleyan University Press, 1998-01-01 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LUSSIER, Germain. Collider Visits The Set of RISE OF THE PLANET OF THE APES; Plus Video Blog [online]. Collider, 2011-04-14 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat