Borovice tuhá
Borovice tuhá (Pinus rigida) je severoamerická borovice se třemi jehlicemi ve svazečku, která byla ve větší míře na území dnešní ČR zaváděna na přelomu 19. a 20. století (spolu s vejmutovkou a borovicí Banksovou) jako zamýšlená náhrada za borovici lesní, jejíž výsadby v té době velice trpěly sypavkou.
 Borovice tuhá | |
|---|---|
 Kmen borovice tuhé | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Rod | borovice (Pinus) |
| Podrod | Pinus |
| Sekce | Trifoliae |
| Podsekce | Australes |
| Binomické jméno | |
| Pinus rigida Mill., 1768 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Synonyma editovat
- Pinus taeda var. rigida Aiton, 1789
- Pinus Fraseri Loddiges, 1836
- Pinus Loddigesii Loudon, 1838
- Pinus serotina Long, 1909
Vzhled editovat
Menší strom, 10-20(28) m vysoký, většinou křivé kmeny s větvemi vodorovně rozloženými. Koruna plochá, nepravidelná a široká. Borka rozpraskaná a místech bývalých přeslenů často vyráží svazečky jehlic a větévky na kmeni a na silných větvích, což je pro ni charakteristické. Letorosty má světle zelené až oranžově hnědé. Pupeny vejčité, ostře přišpičatělé, 6-14 mm dlouhé, hnědožluté a pryskyřičnaté. Jehlice vždy po 3 ve svazečku, 7-10(14)cm dlouhé, zkroucené, tmavozelené, s průduchy. Šišky po 3-5, skoro přisedlé, žlutohnědé až popelavé, symetrické, štítek kosočtverečný, pupek s malým ostnem. Semena 4 x 3 mm, s velkým křídlem.
Výskyt editovat
Ve východní části Severní Ameriky: na jihovýchodě USA ve státech Georgia, Kentucky a Maine s přesahy do jihovýchodní Kanady: provincie Ontario a Québec.
V ČR od konce 19. století vysazovaná pokusně v lesních porostech, ale neosvědčila se (netvárný kmen). Dodnes v celé střední Evropě občas v parcích a okrasných výsadbách, vhodná jako solitér.
Ekologie editovat
Je výrazně světlomilná, roste především na chudých, suchých a kamenitých půdách, dobře však snáší i půdy zamokřené. Vůči klimatickým vlivům je velmi odolná, díky své větevnatosti však trpí vylamováním větví (těžký sníh) a vývraty. Patří k tzv. pionýrským dřevinám v neúrodných oblastech.
Je mezi druhy borovic, které se adaptovaly na časté lesní požáry: jednak zmlazuje výhonky z kůry, což je u borovic neobvyklé, jednak se část jejich šišek otevírá až na vnější podnět - zvýšenou teplotu[2] (tzv. serotinie). Díky tomu je dominantní např. na borovicových pláních v New Jersey (národní biosférická rezervace Pine Barrens v New Jersey, USA), kde by jinak díky vlhkému přímořskému klimatu převládly duby, jejichž mladé stromky však nepřežijí ani lehčí lesní požáry.
Využití editovat
Vysoký obsah smůly zaručoval trvanlivost a v 19. století se v Americe její dřevo využívalo pro stavbu lodí, důlní výztuhy nebo výrobu železničních pražců. Vzhledem k poměrně pomalému růstu a často pokrouceným kmenům je výběr kvalitního dřeva poměrně nákladný a dnes je spíš zdrojem dřeva pro bednění, na palivo a dřevěné uhlí). Ve střední Evropě se pěstuje občas jako parková dřevina, nebo jako sbírkový strom.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ Požárové adaptace borovice pokroucené. Lesnická práce - nakladatelství a vydavatelství. Dostupné online [cit. 2017-08-10].
Literatura editovat
- BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
- KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J., *Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.
- PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
- POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice tuhá na Wikimedia Commons - Galerie borovice tuhá na Wikimedia Commons
