Pieta z dominikánského kláštera v Chebu

socha

Pieta z dominikánského kláštera v Chebu (kolem r. 1350) je jednou z nejvýznamnějších gotických soch dochovaných v Čechách. Je součástí sbírek Galerie výtvarného umění v Chebu, inv. č. P 273.

Pieta z dominikánského kláštera v Chebu
Pieta z dominikánského kláštera v Chebu (1350)
Pieta z dominikánského kláštera v Chebu (1350)
Popis
Výška 161 cm
Šířka 96 cm
Materiál dřevo
Umístění
Umístění Galerie výtvarného umění v Chebu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a zařazeníEditovat

Sousoší sestává ze dvou samostatných, plně plastických soch z olšového dřeva v nadživotní velikosti. Celkové rozměry 161 x 96 x 60 cm.

Sochy jsou ze zadní strany hluboce vydlabány. Při restaurování, které provedl roku 1972 Mojmír Hamsík, byla odstraněna nepůvodní polychromie i četné doplňky zkreslující celkový vzhled[1] a stabilita soch byla zajištěna čepy. Obličej Panny Marie, v minulosti odříznutý a nahrazený novějším, byl rovněž sejmut.[2] Sochu poprvé uvedl do literatury Josef Opitz, který zjistil její souvislost s německým sochařstvím.[3]

Námět Panny Marie s mrtvým Kristovým tělem se osamostatnil ve 13. století ze scény Oplakávání Krista. Kolem roku 1300 se začal objevovat v sochařství. Chebská Pieta reprezentuje nejstarší ikonografický typ, označovaný jako mystická nebo heroická Pieta. Formálně se řadí k východní skupině vertikálních piet, které předcházely horizontální a diagonální typ vrcholné a pozdní gotiky. Podobné Piety se zachovaly ve středním Německu, Bavorsku, Slezsku a Dolní Lužici.[2][4] Úzký vztah ji váže zejména k Pietě z Scheuerfeldu (Museum Veste Coburg)[5], která je považována za výchozí typ,[6] Pietě z Erfurtu[7] a Pietě ze slezské Lubuše.[4]

Veškeré příbuzné piety s vyznačují monumentálními rozměry (výška 161 až 185 cm) i dalšími společnými formálními i kompozičními znaky, drastickým pojetím námětu a často podobným materiálem (většinou topolové dřevo). Kristova hlava, bezvládně pokleslá a s otevřenými ústy, vyjadřuje přesvědčivě hrůzu smrti.[4] Pieta z Coburgu (Scheuerfeldu) má přirozené, logické a správně odpozorované řasení drapérie, kdežto příbuzné německé Piety se vyznačují stylizací převzatého vzoru, zejména směrem k expresivní nadsázce. Podobně je to s ostře řezanými trubicovými záhyby ve spodní polovině sousoší a graficky tvrdým pojetím vlasů, rysů tváře i ostatních vyhroceně stylizovaných tělesných tvarů a drapérií. Chebská Pieta se odlišuje od Erfurtské absencí horizontálního lemu drapérie a místo lineární strohosti záhybů má šat Marie měkké širší a přes sebe zavíjené trubicovité záhyby, jaké se v sochařství uplatnily po polovině 14. století.[8]

Přepjaté zdůraznění Kristových ran, masivní trnová koruna nebo expresivní střídání konkávních a konvexních tvarů spojuje heroické Piety s tzv. bolestnými Krucifixy z konce 13. a počátku 14. století. Oba typy soch měly probudit účast věřících s Kristovým utrpením.[9] Chebský kronikář zaznamenal případ, kdy kázání mnicha před sochou podobného typu rozvášnilo dav, který přímo z kostela vyrazil k pogromu na Židy. Z chebského typu vychází i některé mladší Piety z druhé poloviny 14. století,[10] produkované souběžně s novým typem parléřovské horizontální Piety. Heroická Pieta z Jihlavy s proporčně menší postavou Krista patří k typu Piety corpusculum,[11] vychází z jiného vzoru a blíží se spíše k některým sochám z oblasti severní Itálie.[12]

Heroické vertikální piety souvisejí s typem zbožnosti zaměřeným na Krista, pašije a eucharistii, jaký se pěstoval zejména v ženských cisterciáckých klášterech.[13] Pašijová a eucharistická tématika se objevuje i v dominikánských textech. Chebští dominikáni patřili k saské řádové provincii, kde byly piety produkovány. Původ v prostředí dominikánského řádu, který podporoval kult Božího těla, má i tzv. Přemyslovský krucifix z dominikánského kostela Povýšení svatého Kříže v Jihlavě.[14]

Jiná dílaEditovat


ReferenceEditovat

  1. Ševčíková J, 1975, s. 43
  2. a b Vykoukal J, 2009, s. 127
  3. Josef Opitz, Pieta z poloviny 14. stol. ve sbírce Ringhofferově, Dílo XXVII, 1935-1936, s. 94-96
  4. a b c Kutal A, 1984, s. 225
  5. https://www.deutsche-digitale-bibliothek.de/item/SJALGII6L4J7NYJB2K5EVDGOOQ2ASPCQ#0
  6. Ulrike Heinrichs-Schreiber, Kunstsammlungen der Veste Coburg. Die Skulpturen des 14. bis 17. Jahrhunderts, 1998
  7. Frank Matthias Kammel, Kunst in Erfurt 1300-1360. Studien zur Skulptur und Tafelmalerei, Berlin 2000
  8. Vykoukal J, 2009, s. 135
  9. Vykoukal J, 2009, s. 132-133
  10. KUTAL, Albert. České gotické sochařství. Praha: [s.n.], 1962. S. 30. 
  11. Ševčíková J, 1975, s. 14-15
  12. Milena Bartlová (ed.): Pieta z Jihlavy. Pieta z farního kostela sv. Jakuba v Jihlavě – nový pohled na staré téma. Jihlava 2007
  13. FRINGS, Jutta. Krone und Schleier. Kunst aus mittelalterlichen Frauenklöstern. München: [s.n.], 2005. S. 118–129. 
  14. Ivana Kyzourová (ed.): Přemyslovský krucifix a jeho doba (kat. výst.). Praha 1998
  15. E-sbírky: Pieta z Partoltic
  16. Coburg Pieta. www.veste-coburg.de [online]. [cit. 2019-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-02. 

PoznámkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5; Jiří Vykoukal (ed.), Gothic Art in the Cheb Region, Cheb 2009, ISBN 978-80-85016-93-2
  • Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění, Academia Praha 1984
  • Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, Praha 1962
  • Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975

Externí odkazyEditovat