Pierre-Esprit Radisson

Pierre-Esprit Radisson (v angličtině Peter-Esprit Radisson, cca 1636-1710) byl francouzský dobrodruh, cestovatel, obchodník a „zálesák“ (coureur de bois), jeden ze zakladatelů Společnosti Hudsonova zálivu. Většinu svého života strávil v Severní Americe, kde střídavě pracoval jak pro Francouze, tak pro Angličany.

Radisson
Pierre-Esprit Radisson.jpg
Narození 1636
Avignon nebo Paříž
Úmrtí 1710 (ve věku 73–74 let)
Londýn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Rané obdobíEditovat

O jeho rodičích ani dětství se téměř nic neví. Narodil se pravděpodobně roku 1636 (nebo možná až 1640) a to nejspíše v nebo poblíž Avignonu, kde jeho rodina žila.[1] Do Nové Francie se dostal zřejmě roku 1646 se svou nevlastní sestrou Marguerite Hayetovou. Ta si v roce 1653 vzala Médarda Chouarta Des Groseillierse, muže, který se stal Radissonovým druhem na jeho cestách.

V irokézském zajetíEditovat

První zmínka o Radissonovi je až z jeho zajetí Irokézi, k němuž došlo asi v roce 1651. V té době žil v Trois-Rivières při řece sv. Vavřince. Když se vydal s kamarády na lov, byl přepaden a zajat Mohawky (jeden z kmenů Irokézské ligy), kteří ho odvlekli na své území. Prošel rituálem adopce (smuteční války) a dostal se do významné rodiny, zřejmě původem huronské, přesídlené mezi Irokéze. Podle jeho vlastních slov se k němu všichni od začátku chovali velmi mile a doslova ho rozmazlovali.[2] Rychle se naučil jejich jazyk a začal se zúčastňovat loveckých výprav. S životem mezi Indiány se ale nesmířil a pokusil se o útěk. Byl však chycen a tentokrát už neunikl krutému zacházení. Irokézové ho mučili pro ně běžným způsobem. "Vytrhali mi čtyři nehty a donutili mě zpívat... Přišla žena s chlapcem a řekla mu, aby mi křemenem uřízl prst. Chlapci byly asi 4 roky... nepodařilo se mu to, neboť neměl dost síly... Prst krvácel a žena řekla chlapci, aby z něj vysál krev... Následující ráno... mě opět donutili zpívat... Pak přišli starší muži, jeden si sedl ke mně, zapálil si dýmku a rozžhavený tabák přikládal na můj palec... až byl úplně opuchlý a nehet a maso vypadaly jako uhlíky... Příští den mi pálili nohy a chodidla... Kvůli velkému utrpení jsem už ani nevěděl, jestli žiju nebo jsem mrtvý, měl jsem horečku a velké bolesti."[2] Po této „lehčí“ formě mučení obvykle následovalo extrémně kruté opečení na pomalém ohni, ale Radisson byl této finální tortury ušetřen. Na rozdíl od mnoha jiných zajatců, které Mohawkové přivedli s ním, přežil a byl znovu adoptován svou původní rodinou, která se o něj postarala a za přispění jejích členů se uzdravil. Obdržel indiánské jméno Oninga.

Návrat do Nové FrancieEditovat

V roce 1653 se Radisson vydal s několika svými soukmenovci do Fort Orange (v současnosti Albany), kde za něj Nizozemci nabídli výkupné. On sám to odmítl a vrátil se zpět do své indiánské vesnice. Nicméně po návratu si to rozmyslel, utekl a dosáhl v bezpečí Fort Orange. Nějakou dobu zde působil jako překladatel, ale záhy odjel s lodí do Evropy, do Amsterdamu. Koncem roku 1654 už byl zpět v Nové Francii. Jeho švagr Médard Chouart Des Groseilliers právě v té době odjel na dvouletou cestu do nitra kontinentu. Podle samotného Radissona se cesty účastnil i on, ale jiné prameny toto jeho tvrzení popírají.

S jezuity znovu k IrokézůmEditovat

V době Radissonovy nepřítomnosti zatím došlo k uzavření příměří mezi Irokézi a Francouzi. V roce 1656 navíc jezuité vyslali své členy přímo do nitra Irokézie ustavit zde misii. K další výpravě vyslané v roce 1657, kterou vedl Paul Ragueneau a která mířila do Sainte-Marie-de-Gannentaa (v současnosti okres Onondaga County), se jako doprovod připojil i Radisson. Mezi Irokézy však velmi záhy převládla nespokojenost s přítomností misionářů a plánovali jejich likvidaci. Radisson se rozhodl rafinovaným způsobem jezuity a jejich pomocníky zachránit. Kanadská jeptiška Marie de l’Incarnation, která si vedla o událostech v Nové Francii deník, napsala: "mladý Francouz (Radisson), který byl adoptován významným Irokézem a jenž se naučil jejich jazyk, řekl svému indiánskému otci, že měl sen, že (Irokéz) musí uspořádat oslavu, na níž musí být všechno snědeno, jinak umře."[1] Poslušni splnění poselství snů, přišli všichni Indiáni na oslavu a snědli velké množství zřejmě drogami napuštěných pokrmů a nápojů. Indiáni se tím dostali do takového transu, že si nevšimli, jak Francouzi zatím opouštějí svou misii.

Objevitelské a obchodní cestyEditovat

1659-1660Editovat

Krátce po návratu do údolí sv. Vavřince se Radisson vydal se svým švagrem na cestu k Hořejšímu jezeru a do jeho okolí. Výprava trvala asi jeden rok a tentokrát je z Radissonových zápisků zjevné, že se cesty skutečně zúčastnil. Jako doprovod měli Ottawy a Hurony. Pronikli na západ od Hořejšího jezera a dostali se do kontaktu se Siouxy, pravděpodobně jako vůbec první běloši. Radisson také popsal slavnost mrtvých, která se odehrála v zimě 1659/60 a na níž se sešlo „18 různých národů“. Během roku se jim zřejmě podařilo prozkoumat poměrně velké okolí jezera. V létě 1660 se s velkou skupinou Indiánů a obrovským množstvím kožešin vrátili do Trois-Riviéres. Chamtiví úředníci však většinu nákladu zabavili, dali oběma pokutu a Groseillierse načas zavřeli do vězení s odůvodněním, že cestovatelé neměli na cestování a obchodování povolení od guvernéra. Oba byli tímto jednáním pochopitelně hluboce zklamáni.

Přes Anglii do Hudsonova zálivuEditovat

 
Oblast Hudsonova zálivu na mapě z roku 1779

Po jistých peripetiích se oba dobrodruzi vydali hledat lepší zázemí do Nové Anglie. Odtud zřejmě podnikli několik neúspěšných pokusů dosáhnout Hudsonova zálivu lodí. V roce 1665 opustili Novou Anglii a po dobrodružné cestě, kdy jejich loď zajali a vyrabovali Nizozemci, se přes Španělsko dostali do Londýna. Anglie se neukázala o nic klidnější. V době jejich pobytu zasáhl Londýn požár a epidemie moru. Nicméně oběma se podařilo získat vlivné přátele u dvora a oblíbil si je i král Karel II. V roce 1668 vypluli na dvou lodích na cestu do Hudsonova zálivu, ale jen lodi, na níž byl Groseilliers se podařilo dosáhnout cíle a vrátila se roku 1669 s velkým nákladem kožešin. Krátce na to v květnu 1670 došlo k založení Hudson’s Bay Company (Společnost Hudsonova zálivu). Hned poté se oba cestovatelé vydali znovu do Hudsonova zálivu. Lodě dorazily do oblasti ústí řek Rupert a Nelson a místní území bylo prohlášeno za vlastnictví Hudson´s Bay Company. Oba cestovatelé pak do roku 1675 podnikli několik dalších cest po ose Anglie-Hudsonův záliv.

Zpět k FrancouzůmEditovat

V Nové Francii mezitím rostlo znepokojení ohledně anglických aktivit na severozápadě. Jean Talon, intendant Nové Francie, poslal na západ několik expedic, z nichž jedna pronikla do oblasti Hudsonova zálivu. Jeden z členů expedice jezuita Albanel byl Angličany zajat, ale přesto přesvědčil Radissona a Des Grosseillierse, aby se vrátili do služeb Francouzů. Oba se vydali nejprve do Francie a následně do Kanady. Guvernér Nové Francie Frontenac si s nimi tak trochu nevěděl rady, obával se, jak na jejich případné aktivity zareaguje „prominentní objevitel“ La Salle. Des Grosseilliers zůstal v Trois-Rivieres. Radisson se vrátil do Francie a v letech 1677-78 se zúčastnil loupeživé protiholandsky zaměřené expedice do Afriky a Karibiku. Ta však skončila katastrofou a Radissonovi se sotva podařilo vyváznout životem a dostat se zpět do Francie. Zde mu ministr Jean-Baptiste Colbert sdělil, že jeho vlažné přijetí souvisí i s tím, že v Anglii má stále manželku a tak stále není jisté, zda nepřeběhne zpět. Radisson se jí pokusil přivézt do Francie, ale její otec tomu zabránil. Zde došlo mezitím k založení Compagnie du Nord, která měla hájit hospodářské zájmy Francie na severozápadě Kanady a neoficiálně konkurovat Hudson’s Bay Company. S expedicí Compagnie du Nord se do Kanady nakonec vydal i Radisson, připojil se i Des Grosseilliers a oba se pak podíleli na založení francouzských základen v Hudsonově zálivu. Stalo se tak začátkem 80. let 17. století.

Politika a další změna zaměstnavateleEditovat

 
Logo Společnosti Hudsonova zálivu

Mezitím došlo k několika událostem, jež ovlivnily situaci kolem sporů o Hudsonův záliv. V roce 1683 zemřel nejschopnější ministr krále Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Colbert, na jehož podporu oba dobrodruzi spoléhali. Vztahy mezi Francií a Anglií byly tehdy víceméně přátelské a tak byla snaha jakékoli spory utlumit. Proto Francouzi přestali načas oficiálně podporovat pronikání do této oblasti. Des Groseilliers se vrátil do Kanady a Radisson se znovu stal zaměstnancem Společnosti Hudsonova zálivu (1684). Prakticky záhy se vydal do Hudsonova zálivu a opět zde provedl „převrat“ a obchodní stanici při ústí řeky Nelson převedl pod anglickou správu. Zabavil při tom množství francouzského zboží a přivezl do Anglie i svého synovce Des Groseillierse ml. Francouzi zuřili. Bylo stále zřejmější, že dobré vztahy mezi oběma mocnostmi jsou „nepřirozenou“ záležitostí udržovanou jen díky dynastické politice. I to se mělo brzy změnit.

Poslední roky v Americe a dožití v AngliiEditovat

V březnu 1685 se v Londýně podruhé oženil. Vzal si Margaret Charlotte Godetovou, ale brzy se zase vydal do Ameriky. Francouzi, jmenovitě ministr Seignelay a guvernér Nové Francie Brisay Denonville, hodlali Radissona přivézt zpět na francouzskou stranu ať už dobrovolně nebo násilím. Ten mezitím pobýval v oblasti Hudsonova zálivu. Bylo to v letech 1685-1687 a šlo o poslední roky strávené v Kanadě. V té době byl velmi vlivnou postavou Hundson’s Bay Company a dostával výplatu 100 liber ročně. Nicméně se stále častěji dostával do sporů s dalšími představiteli společnosti. V roce 1687 se vrátil zpět do Londýna a tím jeho cesty skončily. Žil zde až do roku 1710, přičemž se stihl ještě potřetí oženit.

DíloEditovat

O svých cestách napsal v letech 1668-9 francouzsky rukopis, ale ten se ztratil. Nicméně se zachoval anglický překlad.[1] Z různých důvodů si Radisson pár věcí přidal, což lze doložit nejen z jiných pramenů, ale i ze samotného textu. Své pozdější cesty sepsal během svého života v Anglii. Později došlo k jejich kompilaci a vydání pod názvem Voyages of Peter Esprit Radisson, being an account of his travels and experiences among the North American Indians, from 1652 to 1684.

ReferenceEditovat

  1. a b c NUTE, Grace Lee. Radisson, Pierre-Esprit. Dictionary of Canadian Biography – Volume II (1701-1740) [online]. www.biographi.ca [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  2. a b RADISSON, Peter Esprit. Voyages of Peter Esprit Radisson. www.gutenberg.org [online]. 1885 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • DEVOTO, Bernard, 1998. The Course of Empire. [s.l.]: Houghton Mifflin Harcourt, c1952. Dostupné online. ISBN 0-395-92498-7. S. 99. (anglicky) 
  • FLANAGAN, John T. The Minnesota Backgrounds of Sinclair Lewis' Fiction. Minnesota History Magazine. March 1960. Dostupné online. (anglicky) 
  • FOURNIER, Martin, 2002. Pierre-Esprit Radisson: Merchant Adventurer, 1636-1701. [s.l.]: McGill–Queens University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-7735-7428-1. (anglicky) 
  • FRIESEN, Gerald, 1987. The Canadian Prairies: A History. [s.l.]: University of Toronto Press. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-6648-0. (anglicky) 
  • MOOD, Fulmer; TURNER, Frederick J. Radisson and Groseilliers: A Newly Recovered Historical Essay by Frederick J. Turner. Wisconsin Magazine of History. March 1950, s. 318–326. (anglicky) 
  • NEWMAN, Peter C., 1985. Company of Adventurers. [s.l.]: Viking. Dostupné online. ISBN 978-0-670-80877-9. (anglicky) 
  • NEWMAN, Peter C. Empire of the Bay: The Company of Adventurers that Seized a Continent. [s.l.]: Penguin, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-14-027488-2. (anglicky) 
  • NUTE, Grace Lee, 1978. Caesars of the Wilderness: Médard Chouart, Sieur Des Groseilliers and Pierre Esprit Radisson, 1618-1710. [s.l.]: Minnesota Historical Society Press. Dostupné online. ISBN 978-0-87351-128-5. (anglicky) 
  • NUTE, Grace Lee. Radisson, Pierre-Esprit. Dictionary of Canadian Biography. University of Toronto/Université Laval, 1969 (1982), roč. Volume II (1701-1740). Dostupné online. 
  • RADISSON, Pierre Esprit; SCULL, Gideon Delaplaine, 1885. Voyages of Peter Esprit Radisson: Being an Account of His Travels and Experiences Among the North American Indians, from 1652 to 1684. Boston: The Prince Society. Dostupné online. (anglicky) . Voyages Of Peter Esprit Radisson, dostupné online v projektu Gutenberg.
  • RAY, Arthur J., 1996. The Cambridge History of the Native Peoples of the Americas. [s.l.]: Cambridge University Press. ISBN 978-0-5215-7393-1. S. 280. (anglicky) 
  • WARKENTIN, Germaine, 2012. Pierre-Esprit Radisson: The Collected Writings, Volume 1: The Voyages. Redakce Warkentin Germaine. [s.l.]: McGill-Queen's University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-7735-4082-8. (anglicky) 
  • WHITE, Bruce W. The Woman Who Married a Beaver: Trade Patterns and Gender Roles in the Ojibwa Fur Trade. Ethnohistory. Winter 1999, s. 109–147. Dostupné online. (anglicky)