Piaristické gymnázium (České Budějovice)

zaniklé gymnázium v Českých Budějovicích

Piaristické gymnázium bylo v Českých Budějovicích založeno v roce 1761 (zakládací listina byla podepsána dne 9. 5. 1761).[1] Popud k založení tohoto gymnázia vzešel od Gelasia Dobnera. Dne 25. ledna 1762 byla slavnostně otevřena kolej a piaristické gymnázium v Krajinské třídě; slavnostní mše byla sloužena v později zrušeném špitálním kostele sv. Václava – toto datum se považuje za počátek piaristického školství v Českých Budějovicích.[2] V letech 1762–1769 členové řádu zbožných škol (piaristů) vyučovali v Krajinské ulici v budovách bývalého svatováclavského špitálu, který byl zrušen za josefinských reforem a v dalších domech. V letech 1763–1769 byla pro toto gymnázium postavena budova na rohu Biskupské a Široké ulice (základní kámen byl položen dne 13. dubna 1763). Do nové budovy se gymnázium nastěhovalo začátkem listopadu 1769.[1]

Původně budova piaristického gymnázia, od roku 1785 sídlo českobudějovického biskupství
Původně dominikánský konvent, od roku 1785 do roku 1871 piaristické gymnázium

Po zřízení českobudějovické diecéze v roce 1785 se do budovy gymnázia nastěhovalo nově zřízené biskupství a piaristické gymnázium začalo působit v prostorách bývalého dominikánského kláštera, zrušeného za josefinských reforem.[3]

V roce 1804 byl při gymnáziu zřízen filozofický ústav (dvouleté filozofické učení), který byl nejdříve v Krajinské ulici, od roku 1848 pak v Kněžské ulici. V letech 1815 až 1849 na tomto ústavu vyučovali příslušníci cisterciciáckého řádu z Vyšebrodského kláštera.[4]

Ve školním roce 1833/1834 byla zřízena školní knihovna a v roce 1843 samostatná česká studentská knihovna.[5] Ve 40. letech 19. stol. bylo toto gymnázum z hlediska počtu studentů nejnavštěvovanějším mimopražským ústavem.[6] V roce 1849 bylo šestitřídní gymnázium sloučeno s dvouletým filozofickým ústavem. V roce 1862 byla za vyučovací jazyk tohoto osmitřídního gymnázia ustanovena němčina. Pro české žáky byly zřízeny české třídy, které byly v roce 1867 zrušeny, což bylo impulsem pro zřízení českobudějovického českého gymnázia.[5][7]

Členové piaristického řádu byli také u zrodu českobudějovické reálky.

Provoz piaristického gymnázia byl ukončen v roce 1871.[3][7]

Známí učitelé editovat

Známí absolventi editovat

Poznámka editovat

Studoval zde též August Zátka (1847–1935), který studium dokončil na gymnáziu v Jindřichově Hradci.[14]

Reference editovat

  1. a b MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. 
  2. NOVOTNÝ MIROSLAV. Slavnosti [online]. [cit. 2021-01-25]. Encyklopedie Českých Budějovic. Dostupné online. 
  3. a b NOVOTNÝ, Miroslav. Piaristé [online]. [cit. 2020-11-15]. Encyklopedie Českých Budějovic. Dostupné online. 
  4. CHVOJKA, Jiří. Město pod Černou věží : vyprávění z historie Českých Budějovic. České Budějovice: Actys, 1992. ISBN 80-901234-0-6. S. 111. 
  5. a b HOUSKOVÁ, Hana. Česká studentská knihovna a její přínos ke vzniku národního vědomí v Českých Budějovicích: In: Minulost a současnost Českých Budějovic: Studie a materiály I.. [s.l.]: Městský národní výbor v Českých Budfějovicích, 1969. S. 76. 
  6. NOVOTNÝ, Miroslav a koloektiv. Dějiny vyššího školství a vzdělanosti na jihu Čech od středověkých počátků do současnosti. České Budějovice: Jihočeská univerzita ISBN 80-7040-883-9, ISBN 978-80-7040-883-4. OCLC 85714298 S. 94. 
  7. a b NOVOTNÝ, Miroslav. Gymnázia [online]. [cit. 2020-11-15]. Encyklopedie Českých Budějovic. Dostupné online. 
  8. FLIEDR, Bob. Josef Václav Justin Michl. Vltava [online]. 2011-05-24 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  9. MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. 
  10. ŽÁKAVEC, Theodor. Lanna: příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu.. Praha: Spolek československých inženýrů, 1936. S. 16. 
  11. GALVIN, James.J. Nový muž pro nový svět : vůně divokých dřínů. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna, 1994. ISBN 80-901602-2-0, ISBN 978-80-901602-2-4. OCLC 85665670 S. 15. 
  12. MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž - Johann Nepomuk Woldřich. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. 
  13. ŽÁKAVEC (1936), s. 58-59
  14. BLÜMLOVÁ, Dagmar. Sto tváří z jihočeské kulturní historie. [s.l.]: Nová Tiskárna Pelhřimov, 2000. ISBN 80-902584-6-8. S. 98–101.