Pevnost v tahu

Pevnost v tahu nebo konečná pevnost je za daných podmínek největší možné napětí v materiálu při natahování, kterému materiál jako celek odolává, aniž by se porušil.

Dvě svěrací čelisti napínají vzorek materiálu, dokud se neroztrhne. Nejvyšší napětí, jehož bylo před roztržením dosaženo, udává jeho pevnost v tahu.

Hodnota této veličiny může být výrazně odlišná od pevnosti v tlaku. Experimentální údaje ukazují, že u hornin je pevnost v tahu 30x nižší než pevnost v tlaku.[1]

Hodnoty pevnosti v tahu:

Materiál Pevnost v tahu v

N / mm2

Hliník
45[2]
Titan 235[3]
Hořčík 116[4]
Nikl 370[5]
Chrom 370[5]
Měď 200[5]
Ocel St52 520
Uhlíkové nanotrubice 63 000[6][7]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pevnosť v ťahu na slovenské Wikipedii.

  1. JAROŠ, Josef, Vachtl, Josef. Strukturní geologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 437 s. ISBN 80-200-0134-4
  2. Askeland: Materialwissenschaften: Grundlagen - Übungen - Lösungen. Spektrum Akademischer Verlag, 2010.
  3. Leyens: Titan und Titanlegierungen.
  4. Prof. C. Leyens: Skript Eisen- und Nichteisenmetalle, TU Dresden.
  5. a b c Dr. Freudenberger: Skript Nichteisenmetalle, TU Bergakademie Freiberg.
  6. Yu, Min-Feng (2000): "Tensile Loading of Ropes of Single Wall Carbon nanotubes and their Mechanical Properties".
  7. Yu, Min-Feng (2000): "Strength and Breaking Mechanism of Multiwalled Carbon nanotubes Under Tensile Load".

Související článkyEditovat