Pevnost v tahu
Pevnost v tahu nebo konečná pevnost je za daných podmínek největší možné napětí v materiálu při natahování, kterému materiál jako celek odolává, aniž by se porušil.
Hodnota této veličiny může být výrazně odlišná od pevnosti v tlaku. Experimentální údaje ukazují, že u hornin je pevnost v tahu 30x nižší než pevnost v tlaku.[1]
Hodnoty pevnosti v tahu:
| Materiál | Pevnost v tahu v N / mm2 |
|---|---|
| Hliník |
45[2] |
| Titan | 235[3] |
| Hořčík | 116[4] |
| Nikl | 370[5] |
| Chrom | 370[5] |
| Měď | 200[5] |
| Ocel St52 | 520 |
| Uhlíkové nanotrubice | 63 000[6][7] |
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pevnosť v ťahu na slovenské Wikipedii.
- ↑ JAROŠ, Josef, Vachtl, Josef. Strukturní geologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 437 s. ISBN 80-200-0134-4
- ↑ Askeland: Materialwissenschaften: Grundlagen - Übungen - Lösungen. Spektrum Akademischer Verlag, 2010.
- ↑ Leyens: Titan und Titanlegierungen.
- ↑ Prof. C. Leyens: Skript Eisen- und Nichteisenmetalle, TU Dresden.
- ↑ a b c Dr. Freudenberger: Skript Nichteisenmetalle, TU Bergakademie Freiberg.
- ↑ Yu, Min-Feng (2000): "Tensile Loading of Ropes of Single Wall Carbon nanotubes and their Mechanical Properties".
- ↑ Yu, Min-Feng (2000): "Strength and Breaking Mechanism of Multiwalled Carbon nanotubes Under Tensile Load".
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pevnost v tahu na Wikimedia Commons
