Otevřít hlavní menu

Petro Juchymovyč Šelest (ukrajinsky Петро Юхимович Шелест, rusky Пётр Ефимович Шелест, 14. února 1908 Andrijivka22. ledna 1996 Moskva) byl ukrajinský komunistický politik.

Petro Šelest
Шелест П.JPG
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Ukrajiny
Komunistická strana Sovětského svazu

Narození 1.jul. / 14. února 1908greg.
Andrijivka
Úmrtí 22. ledna 1996 (ve věku 87 let)
Moskva
Místo pohřbení Bajkovův hřbitov
Choť Iraida Pavlovna Šelest
Alma mater State Higher Education Institution “Pryazovskyi State Technical University”
Profese státník a politik
Ocenění Leninův řád
medaile Za pracovní udatnost
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
Řád rudé hvězdy
Hrdina socialistické práce
… více na Wikidatech
Podpis Petro Šelest, podpis
Commons Kategorie Petro Shelest
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v chudé rolnické rodině v Charkovské gubernii, pracoval v železničních dílnách. V roce 1923 vstoupil do Komsomolu a v roce 1928 do komunistické strany. Absolvoval metalurgický institut v Mariupolu a po službě v Rudé armádě zastával řídící funkce v různých průmyslových podnicích, od roku 1940 byl profesionálním partajním funkcionářem. Díky spojenectví s Nikitou Sergejevičem Chruščovem stanul v roce 1957 v čele stranického výboru Kyjevské oblasti a v roce 1963 se stal prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny. Od roku 1964 byl členem politbyra ÚV KSSS a od roku 1966 členem předsednictva Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Třikrát mu byl udělen Leninův řád (1958, 1968 a 1971).

Patřil k hlavním iniciátorům invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, kdy osobně převzal od Vasila Biľaka takzvaný zvací dopis.[1]

Jako faktický šéf Ukrajinské sovětské socialistické republiky vládl tvrdou rukou a nechal uvěznit řadu disidentů včetně Vjačeslava Čornovila, zároveň však usiloval o větší autonomii Ukrajiny zejména v ekonomických otázkách, podporoval výuku a vydávání tisku v ukrajinštině.[2] V roce 1970 vydal knihu Naše sovětská Ukrajino, která byla kritizována za nacionalistický obsah a stažena z prodeje. V roce 1972 byl v čele Ukrajiny nahrazen Volodymyrem Ščerbickým a povolán do Moskvy na funkci zástupce předsedy vlády, o rok později byl donucen ze „zdravotních důvodů“ rezignovat na místo ve vládě i v politbyru. Po odchodu z politiky pracoval v leteckém výzkumu, návrat na Ukrajinu mu nebyl dovolen.

Jeho syn Vitalij Šelest je jaderný fyzik, člen-korespondent ukrajinské Akademie věd.

ReferenceEditovat

  1. HERTL, David. Pjotr Šelest. Kremelský „jestřáb“, který obdržel na záchodcích zvací dopis. Český rozhlas Plus [online]. 2018-08-16 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  2. ADAMEC, Jan. Petro Šelest vinil z invázie Brežneva. Historyweb.sk [online]. 2018-08-20 [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazyEditovat