Petr Kropotkin

ruský anarchista
Na tento článek je přesměrováno heslo Kropotkin. O ruském městu pojednává článek Kropotkin (město).

Kníže Petr Alexejevič Kropotkin (rusky Пётр Алексеевич Кропоткин; 27. listopadujul./ 9. prosince 1842greg., Moskva8. února 1921, Dmitrov) byl ruský revolucionář a publicista, geograf a geolog a zároveň jeden z předních ruských anarchistů a jeden z prvních zastánců a teoretiků anarchokomunismu. Vzhledem k jeho knížecímu titulu a jeho důležitosti jako anarchisty byl koncem 19. a začátkem 20. století nazýván „Anarchistický kníže“. Oscar Wilde ho nazval „novým Kristem přicházejícím z Ruska“. Podílel se také jako přispěvatel do 11. vydání Encyclopædie Britannica z roku 1911.

Petr Kropotkin
Petr Kropotkin, fotografováno Nadarem
Petr Kropotkin, fotografováno Nadarem
Celé jménoPetr Alexejevič Kropotkin
Regionruská filosofie
západní filosofie
Obdobífilosofie 19. století
filosofie 20. století
Narození9. prosincegreg. / 27. listopadujul. 1842
Moskva, Ruské impérium
Úmrtí8. února 1921 (ve věku 78 let)
Dmitrov, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Škola/tradiceanarchokomunismus
Oblasti zájmuautorita, spolupráce, politika, revoluce, práce, ekonomie, zemědělství, evoluce, geografie, literatura, věda, filosofie, etika
Význačné idejezakladatel anarchokomunismu
Významná dílaMutual Aid: A Factor of Evolution, The Conquest of Bread, Fields, Factories, and Workshops, The Great French Revolution: 1789–1793, Memoirs of a Revolutionist, Russian Literature, Ideals and Realities a Ethics: Origin and Development
VlivyMarx, Engels, Proudhon, Bakunin, Darwin
Vliv naBerkman, Malatesta, Wilde,[1] Tolstoj,[2], Kafka,[3] Machno,[4] Rocker,[5] Kōtoku,[6] Brown, Ward, Galleani, Goldman, Woodcock, Bookchin,[7] Black, Chomsky,[8] Gould Ursula K. le Guin
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Kropotkinova kresba z Finska

Narodil se v rodině starobylého knížecího rodu, měl staršího bratra Alexandra. Jeho bratranec Dmitrij byl později zavražděn revolucionářem Grigorijem Goldenbergem. V 15 letech nastoupil na studia v prestižní aristokratické vojenské akademii, do Pážecího sboru v Petrohradu, po jejichž dokončení se stal komorníkem cara Alexandra II. V roce 1868 získal důstojnickou hodnost a odešel sloužit k Amurskému kozáckému vojsku. Poté v roce 1862 odjel na pět let na Sibiř, kde se zabýval vědeckou a společenskou činností (účastnil se geografických expedicí). Určil směr, kterým se táhnou základní horské masivy Asie, tj. od jihozápadu na severovýchod.[9] Poté vystoupil s hypotézou, jejíž základem byla myšlenka o dávném zalednění celé Evropy.[9] Roku 1867 odjel do Petrohradu, kde nastoupil do zaměstnání na univerzitě, a o rok později byl zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku 1872 se po cestě do Švýcarska se v Jurské federaci setkal s následovníky svého krajana Michaila Bakunina a přešel na pozice anarchismu, s Michailem Bakuninem se však nikdy nesetkal. Po návratu do Ruska se věnoval anarchistické propagandě, vstoupil do kroužku „čajkovců“, po jehož zničení byl zatčen a uvězněn v Petropavlovské pevnosti. V roce 1867 uskutečnil útěk z vězeňské nemocnice a prchl do zahraničí. Během 40 let v exilu se z něho stal jeden z nejvýznamnějších činitelů anarchistického hnutí – vystupoval na schůzích, účastnil se kongresů anarchistické Internacionály a veřejných akcí, psal propagační publikace a založil noviny. Vstoupil do První internacionály v roce 1872. Roku 1881 byl pro své aktivity vyhoštěn ze Švýcarska. Dva roky na to byl, ač nevinen [zdroj?!], odsouzen k pěti letům vězení, ale v roce 1886 byl pod tlakem veřejnosti předčasně propuštěn a odjel do Anglie. V následujících letech vyšla jeho nejznámější díla jak z oblasti vědy (především geografie) tak i anarchistické teorie. Od roku 1892 přispíval po deset let do anglického periodika Nineteenth Century do rubriky Recent Science, kterou před ním vedl Thomas Henry Huxley.[10] Po únorové revoluci 1917 se vrátil do Ruska, avšak jeho působení na ruský lid bylo brzy omezeno bolševickou vládou – byl vystěhován z Moskvy do Dmitrova. Ve svých dopisech se ještě snažil varovat dělníky v Evropě před bolševickou diktaturou – ale marně. Záhy na to zemřel. Jeho pohřeb se stal s Leninovým povolením posledním hromadným shromážděním anarchistů v Rusku až do rozpadu Sovětského svazu.

MyšleníEditovat

 
Kropotkin s ministrem války Pavlem Miljukovem (vlevo) roku 1917

Petr Kropotkin byl významným kritikem sociálního darwinismu. Kropotkin nepřijal názor, že biologie podněcuje boj o život a soutěž, a místo toho tvrdil, že úspěšné byly takové druhy, které využily kolektivní energii a byly schopné vzájemné pomoci neboli spolupráce.[11]

Jeden odvážný čin vykoná více práce nežli tisíce brožurek.
— Petr Kropotkin

DíloEditovat

Vydání v češtiněEditovat

  • Mládeži, Chicago, Budoucnost, 1885, 40 stran, Epištoly revoluce č. 1/1885
  • Revoluční vlády, New York, časopis Volné listy, 1890
  • Zákon a autorita, New York, Skupina Bezvládí, 1893
  • Revoluční duch, New York, Skupina Bezvládí, 1894
  • Mravouka anarchie, překlad M. Hodek, New York, Dělnické listy, 1896
  • Slova revolucionáře : revoluční menšiny, překlad J. A. P., New York, Dělnické listy, 1897
  • Pařížská komuna, překlad J. Nekvasil, New York, Dělnické listy, 1898
  • Kollektivism a komunism, překlad Vilém Körber, Praha, nákladem redakce Omladiny (Viléma Körbera), 1899, 20 stran
  • Slova vzpůrcova. 1. díl, New York, Skupina Bezvládí, 1898
  • Slova vzpůrcova. 2. díl, New York, Skupina Bezvládí, 1899
  • Slova vzpůrcova. 3. díl, Pařížská komuna, New York, Skupina Bezvládí, 1900
  • Kommunismus a anarchie, New York, 1901
  • Velká revoluce, Praha, Nový kult, 1903
  • Paměti revolucionářovy, překlad Emanuel Volný, Praha, Samostatnost, 1906–1907
  • Anarchistická morálka, New York, Volné listy, 1907, 40 stran
  • Buřičovy řeči, překlad Petr Pohan, Praha, Čas. Komuna (Karel Vohryzek a Ladislav Knotek), 1907, 213 stran
  • Kollektivistické námezdnictví, výňatek z La conquête du pain, překlad V. Icha, Plzeň, Sdružení českých neodvislých socialistů, 1914
  • Anarchistická morálka : Komunism a anarchie : Velká revoluce, Praha, Fr. Borový, 1919, 137 stran
  • Mladým lidem : sto let čekání, překlad Junius, Praha, Fr. Borový : Průlom, 1920
  • Pole, továrny a dílny, překlad Vlasta Borek, Praha, Mladé proudy, 1920
  • Pospolitost, překlad z angl. A. A. Hoch, Praha, Družstvo Kniha, 1922
  • Moderní věda a anarchie, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1922
  • Herbert Spencer – jeho filosofie, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1923
  • Historická úloha státu, překlad V. Borek, Praha, B. Vrbenský a V. Borek, 1926(?)
  • Anarchistická morálka, Praha, Doutnák, 1992, bez ISBN, 28 stran
  • Anarchistická etika, česky (překlad Alan Černohous). Votobia, Olomouc 2000, ISBN 80-7198-050-1, 128 stran. Obsahuje překlady děl:
    • Etické principy anarchismu (původní francouzská verze vyšla pod názvem Morále Anarchiste, noviny La Révolte, 1890, jinak vycházelo též pod názvy Etika anarchismu či Chléb a svoboda – např. Londýn 1907)
    • Spravedlnost a mravnost (v původní verzi přednáška z roku 1888 v posluchárně Ancotského bratrstva v Manchesteru, tištěná verze vyšla rusky 1920)
    • Morální volba L. N. Tolstého (původně série 8 přednášek v roce 1901 na Lowellsově institutu v anglickém Bostonu, knižně vyšlo v rámci Kropotkinovy knihy Ideály a realita v ruské literatuře)
    • O smyslu odplaty (vyňatá 9. kapitola z knihy O francouzských a ruských věznicích, Petrohrad 1906)
  • jiný český překlad Etických principů anarchismu: Anarchistická morálka, Kalendář revolucionářů na rok 1904, Anarchy Wiki

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MARSHALL, Peter. Demanding the Impossible: A History of Anarchism. [s.l.]: PM Press, 2009. ISBN 9781604862706. S. 177. (anglicky) 
  2. TOLSTOJ, Lev Nikolajevič; MobileReference. Works of Leo Tolstoy. [s.l.]: MobileReference, 2007. ISBN 9781605011561. (anglicky) 
  3. GRAY, Richard T. A Franz Kafka Encyclopedia. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2005. Dostupné online. ISBN 9780313303753. S. 170. (anglicky) 
  4. SCHARLAU, Winfried. Who is Alexander Grothendieck? Part 1: Anarchy. [s.l.]: Books on Demand, 2011. ISBN 9783842340923. S. 30. (anglicky) 
  5. GRAUR, Mina. An Anarchist Rabbi: The Life and Teachings of Rudolf Rocker. New York: St. Martin's Press, 1997. ISBN 978-0-312-17273-2. S. 22–36. (anglicky) 
  6. PEREZ, Louis G. Japan at War: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO ISBN 9781598847420. Kapitola Kōtoku Shūsui (1871–1911), s. 190. (anglicky) 
  7. BOOKCHIN, Murray. The Ecology of Freedom. Oakland: AK Press, 2005. Dostupné online. S. 11. (anglicky) 
  8. Noam Chomsky Reading List [online]. Left Reference Guide [cit. 2014-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-08. (anglicky) 
  9. a b HUDEČEK, Theodor. Peter Kropotkin : Život a dielo. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1970. S. 12. (slovensky) 
  10. KROPOTKIN, Petr. Moderní věda a anarchie. Praha: Socialistická knihovna SOLIDARITA, 1922. S. 5–6. (česky) 
  11. HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. Praha: Victoria Publishing, 1994. ISBN 80-85865-10-6. Kapitola Kolektivistický anarchismus, s. 194. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • TOMEK, Václav; SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus : svoboda proti moci. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-781-2. Kapitola 10. Buřičova morálka a pospolitost, s. 200–236. 
  • HUDEČEK, Theodor. Peter Kropotkin : Život a dielo. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1970. 72 s. (slovensky) 
  • PURCHASE, Graham (přeložil WOHLMUTH, Petr). Evoluce a revoluce. Úvod do života a myšlenek P. A. Kropotkina. Praha: Neklid, 2020. 256 stran. ISBN 978-80-907562-6-7.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat