Petr Canisius

jezuitský teolog a kazatel

Svatý Petr Canisius, původně Peter Kanis, někdy též počeštěně Petr Kanisius (8. května 1521, Nijmegen, Nizozemí21. prosince 1597, Freiburg im Üechtland, Švýcarsko) byl významný jezuitský teolog a kazatel, autor prvních katolických katechismů a jedna z hlavních postav katolické reformy kolem tridentského koncilu. Roku 1925 byl prohlášen učitelem církve. Jeho památka se slaví 21. prosince.

Svatý Petr Kanisius
Učitel církve
Narození8. května 1521
Nijmegen
Úmrtí21. prosince 1597
Freiburg im Üechtland
Svátek21. prosinec
Místo pohřbeníFreiburg im Üechtland
Státní občanstvíŠpanělské Nizozemí
ŘádTovaryšstvo Ježíšovo
Vyznáníkatolická církev
Blahořečen1854 papežem Piem IX.
Svatořečen21. května 1925 papežem Piem XI.
ÚřadyJezuita
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributylebka, krucifix, katechismus, pero
Patronembiskupství innsbruckého a brixenského; katolického školství v Německu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Petrus Canisius (1600)

Život editovat

Canisiův otec byl starostou města Nijmegen. Petr Canisius studoval práva a filosofii, potom přestoupil na teologii na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Roku 1543 se setkal s Petrem Faberem, jedním ze zakladatelů jezuitského řádu, do něhož také vstoupil (jako první Nizozemec) a spoluzakládal v Kolíně první jezuitskou kolej v Německu. Roku 1546 byl vysvěcen na kněze a roku 1547 se na pozvání augsburského biskupa účastnil Tridentského koncilu. Roku 1549 složil v Římě slavné sliby, získal doktorát teologie v Bologni a pak byl dva roky profesorem a rektorem univerzity v Ingolstadtu (dnešní Ludvík-Maxmiliánova univerzita v Mnichově). V letech 1552–1556 byl kazatelem ve vídeňské katedrále a krátce i administrátorem tamního biskupství(1554–1555). Roku 1554 vydal svůj první katechismus pro kněze a 1556 by jmenován provinciálem jezuitů pro jižní Německo, české země a Rakousko. Téhož roku přivedl do Prahy 12 spolubratří a založil s nimi jezuitskou kolej na Starém Městě pražském, západní křídlo později dostavěného (Klementina), zvané zprvu po něm Canisium, tam také kázal. Pak působil jako kazatel v řadě německých měst, zejména v Mnichově, Ingoldtadtu, Innsbrucku a Augsburgu. Roku 1558 cestoval s papežským nunciem do Polska, 1559 se zúčastnil říšského sněmu v Augsburgu a roku 1562 opět koncilu v Tridentu(trval totiž v l.1545-1563). Roku 1580 založil kolej ve Fribourgu (Freiburg im Üechtland) ve Švýcarsku, kde také zemřel a je v univerzitním kostele pochován.[1]

Roku 1854 byl blahořečen (tj. beatifikován) a 21. května 1925 byl kanonizován=svatořečen.

Dílo editovat

Canisius vydal spisy kazatele a mystika J. Taulera (1543), Cyrila Alexandrijského a Lva Velikého. Napsal první katolické katechismy jako odpověď na katechismy reformátorů:

  • Velký katechismus (Summa doctrinae christianae, latinsky 1555, německy 1556), určený pro kněze,
  • Malý katechismus (latinsky a německy 1558, přeložen do dalších 10 jazyků) a
  • Střední katechismus (1558).

Za jeho života se dočkaly více než 200 vydání a podstatně ovlivnily tehdy vznikající Římský katechismus (Tridentský). Napsal řadu dogmatických a apologetických spisů, které se vyznačují velmi zdvořilým postojem k odpůrcům. I v osobním styku Canisius imponoval výmluvností, ale hlavně respektem ke svým protivníkům, které nikdy nenazýval kacíři nebo bludaři a svým současníkům ostře vytýkal, že s lidmi odlišné víry nejednají tak, aby je z omylů vyléčili, ale že z nich dělají nevyléčitelné. Stejně ostře vystupoval i proti chybám své vlastní církve.

Roku 1854 byl Petr Canisius prohlášen blahoslaveným, roku 1925 svatým a učitelem církve. Jeho svátek se slavil 21. dubna, od roku 1969 se slaví ve výroční den jeho smrti 21. prosince. Canisiovo jméno nese řada jezuitských škol po celém světě.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ottův slovník naučný, heslo Canisius.

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Tento článek je založen z části na informacích z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie (viz odkazy vlevo).