Perzekuce pohanů v pozdní antice
Perzekuce pohanů v pozdní antice začala již během vlády Konstantina I. (306–337), který v roce 313 Ediktem milánským povolil křesťanské vyznání, tedy ještě v době kdy měly tradiční kulty v Římské říši většinu. Konstantin například daroval půdu kostelům na úkor starých chrámů.[1] V roce 341 císař Constantius II. zakázal pořádání pohanských obětí a v roce 356 se staly oběti a uctívání obrazů hrdelním zločinem a bylo přikázáno zavřít všechny chrámy. Když v roce 357 navštívil Řím, nechal ze senátu odstranit oltář Vítězství, ačkoliv socha zde dosud zůstávala.[2] Císař Julianus (360–363) obnovoval tradiční kulty, ale za vlády císaře Gratiana (367–383) se objevila další omezení. V roce 381 se Gratian vzdal titulu pontifex maximus a v roce 382 na podnět Ambrosia opět odstranil oltář Victorie ze senátu, zrušil kněžským kolegiím jejich dotace, odebral jim majetky, z nichž fungovaly, a zabránil jim získávat další majetek. To se týkalo například kolegia vestálek či pontifiků.[1][3]
V roce 392, za vlády Theodosia, pak došlo k úplnému zákazu tradičních kultů, včetně jejich praktikování v soukromí. V západní části říše začal zákon de facto platit nejspíše až v roce 394, po porážce Eugenia, jež do jisté míry podporoval tradiční náboženství. Následovalo ve velké míře ničení starých náboženských staveb. V roce 393 byly zakázány i olympijské hry.[1] Za vlády východořímského císaře Theodosia II. (408–450) byly přijaty další zákony proti pohanům, ale také proti Židům a kacířům. Předpisy však často nebyly vynucovány a mnoho vyznavačů tradičních kultů dále působilo ve vysokých pozicích. V roce 415 padla v Alexandrii novoplatónská filosofka Hypatia za oběť běsnění davu přívrženců biskupa Kyrilla, přičemž nikdy nedošlo k potrestání viníků.[4]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Persecution of pagans in the late Roman Empire na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila; MELOUNOVÁ, Markéta. Římské císařství II. Dominát. [online]. Masarykova univerzita [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-26.
- ↑ THOMPSON, Glen L. Constantius II and the first removal of the Altar of Victory. In: AUBERT, Jean-Jacques. A Tall Order. Writing the Social History of the Ancient World. [s.l.]: Walter de Gruyter, 2012. ISBN 9783110931419. S. 87–71.
- ↑ The End of Paganism [online]. The University of Chicago [cit. 2020-08-04]. Dostupné online.
- ↑ DEMANDT, Alexander. Geschichte der Spätantike: das römische Reich von Diocletian bis Justinian, 284-565 n. Chr.. München: C.H. Beck, 1998. ISBN 3-406-44107-6. S. 135.