Perská zahrada

Termín Perská zahrada (persky باغ ایرانی) označuje formální palácové nebo rekreační zahrady starověku, středověku i novověku v Íránu a sousedních oblastech. Tento tradiční styl ovlivnil vzhled zahrad od Andalusie po Indii. Tádž Mahal z období Mughalské říše je jednou z největších perských zahrad světa, ale známá je rovněž obdivovaná zahrada Alameda de la Alhambra u zámeckého komplexu Alhambra. Typické úpravy zahradní architektury v perské zahradě jsou prováděny podle zásad sadovnické tvorby.

Perské zahrady
Světové dědictví UNESCO
Eram Garden 2.jpg
Smluvní stát ÍránÍrán Írán
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iii, iv, vi
Odkaz 1372 (anglicky)
Oblast Asie a Pacifik
Zařazení do seznamu
Zařazení 2011 (35. zasedání)

HistorieEditovat

Perské zahrady mohou pocházet počátku období 4000 př. n. l. Zahrada je s typickou osovou linií vytvářenou vodní nádrží nebo tokem a symbolizuje ráj a čtyři zoroastriánské prvky oblohy, země, vody a rostlin, podobně jako je tomu u mnoha úprav zahrad ve starověku. Zdobená keramika z té doby zobrazuje typický plán perské zahrady. Pod vlivem zoroastrismu se voda v umění stala důležitější. Tento trend se projevil v zahradního designu větším důrazem na fontány a nádrže v zahradách. Perská zahrada bývá rozdělena do čtyř sektorů, přičemž voda hrála důležitou roli jak pro zavlažování, tak pro zdobení.

Invaze Mongolů do Persie ve třináctém století vedla k využití dalších ozdobných objektů v zahradě. Mongolská říše zavedla tradici perských zahrad do dalších částí světa, zejména do Indie. Evropská zahradní architektura začala ovlivňovat sadovnickou tvorbu v Persii koncem 18. století, zejména barokní úpravy tehdy běžné ve Francii. Západní vlivy vedly ke změnám ve využívání vody a druhů použitých rostlin.

Světové dědictví UNESCOEditovat

Děvět perských zahrad rozesetých po celém Íránu bylo v roce 2011 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO pod společnou položkou pojmenovanou jednoduše Perské zahrady. Jsou příkladem rozmanitosti perských zahradních návrhů, které se vyvinuly a přizpůsobily různým klimatickým podmínkám, při zachování principů, které mají kořeny v dobách Kýra Velkého, 6. století před naším letopočtem. Tyto zahrady, jejichž historie sahá do různých období od 6. století před naším letopočtem, obsahují také budovy, pavilony a zdi, stejně jako důmyslné zavlažovací systémy. Obrys zahrady v Pasargady, postavený kolem 500 př. n. l., je dodnes viditelný.

Zahrada Město Souřadnice Rozloha (ha)
historická zahrada v Pasargady Pasargady 30°12′ s. š., 53°10′46″ v. d. 249,65
zahrada Eram Šíráz 29°38′9″ s. š., 52°31′31″ v. d. 12,7
zahrada Chehel Sotun Isfahán 32°39′27″ s. š., 51°40′20″ v. d. 5,8
zahrada Fin Bagh-e Shah 33°56′47″ s. š., 51°22′21″ v. d. 7,6
zahrada Abas Abad Altappeh 36°39′55″ s. š., 53°35′44″ v. d. 420,2
zahrada Shazdeh Mahan 30°1′26″ s. š., 57°16′56″ v. d. 5,5
zahrada Dolat Abad Jazd 31°54′12″ s. š., 54°21′7″ v. d. 8,0
zahrada Pahlavanpur Mehriz 31°33′38″ s. š., 54°26′28″ v. d. 3,5
zahrada Akbariyeh Bírdžand 32°51′10″ s. š., 59°13′41″ v. d. 3,4

Další zahrady chráněné UNESCEM jsou Tádž Mahal, Humájúnova hrobka, Šalimarovy zahrady, Bagh-e Babur, Generalife a Alhambra.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

Dostupné mapy ke článku

LiteraturaEditovat

  • Khonsari, Mehdi; Moghtader, M. Reza; Yavari, Minouch (1998). Perské zahrady - ozvěny ráje.(The Persian Garden: Echoes of Paradise). Mage Publishers. ISBN 0-934211-46-9
  • Rochford, Thomas (1999). Isfahan "Sloh perské zahrady"(Isfahan "Persian Garden Design"). Retrieved 3 February, 2005.
  • Newton Wilber, D (1979). Perské zahrady a zahradní pavilony (Persian gardens and garden pavilions). Washington.

Externí odkazyEditovat