Perkmistr viničních hor

povolání

Perkmistr viničních hor byl původně královský, později městský úředník, který měl na starosti označování pozemků vhodných k zakládání vinohradů, vykonával jurisdikci nad trestnými činy v prostoru vinohradů, dohlížel na majetkové transakce spojené s vinicemi a řešil spory týkající se hranic zemědělských pozemků, nejen vinic. Na Moravě je funkce písemně doložena už ve 13. století, v Čechách o století později.

Historie úřadu a jeho kompetence editovat

 
Okopávání vinice, 1493

V roce 1266 ustanovil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku perkmistrem vinic v Kroměříži tamního měšťana Konráda z Landsperku. To je první zmínka u tomto úřadu na území Čech a Moravy.[1] Název úřadu je odvozený z německého Bergmeister. V německé jazykové oblasti se s perkmistrem setkáváme rovněž, lze uvést např. Vídeň[2] nebo Bavorsko.[3]

Ve středověku zavedly pěstování vinné révy v Čechách kláštery a další církevní instituce. Dělo se tak od 10. století. Od 13. století se ojediněle zakládaly vinohrady i v okolí nově zakládaných královských měst. Až teprve Karel IV. dvěma listinami z roku 1358 zavedl do vinohradnictví řád. První z nich z 16. února bylo určené pro Staré Město pražské. Panovník v něm nařizoval všem, kdo vlastnili pozemky vhodné k vysazení vinic, aby začali do 14 dnů. Nad těmito pracemi měl dohlížet perkmistr.[4] Ve druhé listině z 12. května téhož roku rozšířil král nařízení o vysazování vinic na celé království. Staroměstský perkmistr měl dohlížet na viniční hospodaření v celé zemi.[5] Protože však s pěstováním vína neměli měšťané zkušenosti, začalo se s ním většinou mnohem později. V Žatci např. jsou vinice písemně doložené až roku 1380,[6] ve stejném roce i v Lounech.[7]

Působnost pražského perkmistra však zřejmě zůstala omezena převážně na hlavní město. Až na jednu výjimku není známý doklad o jeho aktivitě vůči ostatním královským městům. Tou je povolení dvěma žateckým měšťanům založit vinici u Staňkovic. Listina je obsažena v žatecké formulářové sbírce, není datovaná a jméno pražského perkmistra je nahrazeno iniciálou „N“.[8] V českých královských městech postupně vznikly samostatné perkmistrovské úřady. Písemně je to doloženo v Litoměřicích,[9] ve Slaném, [10] v Žatci,[11] ve Stříbře a v Kadani.[12] Podrobně jsou dějiny perkmistrovského úřadu zpracovány jen pro dvě města: Prahu[13] a Louny.[14]

 
Degustace, 1549

Zatímco v Praze je funkce perkmistra ustanovena už v králově privilegiu z roku 1358, doba vzniku tohoto úřadu v jiných českých městech známa není. Jedinou výjimku tvoří Žatec. V roce 1399 udělil Václav IV. městu viniční právo, v němž měšťanům povolil každoročně či podle potřeby jmenovat vlastního perkmistra.[15] V pojetí Karla IV. měl perkmistrovský úřad zeměpanský charakter, ještě ve 14. století ale zřejmě přešel do městské kompetence.

Nejstarší doklad o perkmistrech v Lounech pochází z roku 1545, kdy byli do funkce jmenováni městskou radou.[16] Po potlačení stavovského odboje vydal roku 1547 Ferdinand I. Habsburský pro Prahu, Žatec a Louny listinu, ve které si ponechal jmenování perkmistra ve své kompetenci.[17] S rozvojem vinařství ve 2. polovině 16. století si však právo jmenovat perkmistra převzala opět královská města.

V Praze jmenovali perkmistra staroměstští konšelé. Býval to zpravidla člen městské rady a jeho funkční období trvalo dva až tři roky. Perkmistr měl od roku 1404 k ruce čtyři konšely, po roce 1547 byl jejich počet zvýšen na osm. Perkmistr měl k dispozici písaře a měřiče, kteří také museli mít městské právo. Měřič je doložený už v 15. století, kdy se v městských knihách označuje jako „mensurator vinearum“. Do perkmistrovského úřadu zde patřili rovněž přísežní vinaři, kteří měli postavení cechmistrů. Do roku 1753 vzniklo v Praze 214 svazků perkmistrovských register. Až do konce existence úřadu v 18. století úřadovali perkmistři ve svých domech, úřední dny nebyly vymezeny.[18]

 
Vinná réva, sud na víno, vinař a bednář, graduál města Loun, 1563

V Lounech, které byly v 16.–18. století kolem dokola obklopeny vinohrady, byla situace odlišná. Perkmistři se ustanovovali jednou do roka zároveň s instalací dalších městských úřadů. Jejich počet kolísal mezi třemi a šesti, nejčastěji byli jmenováni čtyři. Do poloviny 17. století se perkmistrovský úřad skládal ze dvou konšelů, obecního staršího a zástupce obce. Zatímco v Praze vykonával pro perkmistrovský úřad geodetické práce měřič, v Lounech to byl „obecní vážný“. Ten opatroval úřední provaz o délce 52 loktů (30,8 m) a za odměnu vykonával pro perkmistry také různé pochůzky. Perkmistrovský úřad vedl, stejně jako v Praze, samostatná registra. Neměl však vlastního písaře; do knih, které se dochovaly tři z let 1564–1778, zapisovali sami perkmistři. Perkmistři z řad konšelů se rekrutovali nejčastěji z místní majetkové elity. Bylo běžné, že úřad vykonávali několik let po sobě.[19]

Kompetence perkmistrů v Praze a Lounech byly značně odlišné a samozřejmě časem procházely proměnou. Pražští perkmistři vedli tzv. viniční knihy, kam se zapisovaly majetkové transakce s vinohrady, a vybírali z nich daně. Tyto dva atributy úřadu v Lounech absentují. Zde měli perkmistři na starosti organizaci práce ve vinohradech, stanovovali odměny dělníkům na vinicích, ve spolupráci s městským rychtářem trestali drobnou hospodářskou kriminalitu (nejčastěji pych) v areálu viničních hor. Největší část agendy lounských perkmistrů tvořily spory o hranice zemědělských pozemků, a to nikoliv jen vinic. Tuto agendu perkmistrům uložila instrukce z roku 1589, vydaná městskou radou, která upravovala viniční hospodaření na pozemcích patřících městu a jeho obyvatelům. S postupným zánikem pěstování vinné révy perkmistrovský úřad v poslední čtvrtině 18. století zanikl.[20]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. JIREČEK, Hermenegild. Codex iuris bohemici, díl I. Praha: I. L. Kober, 1867. XII + 447 s. S. 159. 
  2. Vídeňské vinařství v novověku.
  3. Weber, Andreas Otto, Studien zum Weinbau der altbayerischen Klöster im Mittelalter, Steiner, Stuttgart 1999, s. 211–212, ISBN 3-515-07290-X online.
  4. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed). Privilegia měst pražských (CIM I). Praha: Nákladem obce královského hlavního města Prahy, 1884. 811 s. S. 107–112.  (Dále jen CIM I).
  5. CIM I, s. 113–116.
  6. SCHLESINGER, Ludwig (ed). Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526. Prag, Leipzig, Wien: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 291 s. S. 51. 
  7. ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 69. 
  8. ČELAKOVSKÝ, Jaromír (ed). Privilegia královských měst venkovských z let 1225-1419 (CIM II). Praha: [s.n.], 1895. 1297 s. S. 923–926.  (Dále jen CIM II).
  9. LIPPERT, Julius. Geschichte der Stadt Leitmeritz. Prag: Verlag des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1881. 664 s. S. 286. 
  10. KŘESADLO, Karel. Správa a soudnictví ve Slaném v polovině 16. století. In: Středočeský sborník historický. [s.l.]: [s.n.], 1975. S. 177.
  11. HOLODŇÁK, Petr; EBELOVÁ, Ivana (eds). Žatec. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 515 s. ISBN 80-7106-443-2. S. 132. 
  12. WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst. Život veřejný v XV. a XVI. věku, díl II.. Praha: Matice česká, 1892. 902 s. S. 357–365.  Winter uvádí poslední dva příklady.
  13. VÁLKOVÁ-FRÝZOVÁ, Marie. Úřad perkmistra pražských viničních hor. In: Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy, sv. 6. [s.l.]: [s.n.], 1930. S. 11–113.(Dále jen Válková-Frýzová 1930).
  14. ROEDL, Bohumír. Úřad perkmistrů v Lounech v průběhu 16.–18. století. In: Sborník archivních prací. Praha: Archivní správa Ministerstva vnitra ČR, 2003, č. 1. S. 3–59. (Dále jen Roedl 2003).
  15. CIM II, s. 923–926.
  16. Roedl 2003, s. 12.
  17. CIM I, s. 389 (Praha); Wunš, Rudolf, Dějiny svob. král. města Loun od počátku až do dob nejnovějších, Louny 1868 (Louny); Státní okresní archiv Louny, fond Archiv města Žatce, inv. č. 23 (Žatec).
  18. Válková-Frýzová 1930, s. 11–21.
  19. Roedl 2003, s. 21–33.
  20. Roedl 2003, s. 35–40.

Literatura editovat

  • Janderová, Helena, Perkmistři a písaři hor viničných v Praze (1547–1618), in: Zpravodaj Genealogické a heraldické společnosti 1980, č. 3, s. 26–41. Krátké biogramy osob uvedených v názvu článku + 12 erbů vybraných měšťanů.
  • Nováček, V. J., Výpisy z knih vinničných z let 1357–1576, Archiv český (AČ) 15, Praha 1896, s. 509–560; AČ 18, Praha 1900, s. 322–400. Jedná se o výběrovou edici zápisů v pražských perkmistrovských registrech.
  • Winter, Zikmund, Z knih perkmistrovských, Květy 9, 1887, s. 84ff., 186ff., 293ff., 433ff., 543ff., 643ff. Popularizující seriál o pěstování a konzumaci vína v Praze na základě perkmistrovských register.

Související články editovat

Externí odkazy editovat