Paul Sabatier
Paul Sabatier (5. listopadu 1854, Carcassonne – 14. srpna 1941) byl francouzský chemik. Byl ženatý a měl čtyři dcery.
| Paul Sabatier | |
 | |
| Narození |
5. listopadu 1854 Carcassonne |
|---|---|
| Úmrtí |
14. srpna 1941 (ve věku 86 let) Toulouse |
| Bydliště | Francie |
| Alma mater |
École normale supérieure lycée Pierre-de-Fermat |
| Zaměstnavatelé |
Université de Toulouse University of Bordeaux |
| Ocenění |
La Caze Prize of the Academy of Sciences (1897) Jecker Prize (1905) Nobelova cena za chemii (1912) Davyho medaile (1915) Albert Medal (1926) … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ve své doktorské práci se věnoval termochemii síry a kovových sulfidů. V Toulouse pokračoval ve fyzikálním a chemickém výzkumu sulfidů, chloridů, chromanů a sloučenin mědi. Také studoval oxidy dusíku a kyselinu nitrosodisírovou a její soli. Provedl základní výzkum v oblasti distribučních koeficientů a absorpčních spekter.
Jeho nejdůležitější prací je průmyslové využití hydrogenace. V roce 1897 objevil, že nikl je schopen katalyzovat hydrogenaci nenasycených uhlovodíků.
Sabatier je známý díky Sabatierově reakci a také díky jeho práci La Catalyse en Chimie Orgarnique (katalýza v organické chemii) z roku 1913. Společně s Victorem Grignardem získal roku 1912 Nobelovu cenu.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paul Sabatier ve Wikimedia Commons - Životopis na serveru nobelprize.org
