Možná hledáte: Patena – liturgická nádoba.

Patina (ital., z lat. patena, miska) označuje změněný povrch kovových i jiných předmětů, způsobený dlouhodobým vystavením vlivu ovzduší, vody a podobně, anebo jen dlouhodobým užíváním. Na ozdobných a uměleckých předmětech z mědi, bronzu nebo stříbra se vytváří i uměle tzv. patinováním.

Patina na bronzové soše

Měď a bronz editovat

Související informace naleznete také v článku Měděnka.

V užším slova smyslu je patina zelenavý povrch, který vzniká působením různých kyselin a oxidantů na měděných a bronzových předmětech, například na sochách. Jde o směs hydroxidu, chloridu a uhličitanu mědi, která povrch kovu zároveň chemicky pasivuje a chrání před další korozí. Známými příklady přirozené patiny jsou bronzové antické sochy, čínské a japonské bronzy, měděné střechy kostelů nebo Socha svobody v New Yorku.

Pěkná patina je velmi působivá, může zvýrazňovat plastičnost předmětu, a často se proto vytváří uměle, chemickým mořením ozdobných a uměleckých předmětů v různých roztocích, například sirných jater (sulfidu a sulfátu draselného). Čínské a japonské bronzy se patinovaly na hnědo nebo na černo, podobně jako bronzy renesanční.[1] V současnosti lze měděné a bronzové povrchy patinovat na mnoho různých barev, což se často využívá v moderní architektuře (obklady budov) i v sochařství.

Stříbro editovat

Patinu na povrchu stříbrných předmětů tvoří černý sulfid stříbrný. Reliéfní stříbrné šperky se často patinují, například sirnými játry, aby se zvýraznil jejich povrch. U filigránových šperků je patinování pravidlem.

Starožitnosti a obrazy editovat

Také u jiných starožitných předmětů, například u soch, obrazů, nábytku nebo šperků dochází časem ke změnám na povrchu, které svědčí o jejich stáří a opotřebení užíváním. Proto se moderní restaurátoři snaží tuto patinu nepoškodit, což je často velmi obtížný úkol.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ottův slovník naučný, heslo Patina.

Související články editovat

Externí odkazy editovat