Wikipedie

Pasy kandidátských států Evropské unie

V 80. letech 20. století začaly členské státy Evropské unie harmonizovat formát svých pasů, jejich bezpečnostní prvky a biometrické údaje.

Kandidátské státy Evropské unie
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Pasy Evropské unie.

Většina pasů vydávaných členskými státy EU má společné doporučené rozložení; vínový obal se slovy „Evropská unie“ doprovázenými názvem vydávajícího členského státu vytištěným na obálce.[1]

Kandidátské státy editovat

Vlastnosti editovat

Celkový formát editovat

  • Formát papíru B7 (ISO/IEC 7810 ID-3, 88 mm × 125 mm)
  • 32 stránek (častým cestujícím lze vydat pasy s více stránkami)
  • Barva obalu: vínově červená nebo modrá

Obal editovat

Informace na obálce v tomto pořadí v jazyce (jazycích) vydávajícího státu:

První strana editovat

Informace na první stránce v jednom nebo více jazycích:

  • Název vydávajícího státu
  • Slovo „PAS“
  • Sériové číslo (může se opakovat i na dalších stránkách)

Identifikační stránka editovat

Informace na (případně laminované) identifikační stránce v jazycích vydávajícího státu plus v angličtině a francouzštině:

  1. Příjmení
  2. Jméno
  3. Státní občanství
  4. Datum narození
  5. Pohlaví
  6. Místo narození
  7. Datum vydání
  8. Datum skončení platnosti
  9. Vydávající úřad
  10. Podpis držitele

Následující stránka editovat

Nepovinné informace na následující stránce:

  1. Trvalé bydliště
  2. Výška
  3. Barva očí
  4. Jméno při narození (pokud nyní používáte jiné příjmení nebo jste si legálně změnili jméno)

Zbývající stránky editovat

  • Následující stránka je vyhrazena pro:
    • Podrobnosti týkající se manžela/manželky držitele pasu (je-li vydán rodinný pas)
    • Údaje o dětech doprovázejících držitele (jméno, datum narození, pohlaví)
    • Fotografie tváří manžela a dětí
  • Následující stránka je vyhrazena pro použití vydávajícími orgány
  • Zbývající stránky jsou vyhrazeny pro víza
  • Vnitřní zadní obálka je vyhrazena pro další informace nebo doporučení vydávajícího státu v jeho vlastním úředním jazyce (jazycích)

Přehled pasů vydávaných kandidátskými státy EU editovat

Kandidátské státy Obal pasu Vízová povinnost Cena Doba platnosti Vydávající orgán Nejnovější verze
Albánie  Albánie    
  • 7 500 ALL (~ 1 574 Kč)
  • 5 nebo 10 let
  • Ministerstvo vnitra
 2015
Černá Hora  Černá Hora    
  • 40 EUR (~ 1 026 Kč)
  • 10 let
  • Ministerstvo vnitra
 2008
Severní Makedonie  Severní Makedonie    
  • 2300 MKD
    (~ 930 Kč)
    starší než 27 let
  • 1700 MKD
    (~ 690 Kč)
    ve věku 4-27 let
  • 1600 MKD
    (~ 650 Kč)
    ve věku 0-4 let
  • 5 nebo 10 let (ve věku 27 a více let)
  • Ministerstvo vnitra[2]
 2019
Srbsko  Srbsko    
  • 3600 RSD (~ 786 Kč)
  • 4200 RSD (~ 917 Kč) (pokud žádáte o výměnu poškozeného pasu dříve než 7 měsíců před datem vypršení platnosti)
  • 10 let
  • Ministerstvo vnitra[3]
 7. července 2008
Turecko  Turecko    
  • 164,55 TRY (~ 412 Kč) na 6 měsíců
  • 207,20 TRY (~ 519 Kč) na 1 rok
  • 292,65 TRY (~ 732 Kč) na 2 roky
  • 385,25 TRY (~ 964 Kč) na 3 roky
  • 513,40 TRY (~ 1 285 Kč) na 4–10 let
  • 6 měsíců
  • 1 - 10 let
  • Ministerstvo vnitra[4]
 1. června 2010

Vízová povinnost pro státní příslušníky kandidátských států EU pro cesty do EHP, Spojených států a Kanady editovat

Kandidátské země mají různé vízové dohody s členy schengenského prostoru a CTA, jakož i s USA a Kanadou. Následující tabulka podrobně popisuje vízové požadavky:[5]

Stát Aktuální stav kandidáta Schengenský prostor Common Travel Area

Velká Británie a Irsko

USA - ESTA[6] Kanada
Albánie  Albánie Kandidát bez víz na 90 dní VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM
Černá Hora  Černá Hora Vyjednávání bez víz na 90 dní VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM
Severní Makedonie  Severní Makedonie Kandidát bez víz na 90 dní VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM
Srbsko  Srbsko Vyjednávání bez víz na 90 dní VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM
Turecko  Turecko Vyjednávání VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM VYŽADOVÁNO VÍZUM

Současná agenda rozšiřování EU editovat

 
     Členské státy
     Uznávány EU jako potenciální kandidáti, kteří dosud nepožádali o členství: Bosna a Hercegovina a Kosovo (postavení sporné).[8]
Související informace naleznete také v článku Rozšiřování Evropské unie.

Rozšíření Evropské unie znamená přistoupení nových členských států. Vše to začalo s Vnitřní šestkou, která v roce 1952 založila Evropské společenství uhlí a oceli (předchůdce EU). Od té doby se počet států EU rozrostl na dvacet sedm, přičemž poslední expanze proběhla v roce 2013, kdy přistoupilo Chorvatsko. V roce 2020 proběhl odchod Velké Británie.

V současné době probíhají přístupová jednání s několika státy. Proces rozšiřování se někdy označuje jako evropská integrace. Tímto termínem se také označuje intenzifikace spolupráce mezi členskými státy EU, protože národní vlády umožňují postupnou harmonizaci vnitrostátních zákonů.

Pro vstup do Evropské unie musí stát splňovat ekonomické a politické podmínky zvané jako kodaňská kritéria (pojmenováno po kodaňském summitu v červnu 1993), která vyžadují stabilní demokratickou vládu, která respektuje právní stát a odpovídající svobody a instituce. Podle Maastrichtské smlouvy musí s jakýmkoli rozšířením souhlasit každý členský stát a Evropský parlament.

Současná agenda rozšíření Evropské unie se týká Turecka a západního Balkánu. Turecko je dlouhodobým žadatelem o vstup do EU, ale očekává se, že jednání budou trvat ještě mnoho let. Co se týče států západního Balkánu, EU se zavázala, že je zahrne do svých řad po skončení jejich občanských válek: zatím do EU vstoupily dva státy, tři jsou kandidátské, jeden se přihlásil o členství a ostatní mají předvstupní dohody.

V Evropě však existují i další státy, které se buď ucházejí o členství, nebo by se o něj mohly potenciálně ucházet, pokud by se změnila jejich současná zahraniční politika. Nejsou však formálně součástí aktuální agendy, která je již zpožděna kvůli dvoustranným sporům na Balkáně a obtížím s úplnou implementací acquis communautaire (právní řád EU).

Proces přistoupení v dnešní době následuje řadu formálních kroků, od předvstupní dohody až po ratifikaci konečné smlouvy o přistoupení. Těmto krokům primárně předsedá Evropská komise (komisař pro rozšíření a GŘ pro rozšíření), ale skutečná jednání jsou technicky vedena mezi členskými státy Unie a kandidátskou zemí.

Než země požádá o členství, obvykle podepíše asociační dohodu, která jí pomůže připravit se na kandidaturu a případné členství. Většina zemí nesplňuje kritéria, která jsou potřebná k tomu, aby mohla zahájit jednání ještě před podáním žádosti, takže je zapotřebí mnoho let, aby se na tento proces připravily. Právě na tento první krok je pomáhá připravit asociační dohoda.

Pokud země oficiálně požádá o členství, Rada požádá Komisi, aby připravila stanovisko k připravenosti země zahájit jednání. Rada poté může stanovisko Komise buď přijmout, nebo odmítnout (Rada pouze jednou zamítla stanovisko Komise a to ve chvíli, kdy Komise nedoporučila zahájit jednání s Řeckem).

Pokud Rada souhlasí se zahájením jednání, zahájí se proces prověřování. Komise a kandidátská země prozkoumají její zákony a zákony EU a určí, jaké jsou v nich rozdíly.

Stát Postavení Dohoda o přidružení Podal žádost o členství Status kandidáta Zahájení jednání Prověřování dokončeno
Albánie  Albánie Kandidát 12. června 2006 (PSP) 28. dubna 2009 23. června 2014 – –
Černá Hora  Černá Hora Vyjednávání 15. října 2007 (PSP) 15. prosince 2008 17. prosince 2010 29. června 2012 –
Severní Makedonie  Severní Makedonie Kandidát 9. dubna 2001 (PSP) 22. března 2004 17. prosince 2005 – –
Srbsko  Srbsko Vyjednávání 29. dubna 2008 (PSP) 22. prosince 2009 1. března 2012 21. ledna 2014 21. ledna 2014
Turecko  Turecko Vyjednávání 12. září 1963 (AD) 14. dubna 1987 12. prosince 1999 3. října 2005 13. října 2006

Galerie pasů kandidátských zemí EU editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Passports of European Union candidate states na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ANONYMOUS. Document security. Migration and Home Affairs - European Commission [online]. 2016-12-06 [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Веб сајт на МВР. web.archive.org [online]. 2008-04-04 [cit. 2021-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-04. 
  3. ↑ Путне исправе. web.archive.org [online]. 2010-08-31 [cit. 2021-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-31. 
  4. ↑ İçişleri Bakanlığı'nın görev ve yetkileri belirlendi. www.aa.com.tr [online]. [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Compare Passports Power | Passport Index 2021. Passport Index - Global Mobility Intelligence [online]. [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Official ESTA Application Website, U.S. Customs and Border Protection. esta.cbp.dhs.gov [online]. [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Dostupné online. 
  8. ↑ Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pasy_kandidátských_států_Evropské_unie&oldid=23763208“