Panavia Tornado ADV
Panavia Tornado Air Defence Variant (ADV) je přepadová varianta dvoumotorového proudového letounu s měnitelnou geometrií křídel Panavia Tornado s dlouhým doletem. První let proběhl 27. října 1979 a do služby vstoupil v roce 1986 u Royal Air Force (RAF). Také sloužil v italském letectvu (AMI) a saúdském královském letectvu (RSAF).
Tornado ADV | |
---|---|
Britské Tornado F3 111. stíhací perutě | |
Určení | záchytný stíhací letoun |
Výrobce | Panavia Aircraft GmbH |
První let | 27. října 1979[1] |
Zařazeno | 1. května 1985 |
Vyřazeno | 2011 (Royal Air Force) |
Charakter | Vyřazen |
Uživatel | Royal Air Force (dříve) Aeronautica Militare (dříve) Saúdské královské letectvo (dříve) |
Vyrobeno kusů | 218 |
Vyvinuto z typu | Panavia Tornado IDS |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Letoun Tornado ADV byl původně navržen k zachycení sovětských bombardérů, které létaly nad Severním mořem, s cílem zabránit úspěšnému leteckému útoku na Spojené království. K tomuto účelu byl vybaven výkonným radarem a raketami vzduch-vzduch s dosahem za hranicí viditelnosti, nicméně prvním výrobním letadlům podle standardu F2 chyběly radary kvůli problémům s vývojem. Následný standard F3 byl konečnou variantou používanou RAF, stejně jako všechna letadla Tornado ADV, která si pronajímalo také italské letectvo a používalo i saúdské letectvo.
Během služby prodělalo Tornado ADV několik modernizačních programů, které zlepšily jeho letecké schopnosti a umožnily mu kromě stíhacích úkolů plnit mise SEAD (potlačení nepřátelské protivzdušné obrany). Royal Air Force a Saúdské královské letectvo své flotily letounů Tornado ADV vyřadily a nahradily novějším víceúčelovým letounem Eurofighter Typhoon.
Italské letectvo na začátku 90. let vydalo požadavek k posílení své protivzdušné obrany než bude zaveden Eurofighter Typhoon. Letouny měly sloužit společně s letitými stroji Aeritalia F-104S Starfighter. Vedle letounu Tornado ADV byly vybrány i stíhačky F-16. 17. listopadu 1993 Itálie podepsala s RAF dohodu o pronájmu 24 letounů Tornado F3 na dobu deseti let.[2] Tehdy se očekávalo, že Eurofighter Typhoon se začne uvádět do provozu kolem roku 2000.[2] Poslední letoun se vrátil na základnu RAF Saint Athan 7. prosince 2004.
Specifikace (Tornado F3)
editovatZdroj: Jane's All The World's Aircraft 1993–94,[3]
Technické údaje
editovat- Posádka: 2
- Délka: 18,68 m
- Rozpětí:
- Rozložené: 13,91 m (25°)
- Složené: 8,6 m (67°)
- Výška: 5,95 m
- Nosná plocha : 26,6 m²
- Hmotnost (prázdný): 14 500 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 27 986 kg
- Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Turbo-Union RB199-34R s přídavným spalováním
- Suchý tah: 40,5 kN
- Tah s forsáží: 73,5 kN
Výkony
editovat- Maximální rychlost: 2 400 km/h ve výšce 9 000 m, 1 482 km/h na úrovni mořské hladiny
- Bojový dolet: 1 853 km (podzvuková rychlost)
- Přeletový dolet: 4 265 km se čtyřmi přídavnými nádržemi
- Dostup: 15 240 m
- Stoupavost:
- Tah/Hmotnost:
Výzbroj
editovat- 1× kanón Mauser BK-27 ráže 27 mm se zásobou munice 180 ks[4]
- 10 externí závěsů (4× polozapuštěné pod trupem, 2× pod trupem, 4× otočné pod křídly) s nosností až 9000 kg, dva závěsy na vnitřní straně křídel pro 2 × střely vzduch-vzduch) s krátkým dosahem
- 4× střela AIM-9 Sidewinder nebo AIM-132 ASRAAM
- 4× střela Skyflash nebo AIM-120 AMRAAM (na čtyřech polozapuštěných závěsech pod trupem)
- Až 2 × přídavná nádrž pro delší dolet/dobu letu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ EVANS, Andy. Panavia Tornado. Ramsbury Marlborough, Wiltshire: Crowood Press, 1999. 175 s. ISBN 1-86126-201-9. Kapitola Tornado Air Defence Variant, s. 123. (anglicky)
- ↑ a b SACCHETTI, Renzo. Italy's British Tornados. AirForces Monthly. Key Publishing, October 2003, s. 50.
- ↑ Lambert 1993, pp. 173–175.
- ↑ Tornado GR4. www.raf.mod.uk [online]. [cit. 2015-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-05.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Panavia Tornado ADV na Wikimedia Commons