Otevřít hlavní menu

Pančevo (maďarsky Pancsova, rumunsky Panciova, slovensky Pánčevo) je město v Srbsku, 15 km severovýchodně od Bělehradu, správní centrum Jihobanátského okruhu. Podle údajů z roku 2011 zde žije 76 203 obyvatel. Nejvýznamnější minoritou jsou Maďaři (4 % populace), následovaní Slováky a Romy .

Pančevo
Панчево
Znamenitosti Pančeva.jpg
Pančevo – znak
znak
Pančevo – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 80 m n. m.
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
autonomní oblast Vojvodina
okruh Jihobanátský okruh
Pančevo
Pančevo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 150 km²
Počet obyvatel 76,203 (2011)
Hustota zalidnění 0,5 obyv./km²
Správa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pančevo je největším městem na řece Tamiš a leží blízko jejího ústí do Dunaje. V dřívějších dobách bylo město známé jako působiště srbského malíře Konstantina Danila. Později vzrostl význam průmyslu: v dobách Jugoslávie zde byly budovány mnohé závody, za prací se sem stěhovali lidé z Vojvodiny i Bělehradu.

Název Pančevo je slovanského původu. Jeho kořen pochází od slova pačina/pančina, které označuje stojatou vodu. Před výstavbou protipovodňových valů na Dunaji bylo dnešní Pančevo obklopeno řadou močálů se stojatou vodou.

HistorieEditovat

Na území dnešního Pančeva se nacházela malá osada již od předřímských dob. V 9. století je doložena existence sídla s názvem Panuka, později Panoča, Pajčal a Pajčola.[1]

V roce 1716 bylo Pančevo poprvé osvobozeno od turecké nadvlády. Získalo název Čomva. Po podepsání Požarevackého míru mezi Habsburskou monarchií a Osmanské říše byla zřízena autonomní oblast Tamišský Banát. Tu tvořilo celkem 11 obvodů, z nichž sídlem jednoho z nich bylo právě Pančevo. Status regionálního centra pomohl Pančevu, aby se jako město začalo rozrůstat. Vzniklo zde okolo sedmdesáti domů.[1] První se sem dostěhovali Srbové z okolí Temešváru na přelomu 2. a 3. dekády 18. století. Nové domy rostly v nepravidelně vedených ulicích od původní pančevské pevnosti. Tato část města byla nazývána jako Horní město (Gornja varoš). Oproti němu stálo tzv. Dolní město (Donja varoš), které vzniklo dosídlením německého obyvatelstva.

V téže době byla zavedena do Pančeva i pošta a zahájena i pravidelná lodní doprava. Průmyslník Abraham Kepiš získal povolení vybudovat zde první pivovar, který se dochoval do současné doby a který je nejstarší v Srbsku.[1] Město postihl v roce 1733 silný orkán, který zničil řadu budov; o čtyři roky později město postihla rozsáhlá epidemie a následně i velký požár, který zničil německou část města.

 
Letecký pohled na Pančevo a řeku Dunaj.

V 30. letech 18. století vypukla opět válka mezi Habsburskou monarchií a Tureckem. Město však nebylo bráněno, ale ze strategických důvodů jej rakouská armáda opustila a poté bylo předáno Turkům. Osmanská nadvláda nad městem trvala celkem 10 měsíců. V té době se v Pančevu a jeho okolí odehrály dvě bitvy. V první z nich Turecko vyhrálo a v druhé bylo poraženo. Při stahování vlastního vojska se Turci rozhodli město zapálit a zpustošit. Původní pevnost byla rovněž tězce poškozena. Po podepsání Bělehradského míru 18. září 1739 se Rakousko zavázalo zlikvidovat veškeré své pevnosti na jižní hranici, včetně té v Pančevu. To bylo následně i učiněno a Pančevo tak o svojí historickou pevnost přišlo.

V druhé polovině 18. století se tzv. Vojenská hranice rozšířila východním směrem i na území Banátu. Město bylo její součástí v letech 17641768. V roce 1767 bylo Pančevo sídlem 12. německo-banátského regimentu.

Během revolučního roku 1848 bylo město při nepokojích těžce poškozeno. Roku 1876 velkou část města poškodila rozsáhlá povodeň, kdy se Dunaj vylil ze svého koryta.[1] V té době mělo město 16 888 obyvatel.[1] V roce 1873 získalo samosprávu a v závěru 19. století se sem ve velkém začalo dosidlovat maďarské obyvatelstvo. Roku 1896 dorazila do města železnice z banátského Vršacu. V závěru první světové války, 8. listopadu 1918 obsadila Pančevo srbská armáda. V roce 1925 byla zrealizována elektrifikace města.[2]

Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo vyhnáno a dosídleni sem byli kolonisté z dalších částí bývalé Jugoslávie. Po skončení války bylo město zprůmyslněno; roku 1959 byla otevřena pančevská rafinerie.[3] Ta byla také jedním z cílů během operace Spojenecká síla v roce 1999. Na rafinérii se váže další chemický průmysl ve městě a v jeho okolí. Vybudována zde byla také letecká továrna Utva. V moderní době pomohla rozvoji města také i blízkost metropole Bělehradu a jejích ekonomických kapacit.

Na začátku 21. století zůstávalo obyvatelstvo Pančeva národnostně smíšené, i když podíl některých menšin (např. Maďarů či Slováků) je relativně nízký.

Slavní rodáciEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pančevo na srbské Wikipedii.

  1. a b c d e STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Pančevo, s. 183. (srbština) 
  2. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Pančevo, s. 182. (srbština) 
  3. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Pančevo, s. 184. (srbština) 

Externí odkazyEditovat