Palestinská území

Termín palestinská území se používá pro označení území bývalého Britského mandátu Palestina, která jsou od šestidenní války v roce 1967 vojensky okupována Izraelem, a to: Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) a Pásma Gazy. Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) označil Západní břeh Jordánu včetně východního Jeruzaléma jako „okupované palestinské území“ a tento termín použil jako právní definici ve svém poradním stanovisku z července 2004.[5][6] Termín okupované palestinské území používala OSN a další mezinárodní organizace od října 1999[7] do prosince 2012 pro označení oblastí kontrolovaných Palestinskou autonomii, ale od roku 2012, kdy byla Palestina přijata mezi nečlenské pozorovatelské státy, začala OSN používat výhradně název Stát Palestina.[8][9][10] Evropská unie (EU) rovněž přejímá termín okupované palestinské území,[11][12] přičemž se příležitostně používá i termín území Palestinské autonomie.[13][14][15]

Palestinská území
الأراضي الفلسطينية
al-Arádí al-Filastíníja
Geografie

Poloha
Poloha

Rozloha6 220[1][2] km²
z toho 3,5 % vodní plochy
Časové pásmo+2
+3 (letní čas)
Poloha
Obyvatelstvo
Počet obyvatel4 816 503[3]
Hustota zalidnění654[4] ob. / km²
HDI0,645 (střední) (97. na světě, 2010)
Jazykarabština, hebrejština, angličtina
Národnostní složeníPalestinci, Židé, Samaritáni
Státní útvar
Měnaegyptská libra (EGP)
nový izraelský šekel (ILS)
jordánský dinár (JOD)
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba+970
Národní TLD.ps

Pásmo Gazy bylo od první arabsko-izraelské války v roce 1948 až do šestidenní války v roce 1967 okupováno Egyptem a Západní břeh Jordánskem. Izrael obsadil Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy v roce 1967 a od té doby si je udržuje pod kontrolou. V roce 1980 Izrael oficiálně začlenil východní Jeruzalém do Jeruzaléma a celé město prohlásil za své hlavní město. Toto začlenění, ačkoli se nikdy formálně nejednalo o legální anexi, bylo mezinárodně odsouzeno[16] a Radou bezpečnosti OSN prohlášeno za „neplatné“.[17] Palestinská autonomie, OSN, mezinárodní právní a humanitární orgány[18][19] a mezinárodní společenství[20][21] považují východní Jeruzalém za součást Západního břehu Jordánu, a tudíž za součást palestinských území. Palestinská autonomie nad touto oblastí nikdy neuplatňovala suverenitu, ačkoli zde sídlí některé její kanceláře.[22][23] Mezinárodní společenství izraelskou svrchovanost nad východním Jeruzalémem neuznalo s odůvodněním, že jednostranná anexe území okupovaného během války je v rozporu se čtvrtou Ženevskou úmluvou.[24][25] Náklady Izraele na okupaci za čtyři desetiletí (1967–2007) se odhadují na 50 miliard dolarů.[26] Světová banka odhaduje roční náklady izraelské okupace pro palestinskou ekonomiku v roce 2013 na 3,4 miliardy dolarů.[27]

V roce 1988, kdy Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) hodlala vyhlásit palestinský stát, se Jordánsko vzdalo všech územních nároků na Západní břeh Jordánu, včetně východního Jeruzaléma.[28] V roce 1993, na základě dohod z Osla, přešly části území politicky pod jurisdikci Palestinské autonomie (oblasti A a B). Izrael stále vykonával plnou vojenskou kontrolu a civilní kontrolu nad 61 % Západního břehu Jordánu (oblast C). Dohody z Osla zavedly přístup k moři pro Pásmo Gazy do vzdálenosti 20 námořních mil (37 km) od pobřeží. V souvislosti s gazsko-izraelským konfliktem byla tato hranice Berlínským závazkem z roku 2002 snížena na 12 námořních mil (22 km). V říjnu 2006 Izrael zavedl omezení na 6 námořních mil (11 km) a v závěru války v Gaze v letech 2008–2009 omezil přístup na 3 námořní míle (5 km), za nimiž existuje no-go zóna. V důsledku toho byl v roce 2012 více než 3 000 palestinským rybářům odepřen přístup do 85 % námořních oblastí dohodnutých v roce 1995.[29] Většina území Mrtvého moře je pro Palestince zakázána a Palestincům je odepřen přístup k jeho pobřeží.[30]

Izrael se z Pásma Gazy stáhl v roce 2005. Převzetí Pásma Gazy Hamásem v roce 2007 politicky rozdělilo palestinská území. Abbásův Fatah z velké části ovládal Západní břeh Jordánu a byl mezinárodně uznán jako oficiální Palestinská autonomie.[31] V roce 2009 považovala OSN Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy za stále okupované Izraelem.[9]

Dne 29. listopadu 2012 rezoluce Valného shromáždění OSN č. 67/19 znovu potvrdila „právo palestinského lidu na sebeurčení a nezávislost ve svém Státě Palestina na palestinském území okupovaném od roku 1967“ a rozhodla „udělit Státu Palestina status nečlenského pozorovatelského státu v OSN“. Následující měsíc bylo v právním memorandu OSN uznáno, že Palestina dává přednost názvu „Stát Palestina“ s Mahmúdem Abbásem v čele.[32] Bylo konstatováno, že neexistuje žádná právní překážka pro používání termínu „Palestina“ pro označení zeměpisné oblasti palestinského území. Bylo rovněž vysvětleno, že neexistuje žádná překážka, která by bránila dalšímu používání termínu „okupované palestinské území včetně východního Jeruzaléma“ nebo jiné terminologie, kterou by mohlo běžně používat Valné shromáždění OSN.[33] ISO přijala změnu názvu v roce 2013.[34] Rada bezpečnosti OSN nadále považuje Palestinu za „nesuverénní entitu“,[35] což brání jejímu přijetí do Valného shromáždění OSN jako plnoprávného členského státu.[36] Izraelské vlády trvají na tom, že dotčená oblast je předmětem územního sporu.[37][38] Rozsah území je sice předmětem budoucích jednání, ale Palestinská autonomie jej často nově označuje jako Zelenou linii. Od vyhlášení palestinské nezávislosti v roce 1988 uznalo Stát Palestina 135 členských států OSN. Izrael a většina západních zemí včetně Spojených států jej neuznala.

V roce 2014 se Fatah a Hamás dohodly na uspořádání voleb a vytvoření kompromisní vlády národní jednoty.[39] Vláda přežila konflikt mezi Izraelem a Gazou v roce 2014,[40] ale 17. června 2015 byla rozpuštěna poté, co prezident Abbás prohlásil, že není schopna působit v Pásmu Gazy.

NázevEditovat

Organizace spojených národů, Evropská unie, Mezinárodní výbor Červeného kříže a vláda Spojeného království již mnoho let používají termíny „okupované palestinské území“ nebo „okupovaná palestinská území“.[41][42][43]

Ministerstvo zahraničních věcí Izraele[44] a Dore Gold[45] se ohradili proti používání termínu „okupovaná palestinská území“.[pozn. 1] Výraz „okupovaná Palestina“ byl Palestinci používán ve významu Izrael, ačkoli profesorka Julie Peteet rovněž tvrdí, že s příchodem mírového procesu a uznáním Izraele Organizací pro osvobození Palestiny se toto používání snížilo.[46] Paralelou jsou snahy Davida Ben Guriona[47] a Menachema Begina[48] o nastolení židovské svrchovanosti nad celým Velkým Izraelem ve prospěch židovského národa.[49][50]

DemografieEditovat

PalestinciEditovat

Palestinský centrální statistický úřad (PCBS) odhaduje počet Palestinců v polovině roku 2009 na 10,7 milionu, přičemž 3,9 milionu žije na palestinském území (36,6 %), 1,2 milionu v Izraeli (11,5 %), 5,0 milionu v arabských zemích (46,2 %) a 0,6 milionu v ostatních zemích (5,7 %).[51]

Podle deníku The Guardian (2008) patří palestinská území k místům s nejrychleji rostoucím počtem obyvatel na světě – za posledních deset let (2008) vzrostl jejich počet o 30 %. Na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy žilo 3,76 milionu Palestinců, o deset let dříve to bylo 2,89 milionu.[52]

Podle United States Census Bureau činil nárůst počtu obyvatel v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu od roku 1990 do roku 2008 106 %, z 1,9 milionu (1990) na 3,9 milionu osob.[53]

Podle Palestinského centrálního statistického úřadu (PCBS) byla hustota zalidnění na palestinském území v roce 2009 654 obyv. / km2, 433 obyv. / km2 na Západním břehu Jordánu včetně Jeruzaléma a 4 073 obyv. / km2 v Pásmu Gazy.[51] V polovině roku 2009 činil podíl obyvatel mladších 15 let 41,9 % a starších 65 let 3 %.[51]

Počet obyvatel v milionech (polovina roku)[51][54][55]
Rok Západní břeh Jordánu Pásmo Gazy Celkem
1970 0,69 0,34 1,03
1980 0,90 0,46 1,36
1990 1,25 0,65 1,90
2000 1,98 1,13 3,11
2004 2,20 1,30 3,50
2008 2,41 1,5 3,91
2010 2,52 1,60 4,12
Zdroj: United States Census Bureau
2006 2,5 1,5 4,0
2009 2,48 1,45 3,94
Zdroj: Palestinský centrální statistický úřad
Region Počet obyvatel
Západní břeh Jordánu 2 568 555[56]
Východní Jeruzalém 192 800[56]
Pásmo Gazy 1 657 155[56]

NáboženstvíEditovat

Drtivá většina Palestinců jsou muslimové. Téměř všichni palestinští muslimové jsou sunnité, i když na Západním břehu Jordánu žije několik desítek konvertitů k ahmadíjskému islámu.[57] Podle článku 4 palestinské ústavy „Islám je v Palestině oficiálním náboženstvím. Respektuje se posvátnost všech ostatních božských náboženství“.[58] Křesťané tvoří asi 1 až 2 % obyvatel palestinských území.[59] Počet křesťanů v Pásmu Gazy se odhaduje na přibližně 3 000.[60] Ve vesnici Kirjat Luza na hoře Gerizim na Západním břehu Jordánu žije také asi 370 Samaritánů, kteří mají palestinské i izraelské občanství.[61] Počet židovských osadníků na Západním břehu se ke konci roku 2012 odhaduje na 341 000 a ve východním Jeruzalémě na více než 200 000.[62]

JazykEditovat

Úředním jazykem Palestinské autonomie je arabština.[58] Palestinská arabština je vernakulárním jazykem. Hojně se používá hebrejština a angličtina. Hebrejština je rodným jazykem 16,1 % obyvatel a pro mnoho dalších Palestinců je hebrejština druhým nebo třetím jazykem.[17][63]

Izraelští osadníciEditovat

 
Počet osadníků, 1972 až 2007: žlutá = východní Jeruzalém; modrá = zbytek Západního břehu Jordánu[64][65]

Podle odhadů PCBS žilo v roce 2012 na Západním břehu Jordánu přibližně 564 000 izraelských osadníků. Přibližně 203 000 z nich bylo usazeno ve východním Jeruzalémě (oblast J1 guvernorátu Jeruzalém) a 346 000 na zbývajícím Západním břehu.[66]

V souladu se svou politikou Jeruzaléma jako jednotného a nedělitelného hlavního města Izraele Izrael nezveřejňuje přesné údaje o počtu osadníků ve východním Jeruzalémě. Spíše jsou uváděny počty Izraelců v oblasti Judea a Samaří. Nezávisle na politickém složení následujících vlád Izraele počet osadníků na Západním břehu od roku 1967 rychle a relativně přímočaře rostl (viz graf). Izraelský centrální statistický úřad napočítal koncem roku 2012 v oblasti Judea a Samaří, která nezahrnuje Jeruzalém, přibližně 341 000 osadníků.[67]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Mezi další pojmy, které se používají pro souhrnné označení těchto oblastí, patří „Palestina“, „Stát Palestina“, „Izraelem okupovaná území“, „Ješa“ (Judea a Samaří–Pásmo Gazy), „Još“ (Judea a Samaří bez Pásma Gazy), „palestinská autonomní území“ (ačkoli se tento termín používá také pro označení oblastí A a B), „palestinská spravovaná území“, „spravovaná území“, „území s neurčeným trvalým statusem“, „území z roku 1967“ a jednoduše „území“.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestinian territories na anglické Wikipedii.

  1. West Bank [online]. CIA [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  2. Gaza Strip [online]. CIA [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  3. Estimated Population in the Palestinian Territory Mid-Year by Governorate,1997-2016 [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  4. Palestinian Central Bureau of Statistics (PCBS) [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  5. International Court of Justice Reports of Judgments, Advisory Opinions and Orders – Legal Consequences of the Construction of a Wall in the Occupied Palestinian Territory Advisory Opinion of 9 July 2004 [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  6. BEN NAFTALI, Orna; GROSS, Aeyel M.; MICHAELI, Michaeli. Illegal Occupation:Framing the Occupied Palestinian Territory. Berkeley Journal of International Law. Roč. 23, čís. 3, s. 552. Dostupné online. 
  7. RE: Inclusion of new country name and code elements [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. LE MORE, Anne. International assistance to the Palestinians after Oslo: political guilt, wasted money. [s.l.]: Routledge, 2008. ISBN 978-0-415-45385-1. S. 27, 29. 
  9. a b December Overview [PDF]. UNOCHA [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  10. Israeli practices affecting the human rights of the Palestinian people in the Occupied Palestinian Territory, including East Jerusalem: Report of the Secretary-General (UN Doc. A/71/364) [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  11. European Union, Trade in goods with Occupied Palestinian Territory [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  12. Council conclusions on the Middle East Peace Process [online]. 2016-01-18 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  13. WRITTEN QUESTION E-1338/03 by Maurizio Turco (NI) and Marco Cappato (NI) to the Council. Persecution of homosexuals in the Palestinian Authority territories and Israeli expulsions of Palestinian homosexuals. [online]. 2004-02-26 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  14. CONTRIBUTION to the debate on the situation in the Middle East concerning economic reconstruction and development, with particular reference to the Palestinian Authority territories [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  15. Request for Partner for Democracy status with PACE submitted by the Palestinian National Council – Report/Non-UN document: 5.Participation of Palestinian representatives in Council of Europe activities [online]. 2011-09-15 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  16. KUTTAB, Jonathan; KLEIN, Claude. 5. Access to Jerusalem and the Holy Places. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9041188436. S. 68. 
  17. a b BARAHONA, Ana. Bearing Witness – Eight weeks in Palestine. Londýn: Metete, 2013. ISBN 978-1-908099-02-0. S. 12, 80. 
  18. Legal Consequences of the Construction of a Wall in the Occupied Palestinian Territory [online]. 2004-07-04 [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  19. Conference of High Contracting Parties to the Fourth Geneva Convention: statement by the International Committee of the Red Cross [online]. Mezinárodní výbor Červeného kříže [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  20. Applicability of the Geneva Convention relative to the Protection of Civilian Persons in Time of War, of 12 August 1949, to the Occupied Palestinian Territory, including Jerusalem, and the other occupied Arab territories [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  21. EU-Settlements Watch [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  22. SLONIM, Šlomo. Jerusalem in America's Foreign Policy: 1947–1997. [s.l.]: Martinus Nijhoff Publishers, 1998. Dostupné online. S. 332–333. 
  23. KLEIN, Menachem. Jerusalem: The Contested City. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers, 2001. S. 189. 
  24. KORMAN, Sharon. The Right of Conquest: The Acquisition of Territory by Force in International Law and Practice. [s.l.]: Clarendon Press, 1996. Dostupné online. ISBN 9780191583803. 
  25. DUGARD, John. Recognition and the United Nations. Cambridge: Grotius Publications Limited ISBN 0-521-46322-X. S. 111–115. 
  26. SHAULI, Avi. Cost of occupation – over $50 billion. Ynet [online]. 2007-09-06 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  27. Occupation costs Palestinians ‘billions’ [online]. Al-Džazíra, 2013-10-09 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  28. Stateless Again – II. International and Jordanian Law [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  29. Gaza in 2020: A liveable place? [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  30. HUMANITARIAN FACT SHEET ON THE JORDAN VALLEY AND DEAD SEA AREA [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  31. Hamas leader’s Tunisia visit angers Palestinian officials [online]. 2012-01-07 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  32. O'BRIEN, Patricia. Issues related to General assembly resolution 67/19 on the status of Palestine in the United nations [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  33. GHARIB, Ali. U.N. Adds New Name: "State of Palestine". The Daily Beast [online]. 2017-07-14 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  34. Name change for State of Palestine and other minor corrections [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  35. MCHIGH, Jess. Israel-Palestine Conflict: French UN Security Council Resolution Off The Table In Favor Of Palestinian Statehood?. International Business Times [online]. 2015-08-19 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  36. UN Charter [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  37. FAQ: The Peace process with the Palestinians – Dec 2009 [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  38. FROM "OCCUPIED TERRITORIES" TO "DISPUTED TERRITORIES" [online]. 2002-01-16 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  39. KEINON, Herb. Politics: Fatah-Hamas unity talks breed Likud harmony. The Jerusalem Post [online]. 2014-05-10 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  40. Set 'timetable' to end Israeli occupation, Palestine to UN [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  41. The occupied Palestinian territories: Dignity Denied [online]. 2007-12-13 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  42. UK help and services in The Occupied Palestinian Territories [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  43. House of Commons International Development Committee – FINAL REPORT Vol I 26 January 2004 [PDF]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  44. DISPUTED TERRITORIES- Forgotten Facts About the West Bank and Gaza Strip [online]. 2003-02-01 [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  45. GOLD, Dore. FROM "OCCUPIED TERRITORIES" TO "DISPUTED TERRITORIES" [online]. 2002-01-16 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  46. PETEET, Julie. Words as interventions: naming in the Palestine–Israel conflict. S. 153–172. Third World Quarterly [online]. [cit. 2022-08-10]. S. 153–172. Dostupné online. DOI 10.1080/0143659042000322964. 
  47. GORNY, Joseph; GORNI, Yosef. The British labour movement and Zionism, 1917–1948. [s.l.]: Routledge, 1983. Dostupné online. ISBN 978-0-7146-3162-2. S. 138. 
  48. SHLAIM, Avi. The Iron Wall: Israel and the Arab World. [s.l.]: Paw Prints, 2008. ISBN 978-1-4352-9513-1. S. 670. 
  49. WOHL, Assaf. Open a Bible. Ynet [online]. 2008-09-15 [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. 
  50. Likud—Platform [online]. Kneset [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  51. a b c d Palestinians in figures 2009 [PDF]. [cit. 2022-08-11]. S. 12. Dostupné online. 
  52. O'LOUGHLIN, Toni. Census finds Palestinian population up by 30%. The Guardian [online]. 2008-02-11 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  53. US Census Bureau International Programs [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  54. US Census Bureau International Programs [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné v archivu. 
  55. Palestinians at the End of Year 2006 [PDF]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  56. a b c West Bank [online]. CIA [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  57. Myths & Facts: Israel-Palestine conflict and the Ahmadiyya [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 
  58. a b 2003 Amended Basic Law [online]. Rámaláh: 2003-03-18 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  59. Declining Palestinian Christian Population Fears Its Churches Are Turning Into Museums. Ha'arec [online]. 2010-10-07 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  60. Palestinian Christians in the Holy Land – IMEU [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  61. BARBATI, Gabriele. Israeli Election Preview: The Samaritans, Caught Between Two Votes. International Business Times [online]. 2013-01-21 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  62. A look at Israeli settlers, by the numbers. The Times of Israel [online]. 2013-08-08 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  63. Palestine [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 
  64. Israeli Settler Population 1972–2006 [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 
  65. Population by year in West Bank settlements [XLS]. Be-celem [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 
  66. Israeli Settlements in Palestine—Annual Statistical Report 2012 [PDF]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  67. Table 2.17—Localities(1) and population; [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 

LiteraturaEditovat

  • ALTMANN, Andreas. Verdammtes Land. Eine Reise durch Palästina. Mnichov: Piper, 2014. Dostupné online. ISBN 978-3-492-05624-3. 
  • BREUER, Marten. Von der UNESCO in die Generalversammlung: Palästina und die Vereinten Nationen. Berlín: Duncker & Humblot, 2013. ISBN 978-3-428-14246-0. 
  • FLUG, Noach; SCHÄUBLE, Martin. Die Geschichte der Israelis und Palästinenser. Mnichov: Hansen, 2007. ISBN 978-3-446-20907-7. 
  • FARSOUN, Samih K.; ARURI, Naseer. Palestine and the Palestinians. [s.l.]: Westview Press, 2006. ISBN 978-0-8133-4336-5. 
  • DANE, Felix; STTETNER, Ilona-Margarita. Ein Staat Palästina in den Vereinten Nationen? Voraussetzungen, Positionen und Erwartungen vor der VN-Generalversammlung. Berlín: [s.n.], 2011. Dostupné online. S. 53–72. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat