Otevřít hlavní menu
Palcát

Palcát, nářečně a zastarale bodzikan, budzikan z tur. buzdogan, u kozáků bulava) je úderná ruční zbraň, typická pro jezdectvo středověku a raného novověku do 17. století.

Palcát je variantou kyje a válečného kladiva, oproti nimž má výhodu - není nutno jej před úderem natáčet do správného směru. Sloužil k drcení plátů protivníkova brnění, při úderu na protivníka v drátěné košili či jiné lehčí zbroji působil zlomeniny a zhmožděniny.

Byl užíván též jako odznak moci nebo vojenské hodnosti, např. u českých husitů, ale také u kozáků (tzv. bulava) nebo v armádě Osmanské říše. S palcátem v ruce bývá velmi často zobrazován Jan Žižka z Trocnova, mocný vojevůdce v husitských Čechách.

Obsah

Kozácký palcátEditovat

Kozácký palcát (polsky piernacz, rusky broń pierzasta) byl obvykle proveden ze stříbra, nebo železa a byl zakončen péry. U kozáků byl symbolem moci, zejména u kozáckých staršinů na Záporoží. Plnil také funkci tzv. železného dopisu, který tomu, kdo jej měl u sebe zajišťoval volný průjezd (latinsky salvus conductus) a nedotknutelnost.[1]


OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat


ReferenceEditovat

  1. Michał Gradowski, Zdzisław Żygulski, Słownik uzbrojenia historycznego, Warszawa: PWN, 2010, s. 63

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat