Paježura Bruijnova
Paježura Bruijnova (Zaglossus bruijni) je druh paježury z rodu Zaglossus. Druh žije ve vnitrozemí Nové Guineje a na ostrově Salawatti ve vlhkých horských lesích 1000-3000 m n. m. Populace paježury klesá kvůli kácení lesů a nadměrnému lovu. Podle klasifikace IUCN je tento druh kriticky ohrožený. Poprvé jej popsali Peters a Doria v roce 1876.
 Paježura Bruijnova | |
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
|---|---|
 kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
savci (Mammalia) |
| Podtřída |
vejcorodí (Prototheria) |
| Řád |
ptakořitní (Monotremata) |
| Čeleď |
ježurovití (Tachyglossidae) |
| Rod |
paježura (Zaglossus) |
| Binomické jméno | |
|
Zaglossus bruijni Peters & Doria, 1876 | |
 Areál rozšíření
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stavba tělaEditovat
_at_G%C3%B6teborgs_Naturhistoriska_Museum_7397.jpg)
Paježura Bruijnova je středně velký vejcorodý živočich, jehož blízkým a známějším příbuzným je i ježura australská. Ta je ale o něco větší a má i více ostnů, než paježura. Tělo paježury měří 45 až 77 cm, ocas je zakrnělý. Má na dotek hrubou, vlnitou srst, z které ční krátké a tupé, menší bodliny. Ty jsou často jen slabě patrné. Čenich je delší než u ježury, tvoří dvě třetiny délky hlavy a je mírně zahnutý dolů. Na jazyku má jemné háčky pro chytání potravy. Na každé noze má pět prstů, ale na zadních jsou drápy jen na prostředních prstech. Samci mají na zadních nohou rohovité ostruhy. Pravděpodobně se jedná o největšího ptakořitného savce.
Způsob životaEditovat
Je to převážně noční tvor, který pátrá po hmyzu v lesní půdě. Živí se hlavně žížalami, larvami, mravenci a termity. Samici se v době rozmnožování vytváří dočasný záhyb na břiše, ve kterém přechovává vajíčka i mláďata, která se zde v bezpečí vyvíjejí a jsou krmena mlékem. O životě tohoto skrytě žijícího živočicha víme jen málo, ale předpokládá se, že má podobné zvyky jako Ježura australská.
Vyhynutí v AustráliiEditovat
Původně se předpokládalo, že paježury na území Austrálie vyhynuly zhruba před 10000 lety. Avšak při studiu vycpaných ježur v londýnském přírodovědném muzeu, si Kristofer Helgen všiml exempláře téměř dvojnásobně většího než ostatní ježury. Jednalo se o paježuru Bruijnovu, přivezenou Johnem T. Tunneyem z Austrálie, kde pobýval mezi lety 1901 až 1903. O ještě nedávném výskytu těchto paježur v Austrálii, svědčí i výpovědi místních obyvatel. Díky svému nočnímu a skrytému způsobu života je tedy možné, že by mohlo několik jedinců přežívat v austrálských horách dodnes.[2]
ChovEditovat
V zajetí se nechová, pouze ZOO Moskva vlastní 1 samce (stav k 31.01.2008).
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Western long-beaked echidna na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
- ↑ Převratný objev v muzeu: Stoletá vycpanina šokovala vědce. Abicko.cz [online]. 2001, 8.4. 2013 [cit. 2015-08-18]. Dostupné z: http://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/13987/prevratny-objev-v-muzeu-stoleta-vycpanina-sokovala-vedce.html
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu paježura Bruijnova ve Wikimedia Commons
