Pachyrhinosaurini
Pachyrhinosaurini byl klad (vývojová skupina) ceratopsidních dinosaurů, žijících v období svrchní křídy (geologický stupeň kampán až maastricht, asi před 85 až 66 miliony let). Jejich fosilie byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Two Medicine v Montaně (USA) a několika dalších v Kanadě a na Aljašce.[1]
 PachyrhinosauriniStratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 85 až 66 miliony let | |
|---|---|
 Lebka pachyrhinosaura, zástupce kladu. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
| Podřád | Cerapoda |
| Infrařád | ceratopsové (Ceratopsia) |
| Nadčeleď | Ceratopsoidea |
| Čeleď | Ceratopsidae |
| Podčeleď | Centrosaurinae |
| Rod | Pachyrhinosaurini Fiorillo & Tykoski, 2012 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zástupci editovat
V současnosti řadíme do tohoto kladu tři rody ceratopsidů, a to Einiosaurus, Achelousaurus a Pachyrhinosaurus. Poslední dva jmenované pak tvoří užší klad Pachyrostra („mohutné čenichy“), které jsou charakterizovány společnou anatomickou zvláštností v podobě mohutných nasálních hrbolů. Podle jiných studií náležejí do kladu Pachyrhinosaurini také rody Xenoceratops, Sinoceratops, Wendiceratops, Stellasaurus a Styracosaurus.
Popis editovat
Tito ceratopsidi dosahovali délky v rozmezí 4,5 až 6 metrů[2] a odhadované hmotnosti kolem 1300 kg.[3] Jiné odhady udávají při šestimetrové délce těla hmotnost až kolem 2000 kg.
Pravděpodobně byli stádními býložravci, spásajícími tuhou přízemní vegetaci. Měli masivní hlavu, která jim zřejmě sloužila jako primární obranná zbraň proti útočícím dravým dinosaurům (zejména obřím tyranosauridům rodů Daspletosaurus a Gorgosaurus, známým z nálezů fosilií v sedimentech stejného souvrství).[4]
Výrazná byla predentární kost na konci spodní čelisti těchto ceratopsidů.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Dodson, P., C. A. Forster, and S. D. Sampson. (2004). "Ceratopsidae" in Weishampel, D. B., P. Dodson, and H. Osmolska (eds.) The Dinosauria. 2nd Edition, University of California Press.
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 51). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 262-263 (anglicky)
- ↑ Currie, Trexler, Koppelhus, Wicks and Murphy (2005). "An unusual multi-individual tyrannosaurid bonebed in the Two Medicine Formation (Late Cretaceous, Campanian) of Montana (USA)." P.p. 313-324 in Carpenter, K. (ed.), The Carnivorous Dinosaurs. III. Theropods as living animals.
- ↑ Archivovaná kopie. dinomuseum.ca [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-26.
Literatura editovat
- Rogers, R. R. (1990). "Taphonomy of three dinosaur bone beds in the Upper Cretaceous Two Medicine Formation of northwestern Montana: evidence for drought-related mortality". PALAIOS. 5 (5): 394–413. doi: 10.2307/3514834
- Sampson, S. D. (1995). "Two new horned dinosaurs from the Upper Cretaceous Two Medicine Formation of Montana; with a phylogenetic analysis of the Centrosaurinae (Ornithischia: Ceratopsidae)". J. Vert. Paleontol. 15(4): 743-760.
- Anthony R. Fiorillo and Ronald S. Tykoski (2012). "A new species of the centrosaurine ceratopsid Pachyrhinosaurus from the North Slope (Prince Creek Formation: Maastrichtian) of Alaska". Acta Palaeontologica Polonica. 57 (3): 561–573. doi: 10.4202/app.2011.0033
- Wilson, John P.; Ryan, Michael J.; Evans, David C. (2020). "A new, transitional centrosaurine ceratopsid from the Upper Cretaceous Two Medicine Formation of Montana and the evolution of the 'Styracosaurus-line' dinosaurs". Royal Society Open Publishing. 7 (4). doi: 10.1098/rsos.200284
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pachyrhinosaurini na Wikimedia Commons - Informace na databázi Fossilworks Archivováno 15. 4. 2021 na Wayback Machine. (anglicky)
