Půlnoční překvapení
Půlnoční překvapení je opera o jednom dějství českého skladatele Štěpána Luckého na libreto spisovatelky Jarmily Loukotkové na námět jejího románu Není římského lidu. Premiéru měla 15. května 1959 v divadle D 34 v Praze.[1]
| Půlnoční překvapení | |
|---|---|
| Žánr | opera |
| Skladatel | Štěpán Lucký |
| Libretista | Jarmila Loukotková |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština |
| Literární předloha | Jarmila Loukotková: Není římského lidu |
| Datum vzniku | 1959 |
| Premiéra | 15. května 1959, Praha, D 34 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a historie editovat
Opera Půlnoční překvapení vznikla pro divadlo D 34, u kterého jeho ředitel a umělecký vedoucí Emil František Burian zřídil malý operní soubor pod názvem Opera D 34. Pokoušel se pro svůj projekt avantgardní opery získat nová díla českých skladatelů, především těch mladých a dosud neetablovaných, měl však v tom jen skromné výsledky. Jedním z mála děl, která vznikla, byla právě jediná opera Štěpána Luckého (který se s Burianem znal a napsal mj. obsáhlou kritiku jeho opery Maryša[2]).
Lucký zhudebnil libreto Jarmily Loukotkové, která pro něj připravila satirickou scénu ze svého románu Není římského lidu, který se odehrává ve starověkém Římě za doby císaře Nerona a jehož hlavním hrdinou je básník Petronius.[3] Román vyšel poprvé roku 1949 a získal si značnou čtenářskou oblibu. Jádrem jednoaktové opery je básnický (pěvecký) soubor mezi Petroniem a Neronem.[4]
Premiéru Luckého opery dne 15. května 1959 – „v tichu závětří Pražského jara a bez zvláštní propagace“ v kombinaci s operou Polapená nevěra Otmara Máchy[4] – uvádí dobový tisk[3][5], jakož i např. Malá encyklopedie české opery[1], a byly otištěny i recenze, například Jana Zelenky ve Večerní Praze a Jarmily Brožovské v týdeníku Kultura[4]. Divadelní a hudební vědkyně Helena Spurná však s odvoláním na vzpomínky režisérky Libuše Čechové, která Půlnoční překvapení nastudovala, uvádí, že ve skutečnosti k premiéře této opery nedošlo, protože Burian ji hned po generální zkoušce stáhl z repertoáru.[6] Důvody nejsou jasné. Zelenkova recenze tvrdě kritizuje libreto: „Štěpán Lucký měl rozhodně zvážit především libreto Jarmily Loukotkové. Obsah libreta, jehož aktualizace svádí dokonce k falešnému výkladu, stejně tak umělecké zpracování nejsou podle mého soudu hodny skladatelovy námahy, kterou dílu věnoval.“ Z této recenze lze dovodit, že obsah libreta byl „pravděpodobně nějak ideologicky závadný“ (H. Spurná)[7]. Libreto kritizovala ve své recenzi i Jarmila Brožovská: podle ní „překvapuje nedostatkem vtipu“, je nedramatické a jeho „řeč není ani parodistická, ani se nedrží antického koturnu, není ani moderní, ani operně stylizovaná“. Zdrcující je však spíše její hodnocení samotného provedení: „soubor slabý, velmi slabý s jediným kvalitním výkonem J. Soumara v roli Petronia“. I když hudbu považovala za „spíše hudební pásmo než sevřený dramatický útvar“, vyzdvihla dramatickou charakterizaci Nerona („zdařilá hudební parodie“) a Petronia („širokodechá linie zpěvů“) a z konkrétních hudebně zajímavých míst písně Petronia a otrokyně.[4]
Půlnoční překvapení tedy nemělo skutečný jevištní život, povědomí o této opeře však zůstalo. Hudební vědec a kritik Vladimír Bor ho v časopise Hudební rozhledy roku 1969 popsal jako „originální jednoaktovku […] na zajímavý satirický námět z antiky“[8] a hudební kritička Helena Havlíková v bilanci české poválečné opery roku 1985 označila Luckého Půlnoční překvapení za „vzácný případ operní satiry“.[9] Štěpán Lucký se věnoval téměř výlučně instrumentální tvorbě, především hudbě pro film a televizi, a Půlnoční překvapení bylo jeho jediným operním pokusem.
Reference editovat
- ↑ a b JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 226.
- ↑ SPURNÁ, Helena. Emil František Burian a jeho cesty za operou. Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 2014. 341 s. ISBN 978-80-87773-23-9. S. 160–162. (omezený přístup)
- ↑ a b Kultura. Obrana lidu. 1959-05-09, roč. 18, čís. 110, s. 7. Dostupné online [cit. 2022-09-10]. ISSN 0231-6218.
- ↑ a b c d BROŽOVSKÁ, Jarmila (jbž). Aktovky. Kultura. 1959-05-28, roč. 3, čís. 21, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-09-10]. ISSN 0452-7984. (omezený přístup)
- ↑ Divadla. Rudé právo. 1959-05-15, roč. 39, čís. 133, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-09-10]. ISSN 0032-6569. (omezený přístup)
- ↑ Spurná, c. d., s. 182-183.
- ↑ Spurná, c. d., s. 182.
- ↑ BOR, Vladimír. Byla to pěkná doba. Hudební rozhledy. 1969-01, roč. 22, čís. 1, s. 21. Dostupné online [cit. 2022-09-08]. ISSN 0018-6996. (čečensky) (omezený přístup)
- ↑ HAVLÍKOVÁ, Helena. Čtyřicet let české operní tvorby (1945–1985). Tvorba. 17-04-1985, roč. 19, čís. 16, s. 10. Dostupné online [cit. 2022-09-10]. ISSN 0139-5513. (omezený přístup)
Literatura editovat
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 226.